J.F.B.

"The gangsters' feudal war" Sice jsem v sobě stále nenašel dostatek odvahy pustit se do Griffithových monumentálních velkofilmů, přesto jsem už alespoň učinil první krok k poznání tvorby jednoho z nejvýznamnějších amerických režisérů éry němého filmu – a to snímkem, který se dokonce honosí být zakladatelem nového filmového žánru. Objevuje se tu několik výborných záběrů (gangsteři plížící se podél zdi) i scén (přestřelka), jsou tu slabší místa (zvlášť dlouhý úsek, kdy postavy pořád někam chodí, což má sice logické odůvodnění, ale trošku mne to nudilo), avšak jako celek to stále funguje a těch 17 minut uteče opravdu rychle.

"Und Gesetzt ist Gesetzt." Není divu, že kinoverze propadla – ovšem možná bych totéž řekl i o režisérské verzi. Ale třeba bych tam ten pocit, že ve filmu chybí každou chvíli několik desítek minut (jakože taky chybí), měl v menší míře. Heaven's Gate je bezesporu megalomanský počin, jenže mi bohužel nedokázal poskytnout ze své megalomanie nějaký velký požitek – je totiž dost nevýrazná. Jsou tu sice opravdu působivé scény (příjezd na nádraží a následný pohled na skutečně žijící město za ním, taneční scény), ale většina nijak nevynikne. Celé je to strašně roztříštěné, vůbec netuším, jaké byly vlastně charaktery hlavních postav, kdo byl vlastně Kristofferson, Walken nebo Hurt (+ několik desítek dalších) – blíže poznáme pouze Ellu Isabelle Huppert (kterou jsem si s Les Valseuses fakt nespojil). Úvodní i závěrečné scény působí v celku velmi divně, jako by tam nepatřily (hlavně tedy ty z univerzity, ač Kristofferson vypadá na konci v té masce starce taky dost špatně), v bitvě se sice vystřílí tisíce ran, jenže přesto je dost nudná, postrádá nějakou větší dynamiku, pohled z venku, který by dal divákovi představu o situaci, spíše než haldy záběrů umírání desítek postav, na kterých člověku nijak nezáleží, protože se chovají značně hloupě, nesympaticky, popřípadě jsme se o nich toho moc nedozvěděl. Při pěstních zápasech jsou tu příšerné zvukové efekty (+ český dabing, s nímž jsem to viděl, nebyl také moc dobrý – ČT 1994). Snímek postrádá silnější atmosféru, nebýt Elly, tak také emoce... na druhou stranu je tu asi nejkrásněji v přírodě položený nevěstinec v dějinách filmu a dobrá kamera – která však značně zaostává za jiným filmem s nebesy v názvu – Days of Heaven. Vlastně za ním Heaven's Gate zaostává skoro ve všem – v příběhu, postavách, struktuře a již zmiňované atmosféře. Možná je Director's cut lepší, ale zas tak moc jistý si tím nejsem – co když je to totéž, stejné vady, stejné problémy... jen ve větším měřítku? (x) (x) (v pořadí 100. komentář k tomuto snímku)

"I had to do a car chase in The Fury. I don't like car chases. I find them a very boring thing. I'm not a car person. I don't get excited taking shots of wheels turning, point of views out of windshields or car banging into... it just doesn't do anything for me. (...) And after The French Connection, there are no car chases, it's just ridiculous to even think about doing a car chase. It's the best idea in the world. Subway, car underneath. I mean, you know, there's not a better idea than that." Není to nejlepší výrok, který zde zazněl, ale vhodně upomíná na jiného významného amerického režiséra, o kterém jsem také nedávno viděl dokument – Billa Friedkina. Honička z Francouzské spojky je samozřejmě skvělá, ale přece jen by byla škoda, kdyby od '71 nebyla už žádná další natočena – za těch padesát let jsme se náhodou pár velmi dobrých dočkali (včetně další Friedkinovy). De Palma je dost dobrý vypravěč, má mnoho zajímavých postřehů a názorů, ať už o filmové tvorbě samotné nebo úskalích práce v Hollywoodu. ║ Viděno v den De Palmových 80. narozenin.

