JosefTomas

Trošku se to ve mě tříská, stejně jako se to tenkrát třískalo ve filmu se stejným castem. Jenže když tenkrát ona retro tématika dokázala když ne ve finanční úspěch přerůst aspoň v kultovku, začala tahle nostalgie po letech chybět. Proto jsem byl vlastně celkem spokojený, že se Scott vrátí, i když ono nadšení provázela mírná skepse z obav, že to samé v jiném kabátu bude pořád "to samé". První díl ale dokáže udeřit tak silnou facku, že probere i ty největší fandy. Tvůrci na to šli úplně jinak (ne vždycky sice ukázkově) a jejich změny jsou vždy s respektem k původním charakterům, že není potřeba nad změnami nijak zvlášť remcat (co by za tohle dal Zaklínač). Originalita i stylizace je navíc dávkována s citem a celé je to zábavně meta, že jsem byl příjemně překvapen. Přichází vlastně jen dvě nepostradatelné ALE, které to z původně plánované plné palby nakonec sráží na hvězdy štyry. To první je nevýhoda samotného konceptu seroše, který nové diváky bez znalosti seriálu, či komiksu úplně mine. To druhé je, že v posledních dvou epizodách se až zbytečně šlápne na plyn a veškeré budované zázemí hlavní odbočky utíká až zbytečně od celkové mysterióznosti předchozího dění. Do určité míry to byl v obou případech záměr, ale ne vždy došel k zaslouženému uspokojení. Nerad bych však, aby to vyznělo nakonec negativně. Scott Pilgrim je pořád zatraceně dobrý seriál, kterých Netflix potřebuje víc než kdy dřív a stojí za pozornost.

Začínám to docela chápat a zpětně musím docenit některé díly, jež se snažily o řádný vývoj postav jinak konzistentních charakterů. Samotná epizoda si přitom plné hodnocení příliš nezaslouží (kromě poddajného arcu nemá dostatek trumfů, aby dokázala obhájit 5/5 hvězd, takže spíš jsme někde na 4,5), ale k nižšímu číslu se nepřikloním jen proto, že jsem po dlouhé době s nějakou postavou soucítil, chápal jsem jí, a přesto věděl, že ji to nepomůže, protože obdobné činy nic nevyřeší. A ten zdrcující konec bych vůbec nečekal, že prožiju právě u seriálu Ricka a Mortyho.

O obyčejných filmech se píše hrozně těžko... Tak těžko, že by stačilo napsat jen "Vánoční příběh je Láska nebeská po česku" a mám hotovo. Všechno je to vlastně tolik nevybočující a okázalé, že na chyby se dá upozornit jen v případě nadměrnému počtu postav a tím limitujícího času pro jejich uvěřitelný vývoj. Zbytek je po technické stránce zvládnutý (snad jen ty občas nepovedené posynchrony) průměr, kde humoru dominuje osvědčené duo Kaiser & Lábus a až roztomile "hloupý" Roden. Zbytek je neurážející standard, který splní účel svého vzniku a vyplní tak čas, který chtějí lidé spolu trávit, ale nemají dostatek témat, či ochoty se spolu normálně bavit. A naštěstí obdobných snímků máme za posledních let z naší kotliny tolik, že si tichou domácnost může každý předpřipravit na 10 let dopředu. PS: Že ale něco takového bude točit zrovna Pavlásková (prosím režisérka, která má za Čas dluhů zvláštní uznání z Cannes), tak je něco opravdu špatně.

Chjo, co mi to Finčrýku děláš? Jak jsem strategicky překročil Manka, abych si mistrovský um svého oblíbeného rejži nekazil, zakopl jsem po cestě na Zabijáka, který mě doslova zabil. Dokážu pochopit, že si Fincher chtěl natočit Samuraje od Melvilla podle svého, přičemž Walker mu v tom šel evidentně dost na ruku, ale že při tom svém trademarku doslova přeškrtne slovo "zábava", to už mi jaksi neštymuje. Opět to má tu preciznost každého záběru, Messerschmidtova kamera je krásná a střihově, jako vždy, nejde nic vytknout. Jenže mi poprvé přijde, že je Fincher k příběhovému matroši chladnější, než bývá u něj zvykem. Poprvé navíc nikam nespěchá a místo toho se spíš meditačně prolíná skrze kapitoly rozvláčným dějem, který je, zvlášť na jeho poměry, až přespříliš primitivní. Dokáží díky tomu sice vyčnít detaily, jako je práce s hudbou, jež se zvukově proměňuje podle pohledu, který nám je předkládán, nerušivé zakomponování product placementu (Mekáč je sice trochu na sílu, ale Amazon mě dostal), či v neposlední řadě rutina samotného zabijáka a jeho vnitřní monology. Naproti tomu stojí naprosto sterilní příběh o pomstě, kde Fassbender jen chodí z místa na místo, dostane info a jde se přesunout dál, aby mohl udělat to samé znovu někde jinde. Přijde mi to celé jak osekaný seroš, kterému někdo krouhnul rozpočet a přinutil tvůrce těch 6 hodin srazit na 2. Což je samozřejmě blbost (Netflix by dle mého nějaký binge watching content od Finchera uvítal spíš), takže nezbývá než Davida obdivovat a zároveň ho nesnášet za to, jak si z nás dělá prdel. Jasně, natočil už dost filmů, abych mu dokázal podobné odbočky odpustit, ale sere mě, neboť ten chlap je ve svém věku v takové formě a napřed, že by dokázal co dekádu měnit kinematografii jak v případě Fight Clubu. On místo toho však natočí tohle precizně vypiplané cvičení bez jediné dávky elánu. A to mě sere.

