Faustka

Vše podstatné mám u Jeana od Floretty, takže jen krátce. Musím vyzdvihnou český dabing obou dílů, skutečně velmi povedený. Jinak kdo četl knižní předlohu tak ví. Osudy všech protagonistů se naplnily a Manon došla po právu zadostiučinění. Filmům není co vytknout, naprostá spokojenost.

Z této celkem povedené španělské duchařiny (kromě několika do očí bijících nelogičností, které promíjím) mi zůstaly v hlavě dva poznatky. Že herec Javier Gutiérrez mi vzezřením připomíná Michaela Keatona. A také, že ty hlasy z chůvičky mi evokovaly jeho horor Hlas smrti s podobnou tematikou, a to komunikaci s mrtvými pomocí metody Electronic voice phenomenon, který můžu též doporučit.

Milenci z roku 08 jsou vyloženě uspávací film. Děj plyne pozvolna, až příliš řekla bych. Emocionálně rozpolcený (pro mě už typický rys jeho postav) Joaquin Phoenix se zmítá mezi dvěma povahově rozdílnými ženami. S tím, že k citově labilní Michelle je přitahován mnohem silněji než k rozumnější a hodnější Sandře, která Leonarda opravdu miluje. Ale tak už to v životě bývá, že zatoužíme po tom, co nemůžeme mít. Když to shrnu, tak je to trochu táhnoucí se romantika.

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“ 

Vysmáté jablko nepadá daleko od stromu. Tento lehce strašidelný lékařský příběh může divákovi způsobit zaseknutí sanice v pozici spokojený úsměv, jako se to stalo mně. Při závěrečném dotazu režiséra, jestli ukázat palec nahoru nebo dolů a tedy barona potrestat, jsem měla naprosto jasno. Kdo film viděl, lehce uhodne co jsem si vybrala.

Případ, který mě bavil. Řeší se tu vražda staré prostitutky, která za celý svůj život nikomu neublížila, ale po jejím násilném úmrtí se jí stejně dostane hanlivého označení „botta nonna“, jako kdyby ostatní obyvatelé města Vigaty byli bez poskvrnky. Sprostých podezřelých přibývá a vyšetřování se komplikuje. A komu se nakonec podaří rozřešit tento zapeklitý hlavolam? K nemalému údivu komisaře Montalbana se to výjimečně poštěstí přihlouplému Catarellovi, který by za svého šéfa i dýchal „pane doktor, pane doktor“ a to díky jednomu darovanému krimi filmu.

Do Neapole se chystám, ale jsem smutná, že paneláky Le Vele (tzv. Plachty), symbol seriálu, už na sídlišti Scampia neuvidím, v březnu 2020 je město zbouralo. Škoda. Jediný seriál s desítkami postupně přidávaných hlavních postav, které jsou vzápětí zabity. Takto ukázat realitu, drsnost a bezútěšnost neapolského podsvětí, to už chce koule. A tvůrci i autor knižní předlohy Roberto Saviano je měli. Které postavy jsem si oblíbila? Dona Immacolata Savastano, Patrizia, Enzo „Modrá krev“, don Pietro Savastano a jeho syn Gennaro (jen někdy). Kterým postavám bych s chutí dala „betonové boty“ a šoupla je na dno Neapolského zálivu? Obrýlený chytrolín „Diplomat“, mocichtivý pidiskřet Mníšek, Gennaro (kdykoli si nechal blbnout hlavu Cirem). Naprosto nezařaditelná postava je Ciro, to je kategorie sama pro sebe. Varování: nejenom drogy, ale i seriál o jejich prodeji je silně návykový.

Všichni umírají i Mníšek už si za svou zpupnost vysloužil spravedlivou kulku. Ciro a Genny proti sobě i když vlastně spolu. Bratři, kteří se společně zrodili a také spolu umírají. I dona Nunzia už pokojně odpočívá. Jen Azzurra Savastano má možnost udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem a odplouvá se svým malým synem na širé moře. Jak symbolické zakončení seriálu.

Gennaro má zaječí úmysly. Nedivím se mu, když se mu jeho království rozpadá, asi tak jako některé budovy na sídlišti Scampia, ze kterých lidé odcházejí, a to je pro Gennara velmi zdrcující pohled. Dona Nunzia chce pomstu, které se jí od Cira nedostává a už jí začíná docházet trpělivost. Neshody mezi nimi se stupňují. Mníšek kuje pikle proti Gennarovi. Mistrála i jeho neposlušnou manželku Lucianu odklidila konkurence. Azzurra je podvedená proradným Mníškem a od Cira dostane návrh, který nelze odmítnout.

Dona Nunzia má s Cirem úmluvu a své sliby také plní. Zato Ciro jen deklamuje chytrá moudra o správném načasování, ale kdy to bude ví jen on sám. Gennaro je nedůvěřivý vůči Mistrálovi, ale to je ta menší starost. Nedaří se mu v prodeji drog a proto dělá zoufalé rozhodnutí a snižuje cenu drogy na polovinu. Manželům Savastanovým soud odebral syna Pietra. Gennaro jedná a nechá unést soudcova syna. Ciro rozpoutal válku a zaútočil na plácky Gennyho Savastana. Ciro už mě taky nakazil, začínám být prudce krvežíznivá. Do boje, hoši!