"Not a chauffer. Noted." Přes mnohé rezervy a slabší místa v ději, či občasnou nekonzistentnost charakterů jednotlivých postav, se jedná o jeden z nejzajímavějších akčních filmů desátých let. A to díky své pozoruhodné formě. Charakteristicky hravému Wrightovu stylu plnému obrovského množství rozličných popkulturních narážek a hlavně skvělé hudby. Soundtrack jako celek se sice nevyrovná těm Tarantinovým, ovšem jeho síla je v jeho použití v celkové stylizaci filmu, synchronizaci jednotlivých písní s akcí, ať už jsou to honičky, přestřelky nebo jen příprava sandwiche s burákovým máslem. Většina těchto scén funguje skvěle, zaujmou, pobaví. Hlavní hrdina je fajn, nedá se mu nefandit, totéž je případ Debory (mimochodem jejich vztah by skutečně mohl být docela zajímavým námětem pro psychoanalýzu), avšak nejvíce mne zaujal Jon Hamm jako Buddy. Spacey je tradičně dobrý, zbytek obsazení též. Role Jona Bernthala překvapila (svým způsobem docela příjemně).

"Subvert normality! (...) Punk is not sexual. It's just agression. 10/40, buddies! Destroy! Kill all hippies! I'm not talking at you, I'm talking to you. (...) Anarchy! Disco sucks! I don't wanna hear about you, I wanna hear from you." První film režírovaný Dennisem Hopperem, který jsem viděl. Ale kvůli němu jsem se na Out of the Blue nepodíval. Tím důvodem je herečka, s níž jsem se seznámil díky Malickovým Days of Heaven – Linda Manz. Ta se znenadání zjevila odkudsi z ulice, aby svou rolí hrdinky a vypravěčky příběhu z texaských plání výrazně přispěla k účinku tohoto uměleckého díla. Pak na přelomu 70. a 80. let natočila několik dalších snímků, načež se na více než dekádu odmlčela a nakonec se po třech filmech z konce 90. let herectví vzdala úplně. (x) Žádná z dalších postav, které za svou kariéru hrála, už bohužel nebyla natolik důležitá nebo výrazná, jako Linda z jejího debutu – až na jednu výjímku. A tou je Cebe (vlastním jménem Cindy) z tohoto filmu. Linda byla naprosto perfektní volbou, neboť z ní skutečně vyzařuje autenticita, to něco, co by absolventka hereckých škol (pocházející řekněme z vyšší střední třídy) prostě neměla. Nebyla by tak přirozená, uvěřitelná. Cebe je "tough kid", pochází z chudší rodiny, neustále se dostává do konfliktů s autoritami, často chodí za školu, poflakuje se někde s cigaretou v puse a poslouchá Elvise... ovšem dokáže se o sebe postarat v nebezpečných situacích, pořád v ní ale zůstává trauma z minulosti. Pořád je dítě, ačkoliv strašně touží dospět, začít nový život ve městě, věnovat se hudbě. Zatím si však stále ještě občas cucá palec, povídá si s plyšovým medvědem a v kabině starého rozbitého tahače jejího otce (Hopper) pokřikuje do vysílačky různá hesla, zavinuta do jeho kožené bundy a doufá, že bude zase dobře, až ho bude mít zpátky doma. S ním je tu několik výborných scén, které ukazují, jak moc dobrá herečka Linda Manz byla – opravdu se Hopperovi dokázala plně rovnat. I ostatní herecké výkony jsou velmi dobré (Don Gordon – ten mi byl strašně povědomý, jen jsem nevěděl z čeho – jak se nakonec ukázalo, tak z Bullitta). Film je skutečně zajímavým pohledem na Ameriku na přelomu sedmé a osmé dekády dvacátého století. Sice stále úplně nevím, co si pod pojmem "punk" představit, když je tu jako vzor uváděn Presley, ovšem určitě je v něm něco šokujícího. Aspoň tento snímek šokující je, po jeho skončení jsem si nebyl jist, zda mu mám dát čtyři hvězdy nebo dvě, ale nakonec jsem to cítil na ty čtyři. Ještě mne někdy čeká audiokomentář Dennise Hoppera, Paula Lewise (výkonný producent/produkční manažer) a Johna Alana Simona (distributor v US). (x) (x) (♪♫) ║(♪♫) ║[viděno 9.9.2020]