A jsme zpátky... a doufejme, že i na delší dobu. Už jen varování před epizodou ohledně znepokojujícího kontentu, který je ale přetaven do naprosto absurdní premisy (jež jde ruku v ruce s tím dojemně nejvtipnějším arcem za poslední dobu) byl náznak fantastické zábavy, což se u mě navíc nyní projevuje v absolutním hodnocení a útoku na post nejlepších epizod Ricka a Mortyho. Což je přesně ta věc, kterou jsem od 7 série i po vlažném startu vůbec nedoufal.

Možná jsem druhý díl sedmé série trochu nadhodnotil, protože po té době a opravdu hrozném prvním dílu jsem povědomě možná chtěl lepší seriál. Jenže momentálně už se jede na čistý průměr, který sice vyhrává nad řadou jiných seriálů, ale pro samotného Ricka a Mortyho se jedná o velmi sterilní záležitost, jež by prospěla možná delší stopáž samotného dílu (emoce, o které se tady tvůrci snaží, nejdou budovat zkratkovitě), nehledě na další absenci Mortyho, která mi dalším a dalším dílem jasně potvrzuje, že bez jeho účasti ten seriál nemůže nabrat tu správnou kvalitu.

Třikrát hurá, dvakrát uf a jednou údiv. Nechápu rozhodnutí začít předchozím dílem, který mě skoro přinutil se na seriál vykašlat, když druhý díl dělá přesně to, co se od něj očekává. Není to dokonalé, na to je příliš brzy, neboť pořád tam je patrná absence Mortyho charakteru a Rick to sám neutáhne. Áčkové příběhy navíc s těmi béčkovými vůbec nejdou ruku v ruce, že už mi to začíná působit jako Harmonova sabotáž původního konceptu. Celkově jsem však smířlivější, ale k úplně spokojenosti mám stále daleko. Uvidím příští díl. PS: Po třetím díle jsem si nicméně uvědomil, že jsem spíš projevil prohlubující frustraci nad kolísavou kvalitou a po prvním díle by mi radost udělal jakýkoliv průměr. Jednu hvězdu beru zpět.

Po roce, kdy Rick a Morty ztratil svého hlavního dabéra, ztratil po prvním díle i velkou část mé pozornosti. Otevřít sérii příběhem o Poopybutthole, který mi je s prominutím úplně u pr*dele a navíc mu dát v podstatě hlavní zápletku, je podle mě to nejdebilnější rozhodnutí, jaký může seriál stavěný na předem nastavených charakterech udělat. Navíc se tu úplně z příběhu vymazal Morty (a jak jeho absence krásně ukazuje, je pro Ricka nejdůležitějším protipólem), takže i když je tu reference na Shawshank, Predátora, Hugh Jackmana a pár dalších, co mi jistě unikly, tak jestli se bude pokračovat stylem, jakým se v předchozí sízně končilo, tak změna dabéra bude ten úplně nejmenší problém. A vlastně jsem si uvědomil, jak mi ten seriál za ten rok vůbec nechyběl a to nakoukání už bude zřejmě jen z čiré povinnosti a respektu k původnímu konceptu.

Líbivá nostalgická poetika mne uhranula takovým způsobem, že jsem chvíli nebyl schopný slov. Není to přitom nijak komplikované, dějem je to ještě evropštější než samotná Evropa, ale ta krása v čistotě je mi stejně příbuzná jako poetika samotného balónku. Tohle už nikdy nikdo nenatočí, protože to už ani podobně nejde. To kouzlo okamžiku, které skrze film dostalo šanci odolat věkům, je na tom celém středometrážním snímku to nejkrásnější a až budu ještě o trochu starší, padne tam pětihvězdičkové hodnocení.

Hodně avantgardní podívaná, hlavně, co se týče hudebního podkresu. Zpočátku jsem si sice hledal cestu k tomu odtažitému stylu filmové formy, ale když jsem si vzápětí začal uvědomovat, jak to je vlastně s ohledem na téma trefný, naskočil jsem na stejnou vlnu. Asi bych film nenazval komedií, ale spíš uvědomělou fraškou se satirickým podtónem a absurdně se stupňující vyhroceností. Rybanský ale docela umí a tento jeho debut hezky vzkazuje, že s ním je třeba v budoucnu počítat a že je Krobot boží víme dávno. Překvapuje mě ale čím dál víc ten Isteník, protože sakra práce, ten tady hraje první ligu a v rámci ksichtového talentu je bezkonkurenční. Mám z toho filmu radost a pokaždé větší a větší, takže teď ještě tady tohle podobně laděné točit pár desítek let, aby si na to lidi zvykli chodit a bude to úplně skvělý.... a jo vlastně.