J.F.B.

"It's been two weeks and the murders continue. This investigation is like no other. It's putting too much stress on this town... and on my marriage. Could zombies be real?" Těžko říci, jak bych se na tento snímek díval očima roku 2011, kdy trh s osmdesátkovou (či pozdně sedmdesátkovou) nostalgií nebyl zdaleka na takové úrovni, jako je dnes, ale stejně si úplně nemyslím, že by se mé hodnocení nějak výrazně lišilo... Jelikož ani monumentální vlaková srážka s tunami kovu létajícího na všechny strany (a slušnou řádkou výbuchů k tomu), působící jako by vypadla z nějakého dílu série Rychle a zběsile (což není zrovna kompliment), prostě nedokáže zakrýt skutečnost, že filmu tak trochu chybí skutečně silná atmosféra – sice ta dobová ještě jakžtakž ujde (i když snad i nízkorozpočtové Summer of 84 ji má lepší), ovšem napětí, tajemno či strach se bohužel vytratí poměrně brzy, hned po první velké scéně s neznámým tvorem (v děsivosti s přehledem překonaného zombie Elle Fanning/Alice). Pořádně to nefunguje ani jako film o konci dětství, dospívání, vztazích s rodiči, přátelství a prvních láskách – Stranger Things, To a již zmíněné Summer of 84 (+ x dalších snímků/seriálů posledních padesáti, šedesáti let – ať žijí Freaks and Geeks!) to prostě mají zpracováno lépe, pečlivěji a uvěřitelněji. Tedy nejen to – ony mají dokonce i smysluplný příběh a kvalitní střih... a hlavně v nich popkulturní odkazy na 70. a 80. léta jsou tím, čím mají být – mile nostalgickým ohlédnutím, které dokáže příjemně zahřát u srdce, a ne pouhou smutnou připomínkou toho, o kolik jsou filmy, kterým se tu Abrams chabě a bez emocí (ač měl k ruce velmi solidní Giacchinovu hudbu) pokouší "skládat poklonu", lepší... Co říci závěrem? Asi by se hodilo poznamenat, že se tam najde občas i něco celkem pozitivního – ať už se jedná o výbornou Elle Fanning (ke zbytku dětských postav jsem si bohužel vinou scénáře nedokázal přímo najít cestu), slušné efekty (jež jsou ale zároveň svým použitím jednou z věcí, která tento snímek v mých očích dost potopila...) a Kyle Chandler. I když nejlepší a nejzábavnější částí stejně zůstává "film ve filmu" The Case (viz citát). (♪♫)

"Down at the lumber mill, they tell the story about the nearsighted fella who liked playin' around with a buzz saw. Lost one finger. Two. Three. He kept right on playin' till all five was gone. He looked at his hand and he said, 'I'm beginnin' to think this here's a losin' game.'" Odlehčený začátek možná upomene na o pár let novější Dukes of Hazzard, ale zdání trochu klame. Snímek totiž poměrně rychle najede na vážnější notu, které se drží v podstatě až do konce, což ovšem neznamená, že by tam humor úplně chyběl. Pokud jde o hlavního hrdinu, tak ho bohužel není možné označit za úplně sympatický charakter, ale postupně se mi přece jen podařilo si k němu vytvořit vcelku kladný vztah. Nebo to bylo spíše díky těm skvěle a hlavně realisticky natočeným závodům? Kdy tak nějak nešlo nefandit jeho vozu? Možná. Čímž se dostávám k tomu, v čem tkví hlavní hodnota tohoto jinak nepříliš výjimečného filmu – což je velmi pěkné zachycení atmosféry a podoby automobilových závodů v USA 70. let, ať už se jedná o demolition derby, stock car racing nebo NASCAR. (první komentář skrze novou ČSFD – a žádný zázrak to tedy není...) (x)

