Enšpígl

Rybář, to je chlap, kterýho přes noc tvrdě znásilňuje jeho manželka a on ráno celej říčnej běží k řece, do který strčí na celý dopoledne chladit ten svůj proutek, kolem 14:00 se vyklimbá a jde do nejbližích uzenin koupit nějakou tu rybí chcíplotinu k jídlu, aby měl sílu na přežítí další sexuální agrese ze strany své manželky.

Onanujem sami nad sebou, jak je ten náš svět skvělej, že není hlad, že nejsou války, že máme všechno co chceme. No, to je jedna strana mince, ale je tu ještě druhá, pěkně zkurvená strana mince, hlad, brutální etnický konflikty, dětští vojáci, dětští otroci........ano, mluvím o tzv. zemích třetího světa. Představte si, že si můžeme koupit za 10USD desetiletou holčičku, znásilnit jí, pak jí ustřelit hlavu a jejím tělíčkem nakrmit šelmy. Představte si, že si můžete koupit za 10USD dvanáctiletýho kluka, nechat ho dřít bez jídla, bez pití a mlátit ho dle libosti. To jsou "bomby" co? A co na to my ? A co na to já ? Nic. V lepším případě napíšu sociálně kritickej komentář k těmto věcem, v horším mě to ani nezajímá, protože se zrovna někde rozčiluju, že jsem koupil stříbrnej mobil za 4tága, když Vašek má zlatej za 3,5 litrů. Asi před týdnem jsem měl celkem vášnivou debatu s jedním novinářem nejmenovaného deníku,. Padalo hodně vulgarismů na novinářskou práci. O tom kolik vydělala Bartošová pro svýho pasáka Pomejeho peněz, vím už pomalu víc, než o svých financích, kolik vajíček zasáhlo Paroubka a kolik vajíček ho minulo psali naše nejprestižnější deníky dokonce na titulních stranách, ale že organizace Invisible children pořádala akci proti nuceným dětškým vojákům v Africe /informace od uživatelky Charlosina / ani řádek. Jenže argument, který mě onen zmíňovaný novinář dal už se nedal přebít "Já bych to napsal a druhej den jsem bez práce, na to ti tady každej sere Pavle, to by si nikdo nekoupil, noviny by šli do hajzlu a my byli bez práce. To není náš problém, že píšeme o hovnech, ale Váš problém, že ty hovna vyžadujete." Hmm. Takže díky bohu za tyhle dokumenty i když s tímto mám problém v tom, že se příliš soustředil na tu Polku a ne na to hlavní, na situaci ohledně dětskýho otroctví. Navíc mě připadal trošku zmatečný a výrok typu "ještě jednou mě obejmi kvůli fotografům" a následný pohled do rozpačité a nechápající tváře té africké holčinky na mě taky zrovna dvakrát nezapůsobil. Ovšem, když jsem se díval do kukadel Ekuy a poslouchal její odpovědi, měl jsem fakt dost. O to víc si vážím každýho, kdo se snaží angažovat a v rámci svých možností čokoládovým dětem z nádherně upřimnýma očima pomoci, zde např. uživatelky Phillipa nebo Charlosina, protože jenom můj /náš společný zájem o tyhle všechny svinstva může změnit jejich strašný osud. .................................po skončení Afrického snu jsem si přeladil na ČT24 a tam se dohodovali naši politici o tom, kolik mají brát peněz v Europarlamentu a jestli je dobré mít na jednání budovy dvě nebo jednu.......ano vrátil jsem zpátky do toho našeho světa, plnýho "vážných" starostí.

Film u mě doplatil palbou na moje city. Ne, že bych nestál o zasáh, ale je to asi stejný jako se slovem "miluju tě". Nepotřebuju ho slyšet, potřebuju ho vidět, aby mělo ten správný účinek. Bolest na duši, samota, staří, beznaděj, opuštěnost, to všechno dokáže z mých očí udělat zaslzenou rokli, ale nesmí to být určený jen pro můj zrak a sluch, musí to být určený i pro mé srdce a to bohužel o tomto filmu nemohu říci. Co tento film v mých očích povýšilo nakonec nad průměr ? Hudba ? Možná. Pes ? Určitě ne, nemám totiž rád když někdo umí vrtět ocasem dýl než já. Herci ? To bude ono ! Bebel je kapitola sama pro sebe. Už jsem ani nedoufal, že někdy Jeana Paula uvidím na plátně a stalo se, stalo se po tom všem, co v poslední době prodělal a přesto se dokázal vrátit a hlavně nic nezapomenout ze svého jedinečného hereckého talentu, protože zahrát starého člověka, se smutkem na srdci, vyžaduje od Belmonda, z jehož očí uvidíme radost ze života snad i ve sto letech a jehož úsměv umí dodat tuny pozitivní energie skutečné herecké mistroství. Není to ovšem jen Belmondo, ale i ostatní herci, kteří dali do filmu sami sebe. Hrozně mě potěšili epizodní role, Jean - Pierra Mariella, Pierra Mondyho a především Bebelova "parťáka" zde neuvedeného Charlese Gérarda. Scéna ve které se si Bebel a Gérard hledí do očí mě přenesla do starých dobrých časů, kdy nenapravitelný policajt nebo rošťák se svým věrným parťákem lámali v kinech všechny divácké rekordy a při téhle scéně jsem ucítil to, co jsem měl cítit u celýho filmu, svoje emoce.

