J.F.B.

"It's like Napoleon. When he was the king, you know, people were just constantly trying to conquer him, you know, in the Roman Empire. So, it's history repeating itself all over again." Původně jsem komentář ani psát nechtěl, jelikož zkrátka nemohu vyplodit nic, co by tu už minimálně stokrát (spíš několikasetkrát) nezaznělo, ale nakonec jsem našel pár věcí, které bych si chtěl někam poznamenat, takže tady je. Klasický příběh vzestupu a pádu, který ale dokáže překvapit. Má totiž značně odlehčený rozjezd, celá první hodina je spíš komediální (a kdyby byl takový celý film, tak bych mu dal asi jen za 3*), pak se ale pár vteřin před začátkem roku 1980 všechno změní, postavám se začnou hroutit jejich životy, atmosféra filmu se radikálně promění (zároveň ten vývoj dává opravdu smysl a dalo se to prostě čekat), dojde na několik velmi drsných scén, upomínajících na Tarantina nebo Coeny, aby nakonec všechno šťastně dopadlo (i když ne úplně pro všechny). Rekonstrukce 70./80. let je naprosto perfektní, od výpravy přes kostýmy až po auta. A ten soundtrack! Skvělý výběr dobových písní, úžasně zakomponovaných do děje, jednotlivých scén, záběrů. Ohledně nich mi udělal PTA zvlášť radost – je tu totiž plno výborných a skvěle promyšlených dlouhých záběrů, které já prostě miluji. Ten úvodní se může klidně rovnat tomu z Hráče Roberta Altmana (který, jak jsem někde četl, byl také významným Andersonovým režisérským vzorem), ovšem ani ostatní sekvence za touto nebo za těmi ve Scorseseho filmech nijak nezaostávají (bazén!). Obsazení je také naprosto výtečné, mimo hlavní herce bych ještě vyzdvihl Williama H. Macyho (Little Bill) a famózního Alfreda Molinu jako Rahada Jacksona – scény s ním bych označil za pomyslný vrchol snímku (♪♫). (x) (x) (x) (x) (x) (♪♫ & ♪♫/♪♫)

"It didn't have to be complicated, Melinda." Slušný námět, jehož potenciál není bohužel plně využit, scénář ke konci už trochu ztrácí dech a finále nijak extra nestrhne, přesto se jedná o poměrně uspokojivě strávenou necelou hodinu a půl. Hlavní zásluhu na tom má Tilda Cobham-Hervey, která mne zaujala už v seriálu The Kettering Incident a zde podává opravdu dobrý výkon. Hutcherson mi také sedl, i když z interakcí Billyho a Melindy by šlo jistě vykřesat víc. Ohledně postavy Suki Waterhouse musím souhlasit se silentname, Sheila je skutečně strašně klišovitý charakter, až přehnaně tlačený do antagonistické polohy, takže je ve výsledku lepší, když o ní v poslední hodině už jenom slyšíme. Snímek si ale ode mne zaslouží ještě jedno velké plus za popularizaci tvorby architekta Franka Lloyda Wrighta, konkrétně jeho návrhu minnesotské čerpací stanice známé jako R. W. Lindholm Service Station z roku 1958. ►1212. hodnocení◄

"And when I'm ready, the only thing I need to do to start time again... is crack my fingers." Lehce melancholický kraťas o nejlepším způsobu vypořádávání se s pomalu ubíhajícímu nočními při práci v supermarketu a fascinaci ženskou krásou, příjemně říznutý trochou humoru a pěknou hudbou. Ještě jen tak na okraj – jméno Biggerstaff má o dost jiný původ a význam, než by si člověk na první pohled myslel.