"Son, there's not a challenge on God's Earth that can't be overcome by an American. I truly believe that." "Yeah... But how?" Nevím, zda mohu s jistotou říci, že druhá řada je lepší než ta první... rozhodně je však jiná. A právě díky této jinakosti mi sedla mnohem víc. Nebudu vypisovat všechny důvody, místo toho to udělám jako v komentáři k událostem roku 2006 a odkáži na uživatele Dan9K, kterému se opět skvěle podařilo vystihnout i mé pocity (a ke všemu teď byl jeho komentář úplně tím prvním, který na mne vyskočil, když jsem otevřel přehled série). Co k tomu dodat? Snad jen ještě mohu pořádně vychválit zasazení do sedmdesátých let, které k výtečné Russově hudbě přidává fantastický dobový soundtrack a k už tak krásné kameře a výbornému střihu ještě zajímavou a zábavnou vizuální stylizaci (zvláště perfektně použité dělení obrazovky), kterou já prostě zbožňuji. O autech, kostýmech a produkčním designu celkově ani nemluvě. Sice mi tu občas chyběly ty skutečně nepříjemné a mrazivé scény, které se daly najít v první řadě (“Oh… put your hood up, huh? I wouldn't want your pretty face to freeze.”), ovšem to bylo plně vyváženo tím ostatním, ať už se jednalo o kvalitativní vyrovnanost všech epizod (možná až na příliš "dojezdovou" desátou) nebo o jednotlivé charaktery a herecké výkony (+ vše výše). Ná závěr asi také neuškodí vypsat pár oblíbených postav, mezi něž určitě patří Betsy Solverson, Lou Solverson, Karl Weathers, Hanzee Dent... a samozřejmě Noreen. Zvláštní cena za nejnesympatičtější postavu potom připadá Constance Heck (Elizabeth Marvel). "You know what depresses me? I missed the '60s-- free love, drop acid, Woodstock. Wake up one day, decide you want to call yourself Flower Rainblossom, you just call yourself Flower Rainblossom." "Yeah, but the '70s were always coming, like a-- What do you... A hangover. And you know what happened to Flower Rainblossom? She's on methadone in Bismarck, turning tricks for breakfast meat." (♪♫) (♪♫) (x) (x) (x) (fanouškovská upoutávka)

Shrnující komentář ke všem mnou hodnoceným dokumentárním snímkům uvedených u Louise Lumièra: Jak by se měly hodnotit tyto kratičké experimenty počátků kinematografie? A mají se vůbec hodnotit? Vždyť u většiny se ani nedá úplně říci, že by skutečně spadaly do žánru dokumentu – jedná se spíše o dokumenty doby. Jenže můžeme opravdu říci, že jedny z nejstarších existujících filmů jsou totéž, jako záznam výletu do Chicaga v roce '60 nebo video ze střední školy konce devadesátek? Pořád úplně nevím. Takže jsem je ohodnotil... ačkoli u oněch dvou novodobějších příkladů bych to rozhodně neudělal. Dvě hvězdičky připadly záběrům, které nejsou samy o sobě příliš zajímavé, postrádají výraznější děj, ale přesto jsou poměrně hodnotným dokladem nějaké činnosti, řemesla, prostředí či dobového odívání (+ jsou prostě staré). Tři potom těm zajímavě komponovaným, kde se podařilo zachytit tehdejší svět ve větším rozsahu, v nichž je plno života, pohybu, shonu, kde najdeme mnoho rozličných dopravních prostředků konce 19. století... a hlavně v nich máme možnost pohlédnout přímo do tváří a očí dávno mrtvých lidí – kteří najednou už nejsou tak vzdálení. A pak je tu to zdejší 4* hodnocení za ten nádherný kontrast mohutné masy lodi proti postavičkám pod ní. (x) ║ Pozn.: Ovšem ve výsledku je pravděpodobně lepší se podívat na opravdový dokument o lumièrovských filmech, než se probírat chaoticky a nepřesně seřazenými snímky (občas i se zcela špatně určeným autorstvím) ve zdejší databázi a snažit se je hodnotit jednotlivě...