Už v pátý minutě tady toho dokumentu půjdete z Annie Leibovitz na prdel ! Já si myslím, že až tenhle dokument skončí, že budete celkem spokojený parchanti. Fotografická branže je narvaná naivníma kreténama, co si myslej, že budou s věkem zrát jako víno. Jenže víno se změní na vocet a pokud si myslíš, že jsou lepší portétový fotografové než Annie, tak nejsou.

Tohle by klidně mohla pouštět policie, pokud by chtěla rozehnat nepovolenou demonstraci.

Nechápu proč se o flustrovanejch hajzlech, co nenavidí celej svět, furt točí další a další filmy, když je to v mírných obměnách o tomtéž. Jediný co zde stojí za zmínku je postava toho táty. Fakt jsem mu nezaviděl. Osud na něj naplácal až moc bolesti, ale nejlepší bylo, když se ten jeho synátorskej smeták oholil. Daleko lépe tak vynikli jeho odstávající uši + drsný výraz obličeje plnýho beďarů a groteska neměla chybu.

Bohužel nějakej "dobrák" v sále pojal název filmu až moc prestižně a hned na začátku vypustil svýho démona a můj nosánek měl tak o zábavu na nějakej čas postaráno. Jinak první části filmu jsem vůbec nerozuměl. Samý "tam je hrobka, protože v roce 1,2,3 napsal pan X tohle , ne vlastně je hrobka tam, protože k tomu co napsal pan X, dopsal pan Y jinej blábol, ááá nééé, tak hrobka je nakonec uplně v jiným kostele, což nenapsal ani pan X, ani pan Y, to prostě řekl Tom Hanks, aby vypadal, že tomu všemu rozumí" Do toho ještě ten Vatikán a náboženská hapmaťilka, která mě nezajímala a unavovala. Navíc moje znalosti křesťanství nebo čeho všeho jsou na bodě nula. Já ani nevím, že papeže hlídá švýcarská garda a doteď nechápu jak se zrovna Švýcaři přimotali k papežovi, ale to je jedno, hlavně že ho nehlídá česká policie, protože to by byl papež asi nejrizikovější povolání. Zkrátka první půlka na hovno a druhá půlka vlastně jen dotahovala to co první rozjela, jen ubylo Hanksovo intelektuální machrování a to vytáhlo film alespoň na slabší průměr.

Drazí přiznivci komunistů, mávači rudým praporem, vzpomínači starých dobrých časů, věčný kritici dnešní doby, jistě pro Vás musí být strašné, žít mezi hloupým stádem, do kterého se s hrdostí počítám také, které je tak tupé, že nevolí komunisty a nechá sebou manipulovat, věří mediím, nechává se obelhávat zlými kapitalisty, okrádat mocipány a vysmívá se komunistům, protože oni jediný mluví pravdu, myslí na obyčejný chudý lidi, nikdy by zde nedovolili postavit americký radar, protože jsme svrchovaná země, do které by proslavení mírotvorci komunisti, nikdy nepustili žádnou cizí armádu, maximálně tak armády spřátelené, jako kdysi, které nechali střílet do vlastního národa, což v komunistickém jazyce znamenalo ochraňování socialismu. Tak vážený soudružky a drazí soudruzi, mám pro vás velmi dobrou zprávu. Už tu s náma, naivníma blbcema, nemusíte být. Tento zájezd pro Vás objevil hotový ráj. Zemi, kde jsou si všichni rovni, neboť mají všichni velký hovno, zemi kde je povinost se klanět i sochám, zemi kde jsou zakázy se smát, zemi kde mají občané zakázano se bavit s turisty, zemi kde se donáší, zemi, kde tajná policie může odposlouchávat a sledovat koho bude chtít, zemi, kde politcká moc popraví ročně a bez soudu snad nejvíce vlastních obyvatel na světě, zkrátka zemi, kde vládne komunistická strana ! Jeďte tam, za svým vysněním štěstím a žijte si svůj komunistický sen, upřimně Vám ho totiž přeju. Z účastníku tohoto zájezdu nejlépe hodnotím toho kluka co neuměl dobře česky a toho tlustýho moraváka. Nejhůře dopadl ten brejlatej mladej kluk / nikoli průvodce !!! /, za svůj výrok cca "zdá se mě, že v KLDR se nežije až tak špatně", ten aspiruje na titul "největší blbec dokumentárních snímků" .

Na některé cesty by se člověk neměl nikdy vydat, můžou totiž bolet na duši, přesněji řečeno, na některé cesty, by se člověk měl vydat, jen pokud je připravený poznat sám sebe. Krutý a smutný, stejně jako když v deset dopoledne stojím před hospodou, která otvírá až v jedenáct dopoledne.

Tohle mě dost slušně bouchlo. Pomalu každý druhý den slyšíme ze zpráv, kolik dalších mrtvých přibylo ve válce v Iráku. Slýchám to tak často, že už to beru jako jakousi pravidelnou zpravodajskou relaci, typu předpověďi počasí. Jenže oni tam umírají lidi, úplně obyčejný lidi, co nejsou vycvičeni ani na boj s teroristy a ani nechtěji umírat ve jménu aláha. Jen chtějí žít, ale mají tu smůlu, že to vůbec nikoho naprosto nezajímá a už vůbec ne americký vojáčky natož teroristický svině. Filmu dávám čtyři hvězdičky, ale tomuhle světu mám chuť dát odpad !