Rooseman

Kdy jsme přestali umět dělat komedie? Když se sejde několik talentovaných tvůrců, kteří si umějí vyhovět a mají v sobě něco navíc (jakousi jiskru), může vzniknout něco nadstandardního. Vrchní, prchni! je na české poměry nadstandardním dílem bez diskuze. Prolnutí a podobenství s naší moderní tvorbou vidím hlavně v ději, fyzicky je to vlastně o ničem. Vztahy postav jsou na první pohled plytké, začátek vás okamžitě hodí do situace, rozjetého vlaku, a dál si žije už jen svojí absurditou, u níž vám chvíli od chvíle vysvětlí kontext. Tím ale všechny souvislosti s drtivou většinou podobných českých žánrových děl natočených v novém tisíciletí končí. Pod úrovní vnímání jede film na souvislostech a podobenstvích s reáliemi, dokážete se do něj vžít, což už bohužel není dnes ani zdaleka pravidlem. Už zmiňovanou absurditu umí dobře uchopit, pohrává si s ní, tématicky sedí kamera, hudba, dialogy i cast herců. Josef Abrhám předvádí mimořádný výkon přesto, že hraje postavu bez recepce života. Otrávenou, zašlou, přebitou životem a možná i duševně nemocnou. Dobře nastíněná je také gradace hlavní zápletky, samotného kriminálního podtónu. Některé hlášky zlidověly, protože jsou chytlavé, uvěřitelné, i když jsou rovněž ony přehnané a uměle vygradované do směšného spektra. V případě, že se sejdou všechny aspekty a dohromady ladí, máte představu, že vám před očima hraje orchestr. Takový jsem měl, říkám si, proč už ho u české komediální tvorby produkované o 40 let později nemívám. Asi má doba jiné nároky...

Úplně nevím, co si myslet. Na určité specifické rovině Vejška relativně dobře funguje, poměrně dobře vykresluje depresivní atmosféru Prahy a ponuré životy odehrávající se uvnitř města, ale je to celkově takové nedotažené. Nic navíc. Vlastně je z toho spíš jen přehlídka ponurosti, kterou pozvedávají scénáře Evy Josefíkové, jakožto asi emočně nejlíp pochopitelné postavy, a Jirky Mádla. Nevím, mám smíšené pocity, ono je to celkově takové smíšené...

Nemá to nic. Návaznost, smysl ani vtip. Nejde o bystrou netradiční komedii, jak by se mohlo na první pohled zdát. Anotace a myšlenka sice spolehlivě dokáží navnadit na uvolněnou podívanou, ale výsledek je nakonec zcela opačný. Křečovitě se snažíte pochopit, proč všichni zběsile převlékají obleky, v jakém stylu vlastně biblickými érami hlavní postavy prochází (a proč také všichni kolem nich), co vlastně znamená ono zakázané ovoce: má nějaký zvláštní efekt, nebo je to jen jedním z mnoha odkazů? Ani po usilovném přemítání spousta věcí divákovi nedojde, příběh se jeví zmatečně. Za světlý bod lze považovat výkon Michaela Cery, který se asi jako jediný relativně dokázal sžít se špatným scénářem, díky čemuž jeho scény obsahují alespoň špetku humoru. Ale to je málo. Ostatní pokusy o vtip končí trapným zakašláním publika, v horším případě pak zakroucení hlavou a otráveným pohledem naznačujícím zoufalou snahu najít ovladač a zbavit se trápení. Hrůza, běs a plno promarněných chvil.

Skvělá první série, úpadek ve druhé a následně potvrzení kvality ve třetí. The Sinner nabízí přesně to, co od něho divák s touhou hltat mysteriózní drama/krimi čeká. Obrovská aura okolo Billa Pullmana a podtext neodkrývající před finále série víc, než je nutné. Kvalita, kterou seriál má, je velká a za mě ji dokázal i dostatečně prodat.

Jéžiš, to byl omyl. Přesně 135 minut urputný nudy, kterou s lehkostí sobě vlastní definoval tak maximálně štěkot čokla na zahradě vedle kina. Většině z těch, co tady Malé ženy vyzdvihují, bych rád položil otázku: o čem to kurva bylo? A pokud si troufnou, můžou odpovědět i na následující nejasnosti: Kam to mělo směřovat? Co mělo diváka dojmout? Proč byly všechny postavy tak plytké? A které téma to dvouhodinové dílo mělo?Jako dobu občanské války, nebo lovestory, která v případě hrdinky nedávala snad ani špetku smyslu v souvislosti boyfrienda od dětství? Ne, jako upřímně vůbec nechápu, čím si tady hodnotící Greta Gerwig tak získala. Děj nulovej, časový prostřihy jsou stejně zmatečný jako v Atlasu mraků, maximálně tak pěkná kamera a celkově prostředí. Ale až na herecké výkony Florence Pugh, Laury Dern a Meryl Streep pěkná bída, moc se nechytala ani Emma Watson, který jsem celou dobu nevěřil, že nechce zbytek rodiny pozabíjet. Zásadní je však každopádně téma a nějaký smysl, vždyť to nebylo ani feministický (je o ženách, ale žádný vyšší poselství tam prostě není) a ani romantický, protože ty příběhy byly úplně na hovno vykreslený, u titulků vlastně vůbec nevíte, co si máte myslet, protože se 2 hodiny a 15 minut nedělo vůbec NIC. Předlohu jsem nečetl a ani na ni nenadávám, ale pro člověka, co nemá inside nebo ho nerozbrečí každý romantický usrání, jde o ztrátu času.

