Necrotongue

Třetí padesátková záležitost v řadě, a přestože šlo o nejstarší snímek z celé trojice, byl pro mě jasně nejlepší. Nešlo totiž o typickou komorní záležitost jako v obou předchozích případech, tohle už byl plnohodnotný film s až orwellovským příběhem, velmi dobrým obsazením a výraznou českou (respektive československou) stopou. Totalitní státeček byl pochopitelně umístěn na východ Evropy, vždyť i současné dění dává takovému výběru za pravdu, mě ale dost děsí, že mnohé metody, na něž poukazoval George Orwell, jsou dnes používány stále více na západ od našich hranic a brutálně se rozbujely za Atlantikem v zemi, která sebe samu považuje za kolébku demokracie a svobody. No, dnes se v této kolébce běžně zakazují knihy, v podstatě v ní přestala existovat presumpce neviny a vůbec bych se nedivil, kdyby tam pod výtisky vizionářské knihy 1984 začaly zanedlouho hořet hranice. Ale to jsem nesmírně odbočil od snímku, který měl svého kultovního osobnostníka se sýrovým jménem, plukovníka Galcona, jenž jistě usínal s Machiavelliho Vladařem na nočním stolku, zoufalého chirurga a dámu v nesnázích. Pro mě to bylo zajímavé setkání s dobrodružně laděným filmem o totalitním státečku, v němž nechyběly ani na první pohled skryté humory a ve kterém mohl Herbert Lom ukázat, že byl opravdu skvělý herec. Role Karla Štěpánka byla přece jen méně výrazná. No, bavil jsem se, o tom se nedá pochybovat, nečekal jsem to, a tak přiklepnu tomuto pamětnickému kusu čtyři překvapené pěticípé. / Poučení: Nad lákavými nabídkami z policejních států velmi dobře popřemýšlej.

Včera jsem zhlédl detektivku natočenou před jedenasedmdesáti lety a dnes jsem si dopřál jen o dva roky mladší kriminálku. No, ukázalo se, že se za dva roky může změnit opravdu mnohé. Snímek disponoval výrazně lepší zvukovou stopou, a přestože šlo opět o v podstatě komorní záležitost, neměl jsem tentokrát pocit, že sleduji divadelní představení, a i když akční scény vypadaly, jakoby je natočili někdy v padesátých letech, bylo tomu tak právě proto. Samotný příběh mě vcelku bavil a jeho hlavním problémem (stejně jako u včerejší detektivky) byl fakt, že jsem měl o hlavním zlounovi jasno téměř ve stejné chvíli, kdy se objevil na scéně. I tak se ale jednalo o záležitost, která mě bavila a která na mě (navzdory svému věku) nepůsobila unaveným dojmem. Rozhodně bych film nedoporučoval militantním feministkám; ze zdejšího konceptu dámy v nesnázích by mohla nejedné ženě s takovýmto přesvědčením prasknout cévka. / Poučení: Člověk by neřekl, co všechno může způsobit jediná láhev Chianti. 3*+

Tento snímek svůj věk nezapře, což se projevovalo zejména na kvalitě zvukové stopy a na celkovém provedení, které mi spíše než film evokovalo divadelní hru. Pokud šlo o samotný příběh, vadilo mi na něm hlavně to, že jsem velmi rychle odhadl pachatele, a pak jsem asi čtyři hodiny čekal na jeho oficiální odhalení. Proč čtyři hodiny? Protože se u ČEZu opět rozhodli, že nebudou plýtvat elektrickým proudem jen kvůli tomu, aby mi běžel internet. Měl jsem tak tuto záležitost rozdělenou na dva poločasy i přesto, že mě fotbal, respektive jeho v současnosti probíhající evropský vrchol, pranic nezajímá. Ani to nemilé zdržení mě ale nedokázalo připravit o pocit, že se mi na film i přes všechny výše zmíněné nedostatky nedívalo vůbec špatně. Nakonec tedy mohu konstatovat, že těch sedmdesát minut (ty tři hodiny navíc nepočítám) nepovažuji za ztracený čas a že už mám na kontě mnohem, mnohem horší zážitky. / Poučení: Co se v Ugandě naučíš, v Anglii jako když najdeš.