Moje první hlubší setkání s Malými ženami nedopadlo vůbec špatně. Naopak, jedná se o opravdu povedenou adaptaci, která se nesnaží o přílišnou "modernizaci" či "aktualizaci" doby a příběhu, což je neduhem mnohých novějších filmů a seriálů podle klasických literárních děl, kupříkladu Anne with an E. Samozřejmě se rozsáhlou předlohu nepodařilo upravit úplně uspokojivě, dvě nebo tři epizody navíc by tomu jen prospěly, neboť je tam plno věcí, které by si zasloužily více prostoru, méně zkratkovitosti – třeba pouto mezi Beth a panem Laurencem – ale i tak jsem za to rád. Jistě, rozpočet nebyl nic moc a televiznost ze seriálu kouká na míle (zvláště ta zima), ovšem tento nedostatek alespoň částečně vyvažují některé herecké výkony. A to jak od hereckých veteránů Gambona a Angely Lansbury, kteří si vždy dokáží ukrást scénu pro sebe, ať tam mají replik sebeméně, tak i od mladé generace – z níž hlavně vyniká výborná Maya Hawke jako Jo a Annes Elwy jako Beth. Mimo solidní Emily Watson tam pak už nikoho moc výrazného nenajdeme, někdo tam úplně nesedí... jenže stejně si druhá nejnovější verze slavného románu podle mne ty (poměrně slušné) tři hvězdy zaslouží. (x) (x) (x)

"I figured it out." "Good for you." Po první sérii Breaking Bad další seriál, který se zde drží na vrcholu žebříčku, má slušný předpoklad mne zaujmout (film se mi líbil), solidní herce (minimálně Freemana a Thorntona), ale ve výsledku to zas až takový zázrak není a já si odnáším jisté zklamání. Skvěle to tu už shrnul třeba Dan9K. Fargu rozhodně nelze upřít originálnost a ze začátku i příjemně mrazivou atmosféru, která ale bohužel postupně ztrácí na vážnosti a na síle a je čím dál tím odlehčenější, aniž by se stala zábavnější. Také čím dál tím idiotštější vedlejší postavy občas činí sledování opravdovým utrpením (ač jsou možná vcelku realistické) – zvláště obsazení Keye a Peela byl naprosto tragický nápad. Ani finále mi zrovna náladu nespravilo, zvláště poté, jakmile jsem se dověděl, že jistá postava, u níž jsem si říkal. "Milá postavo, sice jsi udělala přesně to, co bych udělal i já na tvém místě, ale teď budeš mít fakt velký problém.", nejenže problém neměla, ale ještě ke všemu se dočkala ocenění. Což je vskutku šokující zvrat, za který však Hawleyho ocenit nemohu. (70%) (♪♫)

"We're going across that bridge... and you're going to guide me... because I can't do it alone." Friedkin u mne opět zabodoval. Solidní začátek v polodokumentárním stylu v duchu Francouzské spojky, pak odlehlé místo ztracených duší kdesi v džungli, následně impozantní, krásně nasnímané scény požáru vrtu, které musely spolykat značnou část rozpočtu a tak trochu přispět k většímu propadu snímku, ovšem jsou opravdovou pastvou pro oči – a nakonec jedna sebevražedná mise vyžadující čtyři schopné řidiče. Čtyři muže, které čeká cesta ve starých náklaďácích po uzoučkých silničkách nad hlubokými propastmi, hustou džunglí, bažinami, po rozpadajících se mostech... se třemi bednami velmi nestálé výbušniny za zády, která je může kdykoli poslat na onen svět. Je možná dobře, že původní film mne teprve čeká, neboť se mu prý daří držet intenzivnější, napínavější atmosféru, ačkoliv i zde byla podle mne velmi slušná (stačí si jen představit sebe v jejich situaci). Ale i kdyby se mi Clouzotův snímek líbil v něčem víc, tak Sorcerer se o své čtyři hvězdy opravdu bát nemusí. (x)

