hous.enka

Ludivine Sagnier a Kristin Scott Thomas se utkávají v souboji o největší mrchu a obě jsou velmi úspěšné (jedna úspěšnější). Obě herečky mě svým hereckým projevem uchvacují znovu a znovu a v Zločinu lásky tomu není jinak. Z ušlápnuté puťky (někdy až nevěrohodně tedy) se vyklube potvora, která jde vstříc svému štěstí třeba i přes mrtvoly. I když film běžel pozdě v noci, musela jsem vydržet do úplného konce. Nápad s šálou, nožem, ISA... skvělé!

Láska je věc komplikovaná a někdy dost zrádná. Na Sněžném drakovi mě tedy paradoxně bavily zejména zkoušky lásky princezny a jejího vyvoleného (skoč do propasti ty, kdo hluboce věříš ve svou lásku - ach), což bohužel asi nemělo být středobodem téhle pohádky. Pohádkový je tu totiž snad jen ten drak.

Díky bohu, že čt2 vysílá některé filmy v nočních reprízách, protože dokoukat tohle na jeden zátah bylo poněkud... řekněme svízelné. Problém tohohle filmu je, že se v něm vlastně nic moc neděje: jde o lehkou konverzační komedii s romantickým nádechem (Catherine a Jack kdo by to byl řek). Nebýt toho hvězdného obsazení, nenabízel by film Den zamilovaných bláznů nic nového. Jenže na Catherine Deneuve a Jacku Lemmonovi celý film stojí, a proto se nebojím dát hezké tři hvězdičky, neb jejich výkony jsou přesvědčivé a bavili mě.

Duch nad zlato je taková tuctová pohádka, kterou zřejmě do příštích Vánoc zapomenu ( a proto bych si sem ráda sama pro sebe sdělila, že tohle fakt znovu vidět už nechci z následujících důvodů). Začnu tím lepším: andersenovský námět je něco, co je pro mě sázka na jistotu. Jeho temnější pohádky mám ráda a, ač ta o kouzelném křesadlu nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším, musím uznat, ža příběh je poměrně (jednoduchý, a proto) dobrý. Co taky lze pokazit na křesadlu, ve kterém přebývá dobrý duch, který splní svému pánovi jakékoli přání. Duch Viktora Preisse se mi líbil - jeho humor, gesta, italština... dobré. ROzvíjení příběhu je už ale složitější, a to pohádce škodí. Stejně tak - zde tolikrát zmiňovaná - demence VŠECH postav. Co mě ale naprosto znechutilo, je výkon a osoba Jiřiny Bohdalové. Pořád jsem přemýšlela, jestli má tak blbě udělané zuby, nebo jestli je to naschvál. To samé ta nafouknutá a botoxem nacpaná tvář, příšerný výraz vůbec a hlavně ta mluva a herecký výkon vůbec. Tohle není Nesmrtelná teta, ale spíš hodně ošklivá parodie na hafana z Kačenky a strašidel. Tahle role/herečka (moje chyba - nejsem schopna to v případě J.B. odlišovat) pro mě posílá tuhle pohádku do odpadu a už ji nechci vidět. Jen snad... pokud někdy někdo vystříhá všechny Jiřinčiny scény. Pak o tom budu přemýšlet.

Nadprůměrně dobrý současný český film o dusivé (mimichodem velmi dobře zachycené) atmosféře padesátých let s detektivní zápletkou hodnou amerického filmu. Ivan Trojan hraje tak, že jsem měla pocit, že po vrahovi pátrám s ním, že tápu s ním a že se celý svět spikl proti nám (rozumějte: proti mně a Ivanovi). I další herecké výkony byly výborné, a to jak klaďáků, tak záporáků. Jediné, co jsem moc nepobrala, je odklizení obsahu z půdy, když Ivan upadne. To mi do filmu moc nezapadalo, tak si nejsem úplně jistá, oč vlastně šlo. Bohužel u mě úplně nefungovala ta linie s rodinou, milovanou a milující (scéna v prádelně byla tedy opravdu sakra zvláštní) ženou a sympatickým klučinou, kterých se vlastně Hakl vzdal. Ale jinak - jinak jsem mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní (mmch díky Nova Cinema za o, že film nepřerušovala zdlouhavými reklamami) seděla soustředěně u televize a čekala, jak to celé vlastně dopadne. Dávám pět hvězdiček hlavně proto, že jde o naprosto nadprůměrnou českou záležitost a byla by škoda tenhle film minout.