"You must be stronger than you look." Velmi slušný rozjezd (přesněji celé první dvě třetiny), který mi hodně připomněl o tři roky novější Miracle Mile, kde je také hlavním hrdinou obyčejný človíček, jenž se úplnou náhodou ocitne jedné noci ve správný (nebo špatný?) čas na správném místě, což jej učiní důležitou postavou prazvláštních a velmi dramatických událostí, jež změní jeho život navždy. I zde se nám bohatě dostane nočního Los Angeles, i když jeho atmosféra se od té v Miracle Mile liší – je o něco méně pohádková, přesto však nepostrádá určité kouzlo. Také příběh je o dost méně ulítlý, bizarní, absurdní a bláznivý, což je trochu škoda, ale stejně se mi, až na pár věcí v poslední třetině, opravdu líbil. Je tu hlavně skvělý Jeff Goldblum, kterého si nelze neoblíbit, když se se svýma vykulenýma očima a někdy trochu nejistým úsměvem proplétá pro něj tak nezvyklými situacemi. Michelle Pfeiffer jako Edova vpravdě osudová žena je též velmi dobrá, nesčetná camea (většina vedlejších rolí) zaujmou, ačkoliv mi byli v podstatě všichni mimo Dona Siegela (a Bowieho) zcela neznámí. Návštěvy krásných rezidencí a hotelových apartmánů, luxusní auta a dokonce jedna jachta také potěší. Když k tomu připočtu povedený soundtrack, tak to budou nakonec velmi silné tři hvězdy.

"Ten dům dýchá." Uspokojivá modernizace gotického románu, která by se s klidem dokázala obejít bez duchů. Jejich funkce ve vyprávění je totiž minimální, děj nijak výrazně neposunují a myslím, že jádro snímku by bylo zajímavé a účinné i tak. Sice bychom se museli obejít bez jejich poměrně originálního krvavého vzhledu, i když ten nakonec není také nic moc (zvlášť když je vidíme v delším záběru). Bez nich by nám zůstal pěkný kostýmní mysteriózní krimithriller, možná s kapkou fantasy (?) a v ušetřeném čase bychom mohli dostat jeden valčík navíc, nějakou drsnější scénku nebo podrobnější historii rodiny Sharpů, příslušníků nižší šlechty, kteří zbohatli za průmyslové revoluce natolik, že si mohli někdy ve 40. letech 19. století postavit impozantní novogotické sídlo, které ale začalo vinou syna jeho stavitele, který rozházel rodinné jmění na cestách po světě, značně chátrat (i když pravděpodobně ještě někdy v 80. nebo 90. letech byl do něj instalován výtah) a poslední dva žijící členové rodu, Lucille a Thomas Sharpovi už obývali dům, jenž byl už jen zašlým odleskem své bývalé nádhery, se vstupní halou do níž pršelo a sněžilo, který neustále skřípal, vzdychal a pomalu se propadal do krvavé země. Ani důkladnější exkurzi bych se vůbec nebránil, mám tyhle anglické viktoriánské domy poměrně rád – i když osobně bych raději bydlel v nějakém podstatně útulnějším, nejlépe georgiánském, popř. z období regentství. Ale zpátky k filmu. Všichni v hlavních rolích podávají velmi dobré herecké výkony (pozn.: vidět tmavovlasou Jessicu Chastain je hodně nezvyklé), kostýmy i výprava jsou skvostné, je tam pěkný kontrast mezi americkou a anglickou společností, mezi rodovou šlechtou a muži, kteří zbohatli z vlastní tvrdé práce, hezky tam proti sobě stojí nadpřirozeno a moderní technika (automobil, fonograf)... na druhou stranu je tam jistě i mnoho věcí, které by šly zlepšit, ale stejně to budou ode mne docela slušné 4*.

"The MAC-10 submachine gun was practically designed for housewives." Milý snímeček se sympatickými hlavními hrdinkami (a jedním hrdinou), roztomile nízkorozpočtově postapokalyptickým Los Angeles, za vlasy přitaženým příběhem (což byl asi trochu záměr) a hlavně docela povedeným soundtrackem. (♪♫) (♪♫) (x) [viděno 3.10.2020]

"I've always been a tequila man." Nemohlo to začít lépe. Velmi zajímavě výtvarně zpracovaný "Gotham", pozoruhodná syntéza "komiksových" 50. let s prvky let osmdesátých, výrazná hlavně v oblasti módy (oblečení, účesy). Pak došlo na první píseň – fantastickou "Nowhere Fast" od Fire Inc. (x) ve skvěle natočené scéně koncertu, u níž se prostě nejde nepodupávat nohou do taktu (aspoň maličko). Diane Lane tu podává úžasný výkon, přímo srší energií a playback zvládá naprosto dokonale. Bohužel od této chvíle je už všechno jenom horší. Dojde na bližší seznámení s hlavními postavami, při němž se ukázalo, že Ellen zas tak úžasná není, objeví se spíše směšný než drsný Paré, otravný Fish, Dafoe jak jsem ho vážně vidět nepotřeboval, spousta trapných motorkářů (hádám, že i ti měli být drsní) a mnoho a mnoho dalších nesympatických postaviček. Čestnou výjimku tvoří pouze Reva (Deborah Van Valkenburgh), policista Ed Price (Richard Lawson) a Amy Madigan, dvojnice Alison Pill ve Scottu Pilgrimovi, jako McCoy. Celkovou slabost scénáře nevyváží ani hodně výbuchů a typicky osmdesátkové akce (v dobrém i špatném slova smyslu) + zbývající písničky (až na tu závěrečnou) postrádají kvalit a účinku té první. [viděno 3.10.2020]

