Enšpígl

Pokud jde o mě, tak na holkách v posteli považuju pyžamo za zbytečné až překážející. Holky maj bejt v posteli nahý, v nejhorším případě minimalisticky oblečený !

Vlastně to u mě probíhalo velmi podobně jako u Kleopatry. O filmu jsem věděl, ale nechtělo se mě do něj. Jenže dar od uživatelky Faidra se prostě neodmítá a její přání se bez odmlouvání plní :) Rád bych zde teď zmínil hlavní důvody, krom užasné atmosféry, kvůli kterým hodnotím, tak jak hodnotím. Předně televizní projev senátora McCarthyho, který jen potvrdil, že při proslovech politiků je třeba buď naplno zapnout mozek a nebo ještě lépe zapnout nějakou hudbu nejlépe heavy metal a co nejhlasitěji, protože snůžka překroucených pravd, úplných lží a naprosté demagogie jakou použil McCarthy je obsahem i většiny projevů současných českých politiků. Za zmínku také stojí skvěle vykreslený onen McCartyho "hon na komunisty",protože kdykoli nějaký politik začíná svůj "hon na ......", tak víc než kdy jindy platí heslo slavného detektiva Nicka Cartera "vždy ve střehu". Ale hlavně mám, chuť udělat miliony kopií filmu a posílat je dokolečka, do všech zdejších televizí a hlavních zpravodajských deníků, protože takhle se dělá novinařina, přesně takováhle novinářská práce narovnává páteř demokracie a svobody, kterou politici po celým světě tak rádi ohýbají, u nás ještě ke všemu za výrazné pomoci mnohých novinářů.

Občas jsem měl pocit, že Dian Foessey z těch goril trošku šibalo, ale ono se není čemu divit, mě třeba šibe hodně a nemusím na to mít ani gorily. Rozhodně se, ale nechci Dian Foessey nějak posmívat, naopak, kdybych pro záchranu zvířat dokázal alespoň 10% toho, co ona, možná bych pak měl, alespoň malý právo něco říkat, takhle nezbývá, než držet hubu a podobný lidi jen tiše obdivovat. Držet hubu však rozhodně nemusím při zdejším hodnocení filmů / i když by se to některým kritikům mých komentářů asi líbilo, vid skautíku a další ,ale smolíček / a tak s radostí v duši, s panákem na stole a s nadšením sobě vlastním píšu, že mám chuť si jít sednout někam do mlhy v Africe a tiše doufat, že si mě jednoho dne najde krásná a nesmírně talentovaná herečka jménem Sigourney Weaver a bude mě považovat za gorilu a když se to nepovede, tak se seberu, odletím zpátky a budu se snažit, abych měl stejně tak čistou a nezkaženou duši jako tyhle užásný a vznešený zvířata. Smutná krása na kterou nikdy nezapomenu.

Milovníci Bebelova rošťáckého úsměvu asi u tohoto filmu spláčou nad výdělkem. Já se sice mezi tyto "milovníky" rovněž řadím, ale jako správný filmový kreativec se okamžitě dokážu přizpůsobit dané filmové situaci. Film je krásný důkaz, že Bebel se neuměl ve filmech jen smát, rozdávat rány a balit holky, ale že v nich uměl především hrát. Bohužel zde trošku hapruje příběh, zejména závěrečná část byla na mé gusto zbytečně komplikovaná. Váhal jsem mezi třema a čtyřma hvězdičkama, ale za upřimnou citlovost, kterou jsem z filmu citíl se přikláním ke čtyřem.

Téměř dvě hodiny sleduju jak pan Klein pátrá po jiným panu Kleinovi. Tahle Kleinománie mě místy dost slušně napnula, ale hlavně čím víc se blížila svému konci, tím nedočkavěji jsem očekával, jak to s druhým panem Kleinem je ? Kdo je druhý pan Klein ? Existuje vůbec druhý pan Klein ? Pak přišli poslední minuty a ..........., a pak už jen vytahuju DVD s přehráváče sedím na posteli a je mě smutněji a smutněji a mě dochází, že smutek na duši není dobrý uspávadlo.

V dnešní době se kdejakej státem přeplacenej "profesionální humanista" snaží vysvětlovat bílé většině cikánskou mentalitu v neupřimné snaze získat image bojovníka proti rasismu. Těžko však můžu věřit a chápat cikánskou mentalitu z úst lidí, kteří svou image bojovníků proti rasismu rádi prodají za volitelné místo na kandidátce strany Zelených, nebo senátorský post. Opačná cesta je mě možná ještě odpornější. To třeba, když někdo usiluje o hlasy občanů této země a když je nezíská, jde za svými kamarádíčky v politice a cesta k ministerskýmu korytu je, jaký to div, volná ! A najednou slyšíme z úst člověka, který nikdy o soužití cikánů a bílých neřekl jediné slovo, jak ho problém soužití "bílé většiny" s cikány zajímá, zvláštní pane Kocábe, co ?? Jsem proto nesmírně rád, že existuje film, která se nesnaží vysvětlovat, který nezneužívá menšin pro vlastní bohatsví a kariéru a přesto dokáže velmi poutavou a napínavou formou ukázat cikánskou povahu v takových souvislostech, že si dokáže získat sympatie nejednoho gadži a za to vám patří moje velký uznání, pane Delone a pane Giovanni.