Bez diskuze. Za pět. Tady není co řešit, jedna z nejlepších sérií Survivora a další řady už takovou podívanou prostě nenabídnou. Obsahuje spoilery! Poté, co předvedl Russell svou jízdu na Samoe s tím, že tam měl jednoznačně dostat milion dolarů, protože mu nikdo nesahal ani po kotníky (sociální hrou, inteligencí, hledáním imunit), čekal jsem, že tentokrát už to prostě klapne. Názory se různí, respektuju všechny, ale Russell prostě ve hře dominuje. V 19. a 20. sérii se dostal do top trojky, aniž by někoho přemlouval nebo prosil a ve 20. řadě v podstatě, aniž by někdo přemítal nad jeho vyřazením, což je neuvěřitelný, protože často prostě vyřadíte hráče, který vás sere. J. T. a jeho tah s imunitou jen naznačuje, že i mezi legendami Rus prostě válí, i když tentokrát postupem času ztratil nad kontrolou moc. Vyřadil každopádně Bostona Roba, jednoho z nejlepších hráčů za celou historii soutěže, a stačilo, že prostě chtěl. V sérii jsou tři naprosto geniální tahy s imunitou. Úplně nechápu Parvati, která si myslela, že má na závěrečné kmenové radě v tomhle složení největší šanci, ale zmýlila se. Přišla totiž Sandra a hrála společně s Russellem jedinou hru, kterou lze uznávat. Hru úplně odlišnou, zákulisní, bez reflektorů a možná i hru na druhou. Uznával bych jí o to víc, kdyby se jí povedlo Russella vyhodit, což chtěla, nicméně zničila ho na kmenové radě. S jejím vítězstvím nemám absolutně problém, hrála vynikající hru včetně tahu s vyhozením Coache a Russell se navíc nedokázal obhájit. Kdyby ale porota nehodnotila jen podle zášti, čímž hlavně narážím na 19. sérii, titul Survivora by prostě jeden měl a zaslouženě. Takovou hru, kterou hraje on, by nedokázal asi nikdo dvakrát dotáhnout do konce, protože se opravdu často stane, že manipulátoři letí jako první. Každopádně přece jen nakonec klobouk dolu před Parvati, která se spojila s esencí zla, protože neviděla jinou možnost a vybrala si tak golden ticket na závěrečnou kmenovku, leč neúspěšnou.

Obsahuje spoilery! Jednoznačně objektivně zvláštní série. Hned tři hráči časem odstoupí kvůli přikázání medical týmu, další dva jsou vyhozeni na kmenové radě s imunitou v kapse... Těžko říct, jestli na Palau panovaly nejkrutější podmínky, nebo jde jenom o náhodu, ale... V sérii se objeví řada dobrých hráčů, ať už jmenovitě Parvati, která zaslouženě dominovala, nebo Cirie, která zase celou dobu za oponou řídila hru, jen ji ve finále zničilo šanci pouto Parv s Amandou. Muži absolutně nezvládli zastavit ženskou alianci, která vydržela až do konce. Ozzy neodhadl situaci a kvůli své namyšlenosti putoval domů, aniž by věděl, o co jde. Jeho frustrace na závěrečné radě jen podtrhuje jeho ukřivděnost a naivitu. Ze série vyčnívá stupidní tah Erika, který se vzdal šance na výhru a doslova obětoval svůj život ve hře. Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit i geniální hru holčičího tria, které mladého a opět dost naivního kluka totálně zmanipulovalo. Zklamáním je krátká epizoda Johnyho FairPlaye, který si přijel do hry zabrečet i když třeba z pochopitelných důvodů. Štáb od něj ale asi čekal trochu jiný element ve hře a divokou kartu, jež by celé sérii upřímně mohla dost přidat, kdyby pokračovala dál. Souhrnem: výborná a zvláštní série, v níž dominují zaslouženě ženy, které využily mužskou naivitu i aroganci. Možná jen trochu škoda, že Cirie s Amandou včas nepřišly na to, že Parvati je z nich prostě největší favoritka a nakonec je převálcuje, i když třeba netahala tolik za nitky jako první jmenovaná.