"You cannot capture a man’s entire life in two hours. All you can hope is to leave the impression of one." Je to film, který člověk více ocení až po několika zhlédnutích? Možná – či spíše určitě. Ale chce se mi do toho v dohledné době znovu? S hanbou se musím přiznat, že ne. Měl jsem asi příliš vysoká očekávání... zkrátka mne to nenadchlo tak, jak jsem doufal. Ano, Oldman je samozřejmě skvělý a jeho Mankiewicz mne dost bavil, ostatní role jsou také výtečně obsazené i zahrané, bohužel některé postavy nedostanou zas až tolik prostoru, kolik by si zasloužily (ovšem to by pak byl Mank minimálně o hodinu delší, což by mu v jeho stravitelnosti moc nepřidalo), ale Lily Collins, fantastický Arliss Howard, Seyfried nebo William Randolph Hearst Charlese Dance se do paměti určitě zapíší (ono by to bylo docela divné, kdyby ne). Stejně tak Tom Burke jako Welles. Kinematografie, zvuk a hudba poskytují poměrně autentický pocit filmu ze 40. let (i když ne dokonalý, jeho modernost je stejně cítit), ale jako celku tomu prostě něco chybí. Nejspíš o něco lépe zpracovaný scénář (trochu ironické u snímku pojednávajícího o vzniku scénáře), který místy ztrácí dech – ovšem abych Fincherovi otci nekřivdil, najdou se tu opravdu výborné scény, dialogy, zajímavá témata... jenže výsledný účinek není příliš silný. S historickou věrností to není nejlepší (tak jako u většiny filmů "podle skutečných událostí"), ale přidávám se k těm, kteří to nepovažují za příliš velký problém. Zatím to vidím na slabší čtyři hvězdy. Ovšem dalšímu Fincherovu snímku v podobném duchu bych se rozhodně nebránil. (x) (x)

"How dare you! I did not gave you permission to shoot that rhino!" "Your Royal Highness, please try to look at this from my point of view. If you, the heir to the throne, have been killed while you're under my care, I would have had no choice but to go behind a tree and blow my brains out." (odpověď Denyse Finch Hattona princi z Walesu poté, co zastřelil na něj útočího nosorožce, vyrušeného zvukem princovy filmové kamery) Pro mne poměrně objevný dokument, neboť o zásluhách budoucího třistadvacetipětidenního krále v oblasti ochrany africké přírody (a konkrétně vzniku národního parku Serengeti) jsem neměl ani tušení (nebo jsem to zapomněl). Stejně tak o jeho spolupráci s Finchem Hattonem (známého spíše díky filmu Out of Africa, kde ho hrál Robert Redford) v boji proti nekontrolovaného lovu z automobilů, při němž byli i slabší střelci schopni za den zabít větší množství zvířat než bylo kdy předtím možné... i když i předtím došlo na několik opravdu velkých loveckých výprav – třeba ta bývalého presidenta Roosevelta, kterou podnikl v roce 1909. Při ní bylo uloveno více než 11 tisíc zvířat a stála asi jeden milion dolarů (cca. $25 milionů v roce 2013).

"The entire British Empire was built on cups of tea, and if you think I'm going to war without one, mate, you're mistaken." Po jistém zklamání z novějšího Snatche jsem do Ritchieho prvotiny nevkládal moc velké naděje. A ze začátku to opravdu vypadalo, že se mé obavy vyplní. Už jsem si pomalu začal říkat, zda mám vůbec zapotřebí se dívat dál, když tu se daly věci do pohybu... a to v úžasné směsici různých linií, situací a míst zaplněných zajímavými a zábavnými postavičkami londýnského podsvětí, které se skvěle zamotávaly do zdánlivě nerozmotatelně zašmodrchaného klubka, aby se nakonec vcelku smysluplně protly. A člověk by snad i uvěřil, že by se takový příběh mohl odehrát i ve skutečnosti – vždyť realita fikci čas od času překonat dokáže, ať se zdá sebešílenější. Ritchie se tu jako scénárista (a jako režisér samozřejmě také) skutečně vyznamenal. Až na již zmiňovaný začátek tu nejsou další výrazněji slabší či nudnější místa – což o Snatchi bohužel říci nemohu. Při něm jsem se bavil občas, tady v podstatě celou dobu a i zdejší postavy a příběh mi sedly mnohem více... snad i soundtrack tu byl lepší – nebo spíš jeho zakomponování do snímku? (jednou z nejslabších scén ve Snatchi byla totiž pro mne právě hudební montáž v závěru) "A minute ago this was the safest job in the world. Now it's turning into a bad day in Bosnia." [viděno 23.11.2020]