Mlekarnik

Horor. Je znepokojující, a nenechá vás při sledování v klidu díky všudy přítomné ledově tajemné atmosféře a těžké hudbě. Někdy, když je večer nuda a někdo si chce pustit horor, pustím Vlčí boudu. V prvních pěti-deseti minutách se pak proklínám, co jsem to pustil za blbost. Hlavní postavy filmu působí komicky, zvuk je fakt děs běs, a že tohle má být strašidelný? Ani náhodou. No a pak přejde ten strašný zmatečný úvod, a už jsem zase klidný. Vše je v pořádku a už máte oči přilepený k obrazovce. A hlavou vám šrotuje co se to asi ve "Vlčí" odehrává za děsivou nevyzpytatelnost, a co je s tou "boudičkou" špatně? Někdo může teda nadávat na úplně oblivious postavy studentů, na herectví obecně, a na to, že film obsahuje moralizující prvky. Co si tady čtu ostatní recenze, většina co toto kritizuje, byly recenze napsány kolem roku 2005, a asi chápu, že zrovna tohle moc nefrčelo, protože to bylo prostě všude. Mně to třeba přijde naopak hezké, protože právě toho zase moc v dnešní době nedostanete, a je to tím tak jedinečné. Zkrátka: podívejte se na svízele vašich rodičů na fakt divným lyžáku! No, a jsem možná za tu moralizující tvář trochu rád, protože kdyby se tímhle směrem Chytilová nedala, bylo by to na mě nejspíš až moc silné hororové kafe.

Film, který bych nikdy nikomu z mého okolí nedoporučil. (Pokud jste již viděli Solaris, nebo Zerkalo, asi víte o čem mluvím.) Je šíleně dlouhý, - a nejen to - záběry v něm jsou šíleně dlouhé. Tak dlouhé, že po důkladném prozkoumání každého obrazu jsem se třásl očekáváním, až přijde střih a budu mít zase spoustu času koukat se na obrazovce na něco nového. Dále, přece jenom je to mistr Tarkovskij a u toho je třeba očekávat trošku duševního zážitku, umění, na úkor tempa a konvenčnosti - jenže pouhou krásou filmu jen tak nějakého běžného diváka neuspokojíte. Tak příkladně, kdybych si Tarkovského pustil na telce s mamkou v sobotu večer, dokážu si tak nějak tipnout co by se přihodilo z těchto dvou možných scénářů: Buď by se mamka duchovně povznesla nad životem, se svatozáří nad hlavou a mírem v duši by přijmula obzor něčeho, co postrádá schopnost obohatit pozorovatele intelektuálně, což je mimo jiné právě jedním z argumentů myslitelů, přesně proč to stojí za to se na film podívat --- nebo by u toho usnula, načež po procitnutí by mi vynadala, a už by se semnou nikdy nepodívala ani na počasí po odpoledních zprávách. Ale abych byl přesný, zrovna tento film je poněkud méně poetický než je opravdovým zvykem u režisérova ostatních děl. Dle mého mínění divák "lajk" má významně větší šanci snímek skutečně dokoukat do konce, než třeba má u promítání snímku Zerkalo, i když by mu to přirozeně dalo zabrat a je zcela možné že by se posléze rozhodl smazat kanál ČT Art ze svého kanál-listu, popřípadě ho přemístil do řad trojciferných číslic, aby již neriskoval, že ještě někdy zabloudí mezi filmy tak nudné, že neobsahují dokonce vůbec žádnou scénu s výbuchem, přestřelkou, či AAA herečkou v plavkách. Inu a teď něco málo k obsahu Stalkera... Tvůrce si pro nás připravil snímek inspirovaný předlohou nejslavnějšího sci-fi díla bratrů Strugackých. A to zní přece prima ne? Vždyť Zónu a Stalkery dnes známe z notorické videoherní série. Film ale nesleduje osudy postav zobrazených v knize, kniha ani film nemají stejný děj a dokonce ani stejné základy, autor se prostě rozhodl pro pár zmen. Atmosféra však zůstava totožná, byť Tarkovskij volí trochu jinou optiku co v této husté mlze univerza vyzdvihnout. To, čím se filmy opravdu liší od knihy během filmu poznáte a tato odlišnost je poněkud zásadní, a kouzelná. Slovo kouzelná mi v hlavě vyskočilo na mysl během mého prvního sledování, a neopustilo mě až do jeho konce, možná tak neučinilo ani po opuštění místnosti projekce. Nejvíc se mi na filmu líbíla kouzelní víra. Víra profesora, básníka a diváka.  Pokud o zhlédnutí filmu uvažujete, líbí se vám Stalkerství, Zóna, trpělivě čekejte dokud film nezmění barvy. Pak je to teprve nádhera.  Film mám (nej)raději.

Film Leon je dle mého jeden z nejautentičtějších, když přijde na vyobrazení života nájemných vrahů. Osamělý, rutinní život vedený člověkem, ze kterého za léta vyhrožování a zabíjení nepohodlných lidí vyprchala většina lidského citu. Jeanu Renovi v tomto legendárním filmu pomůže mladá Natalie Portman objevit v sobě i něco jiného než desítky let špinavé práce odklízeče. Leon brzy zjistí, že život je daleko víc než to, a v průběhu filmu se z mlčenlivého zabijáka stává člověk s vášní. Za zhlédnutí rozhodně stojí jak příběh přátelství těchto dvou postav, tak i pan herec Gary Oldman, který zde dokonale zahrál jak policejního antagonistu, tak i jeho grandiózní maniakální projevy. Nádherný film, plný špičkové herecké dovednosti, jak od světových, vyspělých herců, tak od třináctileté Natalie (vše nejlepší k narozeninám!).