Závěrečná otázka Emila Háchy v podání Rudolfa Hrušinského je sice určena jeho doktorovi, kterého zde hraje skvělým způsobem Josef Abrhám, ale ve skutečnosti je adresována nám všem: A co by jste dělal (a ) na mém místě Vy ? V historii naší země nebyl nikdy žádný český prezident nucen udělat tak těžké hodnocení jak Emil Hácha. Neodpustím si teď věc, kterou možná některé lidi naseru, ale nemůžu jinak. Vést odboj z Mosky nebo Londýna je považováno za hrdinství, ale zůstat zcela osamocen v situaci kdy po naši zemi pochodovaly holinky záhuby a označit toto "zůstání" za kolaboraci ?? Ne to neberu, ani soudruh Gottwald ani pan Beneš pro mě žádní hrdinové nejsou, jistě ani pan Hácha nebyl žádný hrdina, ale on zůstal, stejně jako miliony Čechů a Slováků, kteří neměli připravené letadýlko na východ nebo západ. On zůstal a snášel stejně ponížení jako celý československý národ a to v mých očích není a nikdy nebude žádná kolaborace. Noc rozhodnutí považuju za jednu z nejlepších TV inscenací vůbec / i přes jednu historickou botu viz uživatel Tunner / , ve které naposled zazněl jedinečný hlas, který bych dokázal poslouchat celé dny a naposled zazářili ty krásné a ušlechtilé oči pana Hrušinského a já jen lituji, že "vyšší moc" nedokázala obdarovat pana Hrušinského stejně, jako on obdaroval všechny svoje filmové postavy - nesmrtelností !

Mě fascinovalo s jakým nezájmem tam po sobě stříleli. To spíš vypadalo, že po sobě hazí šiškama a ne kulkama. Originální příběh to určitě je, herecky dobře zahraný taky, hudba rovněž paráda, ale aby hlavní hrdina do jistého okamžiku působil jak vyjukaný zajíc neznalý poměrů a najednou se z něj stal z minuty na minutu totální mazák, tím ať krmí zdejší bůh, pan Jim Jarmusch někoho jinýho. No, ale zase musím férově přiznat, že po přečtení komentu od Kleopatry,( ta holka má pravdu, ne, že ne ), už vůbec nevím kolik hvězdiček tomu filmu mám dát. Koukám, že společnsky náročný víkend se na mě zřejmě těžce podepsal a já tu teď čumím na ty hvězdičky kolik tomu jako mám dát a začínám mít pocit že to bez přítele na telefonu nezvládnu. To je poprvý, co mě zde mé vlastní hodnocení psychicky naprosto zdeptalo. Nicméně uživatelky Charlosina a Květula mají sexy postavy a jim se ten film strašně líbí, tak přidávám ještě jednu hvězdičku, přece si kvůli pitomýmu hodnocení nějakýho blbýho filmu nepoštvu proti sobě hezký holky, takovej debil zase nejsem !!!!

Především mě těžce nasíral ten chlap co se celej film motal kolem Audrey. Vypadal jak chodící figurína, která se občas přimotala do záběru, řekla nějakou debilitu typu "já se snažil, ale nevyšlo to, tak teď to zkuste Vy". Jako takhle se snaží o Audrey ?? Že když si s ní nezašuká na první pokus, okamžitě jí předává konkurentovi ?? To mé romantické já vysloveně uráželo. A ten jeho účes, jak držel, v leže, ve stoje, v dešti, na slunci, ve sprše , pod vodou , u holiče, ve vichřici, ani vlásek se nehnul. Nic, taková mužská troska mě nestojí za čas. Beztak mám dojem, že víc si Audrey užil ten kocour. To byl totiž jedinej skutečnej chlap v tom filmu. Jak si ho Audrey vzala mazlivě do náručí a on hned hlavičku na její prsa, a jak hezky všechno sežral co mu Audrey dala, tomu se říká chování chlapa a ne jako ten pomatenec s přilepenou vlasovou kulisou na hlavě. A Audrey ??? Tu se fakt nedá nemilovat, takový roztomilý krásný trdýlko, no úplný ťuťu ňuňu. Vůbec celý film na mě působil pohodově a romanticky, což je super.

Film, po kterým jsem začal věřit v existenci pekla. Podmanivá atmosféra dovedena do absolutna zůstane navždy uložena v mé paměti a já už se nikdy při vyslovení věty "Upsal svou duši ďáblovi." nebudu přiblble a nevěříčně pousmívat. Neznám americký jih, ale tak, jak je ukázán v tomto filmu jsem jen pokyvoval hlavou a říkal, ano, ano, takhle přesně vypadá americký jih. Zvláštní, co všechno dokáže film, že ? A to není všechno. Je krátce po půlnoci, v mém pokoji je tma a najednou do naprostého ticha se z televize ozývá hlas Roberta De Nira......."jmenuji se Louis Cyphre," a husí kůže na sebe nenechává dlouho čekat. Tma - Ticho - Původní znění, to je můj recept na zážitek při kterým uslyšíte bít srdce nejen Harryho Angela, to vám garantuju !