Faustka

Nico má podezření a snaží se pátrat na vlastní pěst, což se mu stane osudným. Zrovna když se kluk začal dostávat do popředí. Prostě smůla. A princátko klanu Levante, který ovládá spisovnou italštinu, už mě taky začíná pěkně sejřit. Když teď dostal od otce požehnání ke svatbě, tak doufám že jim Patri tu jejich rodinnou mafiánskou pohodu řádně nabourá.

O filmu jsem si předem nic nezjišťovala, a to bylo dobře. Souznění dvou operních hlasů, kontratenora Dereka Lee Ragina a sopranistky Ewy Mallas – Godlewské do podoby Farinelliho sopránu bylo vytvořeno úchvatně. Ve své době velmi uznávaný kastrát, Carlo Broschi, zvaný Farinelli, zaplatil příliš mnoho, aby mohl být nejlepší. A díky technickým možnostem digitálního sjednocení barvy dvou hlasů, jaké v roce 1994 už byly k dispozici, si jeho božský zpěv můžeme vychutnávat stále.

Don Levante urazil Patrizii: „My bossové vás respektujeme, ale nepřejeme si, aby se vaše krev smísila s naší.“ Nějaká krysa mluvila a policie tak zabavila celou zásilku drog. Bratři Capacciovi dělají problémy. Patrizia žádá o pomoc, kufr s penězi přináší Azzurra, která se chová nadřazeně a připomíná Patrizii, že začínala jako obyčejná prodavačka. Patrizia se vzepřela donu Levantemu a odvezla si jeho syna Michelangela, svoji lásku.

Gennaro i s manželkou Azzurrou letěl do Londýna jako slušný obchodník a nakonec musel vraždit i tam, aby vůbec mohl koupit firmu, kterou potřeboval. A ještě ke všemu mají v Londýně „hnusné kafe“ a proradné byznysmeny. Zkrátka všude zrada, doma nejlíp. Už aby měl své vlastní letiště a zavedl i přímou linku Praha – Neapol. Až tam poletím, ať to mám bez přestupu.

V Secondiglianu se dospívá rychle… nebo taky vůbec. Dva mladí kluci přepadli podnik patřící mafii. Dona Patrizia jim kupodivu odpustila a dala jim práci. A co oni? Hned další průšvih. Poslední v jejich krátkém životě. Slovy Patrizie: „Se všema tady jednám jako s vlastníma dětma. Když neposlechnou, zaplatí.“ Patrizia odjíždí do Bologni, pracovně i za láskou. Poprvé ji vidíme v šatech. Luxusní model, s velkým hadem na prsou, že by had z Ráje? Proběhne noc vášně, ale ráno se milenec probouzí sám, povinnosti šéfky klanu mají přednost. Tak třeba spolu posnídají příště.

Gennaro překvapil, nyní je vážený podnikatel v letecké dopravě, vše v mezích zákona, žádné levoty. Při výkupu pozemků nikomu nevyhrožuje, naopak je ochoten i přeplácet a jednomu majiteli půdy nabízí i léčbu manželky s rakovinou. Jeho obchodní partner tak trpělivý není a najme na zastrašení mlátiče, bez Gennarova vědomí. Velká chyba, příjde mu domů krabice a v ní… No fuj! Gennarově rodině se daří dobře, malý Pietro už chodí do školky. Na oslavu jeho narozenin ale nikdo ze čtvrti přijít nechce. Gennaro drze a bez ptaní napochoduje do školky i s klauny a uspořádá oslavu přímo ve třídě.

Čtvrtá série začala pracovně, úklidem. Vzpurného politika není třeba zasypávat argumenty, stačí tunou zeminy. Gennaro pláče za Cira a slibuje: „Spustím z nebe krev!“ Na scénu vstupuje jeho strýc, hlava klanu Levante, nová postava v seriálu, s kontakty na sicilskou Cosa Nostru. Gennaro mu veze dárek, který poctivě zaplatil, protože „Kristovy slzy nemůžeš ukrást.“ Vzácný druh stehlíka, přenášející barvy na mláďata. Žádná krev z nebe ale nepršela, jen jednou zahřmělo… pár kilo semtexu v kufru auta. Bratři Capacciovi i Enzo „Modrá krev“ se podřídili, Secondiglianu teď vládne Gennaro, zastupovaný donou Patrizií. To se nám holka vyšvihla.

Ponurý thriller. Atmosféru zmaru navodilo depresivní počasí, cítila jsem se jako v Sedm, ale prý to tak v Anglii mají pořád, zavzpomínal si manžel. Tak trochu jiná mateřská láska šla i přes mrtvoly a vztah dvou bratrů nakonec taky. Zdravý předhazoval mentálně zaostalému, jak je péče o něj náročná. Tím ale bratra jen postrčil do náruče „hodné“ paní, ochotné ho zahrnout podobným množstvím lásky, jakou zahrnovala „svou“ milovanou Maisy. Pomsta hodné, trpělivé matky byla dlouhodobá a natolik propracovaná, že prohlédnout její podstatu mi chvíli trvalo.

Než jsem začala třetí sérii musela jsem si ve svém klanu udělat pořádek. A vzpurnému plešounovi slíbit plácek na lukrativním místě, uprostřed plzeňského Petrohradu. Díky tomu jsem si třetí sérii mohla užít naplno. Enzo „Modrá krev“ mě překvapil rychlým vzestupem v mafiánské hierarchii. I Patrizia dokazuje svou výjimečnost a stává se důležitou součástí systému. Ale bratři Capacciovi mě svým chováním a činy znechutili. Kdyby to bylo na mně, dostanou betonové boty a skončí na dně Neapolského zálivu. Labutí píseň dony Annalisy nemohla být působivější a poslední oční kontakt mezi Cirem a Gennym dojemnější. Čtvrtá série čeká! Miláčku, říkal jsi něco? No proto…

Šílené toxické barvy, smrtící zpracování. Jako údajná inspirace osmdesátkami hodně velká prasárna. Až na ten začátek, který se povedl. A doporučuji, zkuste raději Noc démonů, to je skutečná osmdesátková zábava.