Pierre

K filmu Jan Svěrák ještě napsal stejnomennou knihu, kde popisuje zajímavosti z natáčení a děj filmu.

Na výrobě filmu se podílelo pouze 9 lidí.

Snímek byl natočen během letních prázdnin roku 1994.

Louis de Funès (Cruchot) nabídku na nový díl série rád přijal, přestože se mu nápad s četnicemi už od začátku nelíbil. Ostatně si sám uvědomoval, že jejich představitelky nemají jiné přednosti než svá těla. Ale natáčení si poměrně užíval, až do chvíle, než tragicky zemřel jeho velký přítel a režisér série Jean Girault. Poté se začalo uvažovat o tom, zda má cenu v natáčení pokračovat. Ale nedalo se nic dělat, snímek už spolykal mnoho peněz a musel být dotočen. Režie nebyla předána Funèsovi, ale asistentovi Tonymu Aboyantzovi, který se na sérii podílel už od prvního dílu. Film opravdu dotáhl do konce, ale dobrá nálada při natáčení byla od smrti Giraulta ta tam. Funès byl melancholický, tiše meditoval nad smrtí svého přítele. Film už ho vůbec nezajímal, což u něho bylo nezvyklé. Tonymu sem tam radil, ale když padla poslední klapka, tak si všichni oddychli, že to mají za sebou. Zbývá už jen dodat, že film v kinech kasovní úspěch nezaznamenal.

Michel Galabru byl rychlou náhradou za původně obsazeného a na poslední chvíli odřeknuvšího Pierra Mondyho. Do natáčení filmu se mu vůbec nechtělo - v Saint-Tropez strávil s manželkou otřesnou dovolenou, všude ho jenom pálil zadek z vedra, vůbec se mu tam nelíbilo a chyběla mu Paříž. Navíc v něm nevyvolával příliš velkou důvěru scénář. Takových jednoduchých veseloher se tehdy točily mraky. Většinu z nich neschopní režiséři nedokázali dostatečně ukočírovat a ihned po uvedení v kinech upadly do zapomnění. Nakonec roli Jérôma Gerbera přijal kvůli Louisi de Funèsovi, s nímž si chtěl zahrát.

Film zaznamenal nevídaný úspěch. V Paříži se na něj prodalo 800 000 vstupenek a celkový výtěžek ve Francii činil 5 milionů francouzských franků. Žádný další Gabinův snímek z 60. a 70. let se takového kasovního úspěchu nedočkal.

Film byl natočen v exteriérech Francouzské riviéry na jihu Francie, oblasti známé jako Azurové pobřeží.

Během natáčení si spolu Marlène Jobert a Lino Ventura nerozuměli. Jobert byla tehdy nejspíš namyšlená kvůli svému trumfu s filmem Cestující v dešti (1970) a Venturovi se nelíbila, ať už svým chováním anebo herectvím. Jobert k Linovi taktéž necítila žádné sympatie. Došlo mezi nimi k jakémusi zablokovaní. Při natáčení spolu nedokázali navázat žádný kontakt.

Kvůli dalším pracovním závazkům Jeana Lefebvra (Lucien Fougasse) musel být na poslední chvíli pozměněn natáčecí plán i samotný scénář. Proto se tedy ve filmu nakonec objevila zápletka s Fougasseho nemocí.

Nikdo z herců představujících četníky (vyjma Christiana Marina, představitele Merlota) v USA do té doby nebyl. Všichni tedy byli z New Yorku nadšení a na natáčení panovala velká pohoda.

Tomáš Peč (Vítek Koudelka) po tomto filmu ve své herecké kariéře nepokračoval a dnes se věnuje extrémnímu lyžařskému sportu, který se nazývá freeskiing.

Lino Ventura vyžadoval, aby Gabinovo jméno bylo uvedeno na plakátě nejvýše. Což je dokazující fakt toho, že mezi třemi hlavními představiteli panovaly při natáčení velmi přívětivé vztahy.

Od 3. října 2014 je pořad dlouhý přibližně 50 minut. Dříve byl více sestříhaný a přibližně o 10 minut kratší.

Za dob socialismu se seriál v Československu vysílal i jako součást Večerníčku (od r. 1965).

Krtek byl uveden jako Večerníček (od r. 1965) poprvé v roce 1975.  V té době už bylo hotových přibližně 20 dílů.

Daniel Craig prohlásil, že by si raději podřezal žíly, než aby agenta 007 opět ztvárnil. Svůj názor ale nakonec změnil a k roli Jamese Bonda se přece jen znovu vrátil.

Natáčely se 4 díly denně.

Tato hra má ze všech Cimrmanových děl nejvíce postav, a to 8.

Trailer k filmu musel být smazán a nahrazen ukázkámi z filmu, protože producenti netušili, že i za hudbu v upoutávce se musí platit.

Jedná se o nejoblíbenější hru Jana Hraběty.