Poprvé jsem ochoten přiznat, že twist v podobě rozdělávání ohně smrděl ovlivňováním hry, ale což... Je to pořád jenom reality show. Každopádně série slabá, nevýrazný cast, vítěz zasloužený. Dodal totiž druhé polovině série aspoň trochu šťávy, v první půlce šlo o absolutně nezáživnou podívanou. Krok vedle s tématem a i s grand finále. Jak napsala níže Brygmi: „Nehodnotitelné. Skvěle sestříhaná série s geniálním obsazením (hlavně Lauren, Chrissy a Devon), která měla nakročeno do mé top ten... aby ji pak potopil poslední díl s naprosto nesmyslným twistem, který jde proti základním principům hry. Survivor zažil lepší i horší časy, ale tohle překročilo skutečně únosnou mez. Jsem smutná." A nedá se nic než souhlasit, jsem smutný taky. Snad to byl jenom krok vedle, jinak totiž nemá cenu dál držet k show sympatie. Radši míň zajímavé série než emoční rollercoaster za každou cenu.

Jednoznačně jedna z nejlepších sérii Survivora. Všechno jako kdyby začalo úžasnou verzí znělky a pokračovalo nekončícím galavečerem Russella Hantze. Názory se různí, ale pravda je jen jedna. Jde o hru, kterou je možné hrát několika různými způsoby a ten Russellův byl od prvního dne až do závěrečné rady naprosto dominantní. Je pravdou, že silní soupeři by se dali spočítat na prstech jedné ruky a všech se ještě dokázal rychle zbavit, což z něj dělá opravdovou legendu stejně jako vítězství na rozhodující soutěži o imunitu, kde si rapidně zvýšil šance na milion dolarů. Proti Brettovi by při složení tehdejší rady neměl šanci. Samoa mi připomíná staré dobré časy Survivoru. Hrálo se ještě s notnou dávkou naivity a dobří hráči prostě vyčnívali, což mě baví. Já si upřímně nemyslím, že by Russellovi bylo napomáháno produkcí. To, že byl nejčastěji v prostřizích, je úplně normální prvek každé reality show, vždyť byl jednoznačně nejzajímavějším hráčem už od začátku. Kdo by ten potenciál nevyždímal. Našel ale tři imunity, z toho dvě bez nápovědy. A znovu odmítám tvrzení, že je našel díky podstrčení produkcí, myslím, že v té době se zkrátka dalo přijít na lokaci. V retrospektivě je až neuvěřitelné, jak dynamicky a bezchybně se dostal do top trojky. Čekal jsem celou dobu alespoň nějaký malý zvrat, ale jemu vyšlo vážně úplně všechno. Obmotal si celou sérii okolo prstu a zaslouženě dominoval. Na druhou stranu mi přijde krásné i vítězství Natalie, která by v dnešních 30. + sériích absolutně neměla šanci. Ale byla jiná doba a ani Russellova galashow zkrátka na milion nestačila. Je potřeba si každopádně položit otázku: Není takový charakter ve hře přesně to, co od takové show chceme? Milionář, co prostě přijde se svou taktikou nabourat systém? Navíc ovlivnit celý princip hraní, za což nezbývá než smeknout klobouk...

Zřejmě šlo o jednu z nejpovedenějších a nejatraktivnějších sérií nové generace od 30. řady výš, leč s neuspokojivým koncem. Přijde mi hrozná škoda, že se všichni snaží dělat obrovské tahy, aby vyloučili viditelné hráče, ale vlastně jen přebíhají z jednoho břehu na druhý. Hra tím úplně zbytečně nabírá na spletitosti a nepřehlednosti, ale přitom vůbec nejde o ukázku silných charakterů a "bigboy" rozhodnutí, ale jen snahu o zviditelnění v televizi a před porotou. Nejsem vůbec příznivce toho, když někdo v Survivoru opakuje, že je fanoušek a už samotná účast je pro něj odměna, nebo svůj úzkostný životní příběh (situaci). Nezlehčuju to, máme ji ale všichni. Jde o hru, má se hrát. Spoiler Podle mě je vlastně krásná věc, že aliance Davida s Kenem vydržela až do čtyřky, protože taková spolupráce se ze hry časem úplně vytratila, přitom je to, jak je vidět, pořád efektivní cesta. Nemyslím si, že vítěz byl nejlepší hráč hry a ani nejlepší hráč z trojky. A už vůbec si nemyslím slovy Zeka, že hra by se měla pořád někam posunovat. Ale jinak série 33 nabídla řadu zvratů, blindsidů, podrazů, hecování a samotné téma Gen X proti Gen Y tomu hlavně ze začátku dodalo šmrnc. Objektivně povedená série s relativně šikovnými hráči a trochu jiným pohledem na hru, než je v poslední době zvykem, s naprosto neuspokojivým koncem. Jednoznačné hlasování bylo výsměchem tak krásnému a napínavému průběhu, avšak dalo se očekávat, že Ken s Hannah nebudou mít šanci.