"Lie to no one. If there 's somebody close to you, you'll ruin it with a lie. If they're a stranger, who the fuck are they you gotta lie to them?" Průměrná kriminálka, jejíž největší kvalitou není příběh sám, ba ani postavy, nýbrž v ní zachycená atmosféra nočního velkoměsta. Jeho ulic a zákoutí překrásně oděných do blyštivé záře pouličních lamp, světel z oken mrakodrapů a reklamních neonů vrhající barevné odlesky na lak automobilů, které proplouvající touto zvláštní a tajemnou krajinou, tak jako loďky po řekách tropických pralesů. V jedné z těchto loděk sedává také hlavní protagonista tohoto filmu – Frank. Navenek obchodník s automobily, jinak lupič a muž snící o dokonalém životě, perfektní rodině a klidu. Aby tohoto snu dosáhl, tak se zaplete se šelmami, což jak známo z bajek, není často úplně nejlepší nápad. Caan v hlavní roli sice nepostrádá charisma, přesto mi Frank příliš sympatický nebyl a někdy se mi úplně nechtělo držet mu palce. Z antihrdinů subžánru "neon noir" zůstává mým nejoblíbenějším Goslingův Řidič z Drive, snímku, který má s Mannovou prvotinou na velkém plátně mnoho styčných bodů, ačkoli jej Refn údajně až do začátku produkce svého filmu neviděl. [viděno 3.10.2020]

Musím se přiznat, že jsem trochu zklamán. Myslel jsem, že mne jeden z nejlepších seriálů všech dob pohltí tak jako první série True Detective, která pro mne zatím představuje vrchol televizní tvorby. Místo toho se mi dostalo něčeho, co je sice dobře napsané a dobře zahrané, má to zajímavé postavy, několik úžasných, velmi zábavných černohumorných situací, skvělý soundtrack, kameru... ale u žádné epizody jsem prostě neměl pocit, že by si zasloužila 5*. Něco mi tam prostě chybělo. A teď nevím, zda mám chuť pokračovat dál, jestli je tohle opravdu seriál pro mne. Prostředí i postavy mají obrovský potenciál pro další rozvoj, ale nejsem si úplně jist, zda chci vidět další díly více zaměřené na rodinné drama, které mi zatím přes jejich nesporné kvality (a důležitost) úplně nesedly. [viděno 1. & 2.10.2020]

"The truth is I'm not at all brave. In fact, the truth is I've often felt myself a coward, especially at school. But, if I could win a reputation for courage and daring, if I could be mentioned in dispatches, that would help me to get started in politics. In short, I need medals. Lots and lots of medals." Povedené zpracování Churchillova života, kdy se dozvíme něco o jeho dětství, vztazích s rodiči, přičemž hodně prostoru je věnováno otci Randolphovi (výtečný Robert Shaw), ke kterému Winston velmi vzhlížel a v jehož stopách chtěl pokračovat, nakoukneme i do tehdejšího anglického školského systému a britské armády. Dojde i na trochu pěkné bojové akce v Indii, Súdánu a Jižní Africe (není nad britské viktoriánské uniformy), kde se Winston proslavil svým dramatickým útěkem z búrského zajetí, díky čemuž si splnil svůj sen a konečně se dostal do politiky a do parlamentu. Simon Ward v hlavní roli byl skvělý – hlavně v řečnických scénách bylo vidět, jak si osvojil Churchillův způsob řeči a gesta, takže jsem mu opravdu věřil. I zbytek obsazení byl plný výtečných britských herců, včetně nezvykle mladého Anthonyho Hopkinse jako Davida Lloyda George. [viděno 1.10.2020]