Nebýt Chuckyho hlášek a jizev, nejspíš by mě ta panenka ani nevyděsila. A nebýt násilnických sklonů zrzavé panenky, byl by to jen odpad o holce na vozíčku a její podivné rodině, která to prostě (hlavně mezi sebou) nemá v pořádku. Chucky pro mě byla spíš komedie, než horor. Neviděla jsem osmdesátkové (?) verze a popravdě musím říct, že je asi nijak vyhledávat nebudu. To už si radši pustím Mistra loutkáře a jeho panenky, se kterými byla aspoň pořádná legrace.

Trojka nabízí to, co už bylo jasné v jedničce a dvojce: postavu Tonyho Starka, který se občas převlékne za Iron mana. Musím uznat, že ze všech avengerů je mi asi Iron man nejsympatičtější - svým vědátorstvím (áá, pán je mechanik), šarmem a vtipem. Pokud jde ale o děj, byl chatrný. Velmi. Nemám ráda filmy, kde už od začátku vím, že slizoun bude za slizouna jen třinácti lety znásobený. To je prostě nudááá. Taky jsem čekala, že závěrečná bitka bude mnohem pestřejší, k čemuž měly přispět jednotlivé Tonyho variace - i tady jsem se tedy dočkala zklamání. Jenže pak je tu Ben Kingsley a jeho Mandarín - a ten, musím říct, mě prostě dostal. Takového záporáka jsem nečekala a zřejmě jsem ho ani v jiném akčňáku neviděla. Za Bena a Roberta hvězda nahoru, jinak by to byla taková lepší (bohatší na efekty, rozuměj s větším rozpočtem) komiksová adaptace něčeho, u čeho je už předem jasný, že to bude vydělávat. A předvídatelnost mě v případě komiksáků nebaví.

Poměrně plochý film o dospívání v Abidjanu, hlavním městě na Pobřeží slonoviny. Jeho plochost vidím zejména v tom, že ve výsledku jde jen o dobrodružství dvou vdavekchtivých dívek, které touží po spokojeném životě (tj. budou vlastnit kadeřnictví - tahle vize mě opravdu zaujala, a budou chodit denně na nákupy). Ayn sen, že se stane lékařkou, mizí do ztracena: stejně jako postava celá. Aya ve filmu zaniká a stává se z ní jakýsi archetyp vševědoucí vědmy, která nejenže všechno ví, ale každému ve vesnici umí i (dobře, protože je přece vševědoucí) poradit. Pokud jde ale o film jako celek, tak se mi líbí vykreslení postav, které nejsou černo-bílé a v průběhu filmu se jejich chování a obraz, kterým působí na diváka, vyvíjí. DObře patrné je to na panu Sissoko a na Ayině otci. Všechny postavy pak mají jedno společné: snaží se přežít. Za zmínku určitě stojí africké reklamy ze sedmdesátých let - ty na margarín nebo na tuhé mýdlo patří k nezapomenutelným.

Život Adele není vůbec špatný film - nebýt tedy několika maličkostí, ke kterým se vyjádřil už DaViD´82, s jehož názorem se ztotožňuji. Nebyl by problém, že film trvá téměř tři hodiny, ale tříhodinový film neutáhnou dialogy dvou žen, které se ve volných chvílích před kamerou mazlí se svými nahými těly. Snaha o skandálnost z filmu trčí jak erekce studentíka v první části filmu. Lituji toho, že jsem se napřed neseznámila s předlohou filmu, protože spousta věcí mi tak unikla: například hlubší pohled na vztahy Adéle a zejména na její vztah k Emmě. Nebo proč je celý ten film laděn do modra (což později působí rušivě, protože modré je opravdu vše - nehty, prstýnky, vlasy, povlečení, stěny....)? Zkrátka k pěti hvězdám filmu něco málo chybí, i když nepopírám, že jde o jeden z lepších filmů o lesbické lásce. Ale chtěl Kechiche opravdu natočit jen další z filmů o lesbičkách? (viděno v rámci FFF 2013)

Jedna za Natalii, jedna za Johnyho a jedna za černobílý videoklip, který se nesnáží okouzlit dějovým zvratem, efekty ani hvězdným obsazením. Eh, pardon, hvězdé obsazení to oslňuje jak slunce v blátivé kaluži sentimentu. Za dvě.