"How can he go so fast?" Další důkaz, že k natočení skvělého filmu není třeba mnoho peněz nebo času, ale hlavně nadaný režisér. Spielberg dokázal z jednoduchého námětu vykřesat maximum, natočil skutečně nervy drásající (skoro) nepřetržitou honičku, díky níž se v mých očích zařadil navenek nudný a obyčejný Plymouth Valiant po boku takových ikon, jako je Mustang GT z Bullitta nebo Dodge Challenger R/T z mého milovaného Vanishing Pointu. Do tohoto pantheonu plechových velikánů patří samozřejmě i jedno z nejděsivějších vozidel, jaká kdy brázdila americké silnice – omšelý tahač Peterbilt. Oba vozy jsou zde zvěčněny na televizní film opravdu úžasnou kamerou. (x) (x) (x) [viděno 9.9.2020]

Solidní adaptace, která (alespoň co se pamatuji) vcelku odpovídá Hrabalově předloze. Je zaplněna spoustou podivuhodných figurek, má zvláštní atmosféru, humor – ale doopravdy zajímavým se film stává až po záležitosti se slečnou telegrafistkou, kdy vymizí slabší, méně záživná místa, která se bohužel ze začátku někdy objevují. Také mi úplně nesedl Neckářův voiceover, který je dost nevýrazný. Herecké výkony jsou ale jinak velmi dobré. (x) (x)

Je lepší originál nebo remake? Pro mne je to odteď rozhodně první možnost. Splněný sen jednoho kaskadéra, který má sice trochu slabší rozjezd se značně zmatenou strukturou a neslavnými hereckými výkony, přesto je právě díky tomu tato část poměrně zábavná – tak jako různé italské žánrovky ze stejné doby. Ale už tam se dočkáme několika slušných honiček, než dojde na tu velmi impozantní hlavní. U ní mi sice maličko vadí přehnané klišé neschopné policie, to, jak auta raději vždy nabourají, ač se mohla v klidu vyhnout... ale to bude tak všechno. Jelikož akce je skvělá, kaskadéři odvedli naprosto fantastickou práci, také kamera i střih jsou uspokojivé. I Eleanor překonává svým nepokaženým tělem, továrním lakem a krásnými koly svou sokyni z novějšího filmu. I když ta se zase může honosit ikonickým jménem Carrolla Shelbyho. Ovšem nejhezčí Eleanor by byl podle mne taky Ford Mustang Mach 1, ale ročník 1969 (x) (x). Nebo zmizelý Shelby GT500 Connie Kreski ze stejného roku (x)... [viděno 8.9.2020]

“If I ever start referring to these as the best years of my life — remind me to kill myself.” Další American Graffiti to není. Ačkoliv soundtrack je svou kvalitou plně srovnatelný – i když většina písní nepatří k něčemu, co bych normálně poslouchal. Ale třeba začnu. Největší problém je pro mne v postavách – nedokázal jsem se s nimi tak ztotožnit, jako s aktéry American Graffiti, většina mi nepřišla nijak zvlášť sympatická nebo zajímavá – samozřejmě mimo božského Matthewa McConaugheyho jako Woodersona a pak asi Sabriny (Christin Hinojosa). Ostatní mne často dost štvali, či mi přímo vadili a skoro vůbec mi na nich a jejich osudech nezáleželo. Také mám jistý (ovšem stále plně nepotvrzený) pocit, že Linklater poněkud podlehl idealizaci středoškolského vozového parku, kde je na můj vkus až moc blyštivých aut v perfektním stavu (i když některá jsou třeba skoro 20 let stará)... chtělo by to o něco víc ošklivých úsporných vozítek, různých Brouků, Fordů Pinto, Valiantů, Toyot atd. – i když podle pár dobových fotek to vážně mohlo na některých parkovištích takhle vypadat. Nejklišovitější hláška na závěr: “That’s what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age.” (x) (x) [viděno 8.9.2020]

“We all know most marriages depend on a firm grasp of football trivia.” U tohoto snímku mi nejvíce chyběla skutečně silná dobová atmosféra, neměl jsem prostě pocit, že jsem byl skutečně přenesen na sklonek 50. let (zvláště v kontrastu s The Last Picture Show). Ovšem soundtrack byl velmi dobrý, pár pěkných aut se také našlo, dialogy byly zábavné, ač nikterak výjimečné, herci mi docela sedli (až na Mickeyho Rourka, který na mne moc nepůsobil dojmem člověka 50. let). Ve výsledku se však jedná o povedený snímeček o kamarádství, významu správného rovnání desek, důležitých životních rozhodnutích a jednom útulném dineru. (x) [viděno 8.9.2020]