Malarkey

Ne všechno, co Skandinávci u nás natočí, stojí za to. Bohužel. Ehrengard je třeba na úplném dně toho, co stojí za zájem. Záběry na exteriéry tradičně krásné, tam si nemáme co vyčítat. Ale pokud po přečtení obsahu čekáte nějakou parafrázi na francouzské historické dobrodružné příběhy, tak to jste na omylu. Tady má prim romantika a ještě jedna velká nezáživná nuda.

V mé série nepovedených náhodných výběrů na Netflixu jsem narazil na toto rádoby stylové španělské drama o jednom zlodějíčkovi, který si praním špinavých peněz myslel, že sežral šalamounovi hovno a nakonec skutek utek. Film, který má obrovskou snahu si hrát na španělskou verzi Vlka z Wall Street, ale tvůrci na to prostě vůbec nemaj. Scénářem, střihem nebo prostě režisérskou stolicí. Jediná zajímavá jsou pak vlastně ty fakta o španělské ekonomice, které film sem tam vysype z rukávu.

V poslední době jsem náhodně zkoušel Netflix a vybíral čistě jen to, co mě na první dobrou zaujalo. Zde mě například zaujala Tuva Novotny, kterou mám dlouhodobě hodně rád, a kterou, musím říct, jsem nějaký čas neviděl. Tudíž jsem se těšil. Navíc téma v Kiruně mi není neznámé, takže jsem se vlastně i docela těšil. Výsledek je ale ne úplně povedený katastrofický film, který je nejen blbý, ale navíc Vás tu všichni ještě docela obstojně serou.

Brad Peyton svými náměty spěje k tomu, aby se z něj stal novodobý Roland Emmerich. Byť takový megaloman zatím ještě není. Točí ale blbé, nelogické, ale řádně akční a digitální kravinky, které v rámci sledování pobaví, ale za chvíli na ně s radostí zapomenete. Atlas nemá kdoví jaký sci-fi námět, ale stačí k tomu, aby fanoušky žánru pobavil. Horší už je to s Jennifer Lopez, kterou jsem dlouho neviděl (a ani mi to nechybí), a která mi v její roli vůbec neseděla. Záběry na ní, když je nalezlá v tom mechu, mi přišly vysloveně trapný. Nakonec jsem to ale přežil.

Irské prostředí, městečko, v něm zmizelí lidé, trošku mystična a parta lidí, kteří tam jedou natáčet podcast. Už námět je super a hodně mi to připomínalo seriál Jen vraždy v budově. Takže paráda. Něco totálně pro mě. Jenže i takový námět se dá udělat průměrně a to je v tomto případě věčná škoda. Sedm dílů, kde se většinu času nic moc neděje. Ani Vás vlastně nebaví to běžné pozorování životů lidí na irském maloměstě. Sem tam sranda, ale také nic natolik závratného, aby Vás to zvedlo ze židle a nadchlo. Bodkin tak má super námět totálně zazdil průměrnou filmařinou. Škoda. Seriál, který si mohl zasloužit pozornost a nakonec bude rád, když si ho pustíte na dopolední čas během vaření nedělního obědu.

Jordan Peele mě už jednou přesvědčil, že je zajímavý režisér. A dokázal to i po druhé. A stejně tak, jako u Uteč, tu otevřel témata, které ještě nikdo jiný neotevřel. Nahodil do toho takový ten černošský nádech, který je pro ně typický, přidal mystično, mimozemšťany a westernovou náladu. Že je to nesmysl? Tak si Nene pusťte. Může to působit jako šílenost a vlastně to šílenost i je. Atmosfericky ale naprosto geniální šílenost. Navíc s výbornou kamerou. Dlouho jsem, tak zahleděně, nenahlížel na záběry mraků. jako tady. Nemělo to chybu. Možná i proto, že tu je víc WTF scén, než by Vás vůbec nepadlo. Pro ty, ale i pro závěr, který je hodně dobrý (i když se nečekaně neubránil hollywoodského nádechu v momentě, kdy je tu vše ostatní silně anti-hollywoodské) si ale tenhle kousek pozornost zaslouží. Dlouho jsem na televizi nepohlížel s takovým zájmem a s pocitem vědět, co bude v dalších minutách tak vehementně, jako tady.

Jestli se Jiřině Bohdalové nedá něco upřít, tak fakt, že umí hrát. Ve svých letech dokáže opilou scénu tak, jako nikdo. A navíc má štěstí, že ji Jirka Strach má rád, protože ji už po druhé uvrtal do televizního filmu, který nejen námětem, ale i zpracováním prostě stojí za pozornost. A to i v případě, kdy Jiřinu Bohdalovou rádi nemáte. Především pro její chování nebo politické preference.

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický.

Občas se stane, že hned po pěti minutách hororu poznáte, že i když se jedná o naprosto klasický vyvražďovací námět, něco je tu prostě jinak. Barbar je v tomto případě jinak. Je lepší. Vizuálně vytříbenější. Atmosferičtější. Napínavější. No a i když se to klasicky zvrhne do zábavného absurdna, po většinu času perfektně baví. Ano, takhle nějak si představuji kvalitně natočený horor dnešní doby.

Když jsem viděl Vedlejší produkt, chtěl jsem zkusit další režisérův projekt. No a tak jsem ve Voyo sáhnul po Matematice zločinu. Zde se ale projevilo, že ne vše, co pan režisér natočí, je čistě zalité sluncem. Také je to o tom, jaké chytne scénáristy. No a tady je to prostě znát. Matematika zločinu má sice super námět. Přiznám se, že jsem o tom příběhu neměl ani ponětí. Jenže mi přišlo plno věcí nevyužito. Možná s úctou k postavě Jiřího Bartošky tu jeho role byla až zatraceně málo. Přitom právě o něm to celé je. Naopak tu Lucie Štěpánková v roli novinářky Magdaleny Sodomkové bylo až neokázale dost. A ta mi přitom ve své roli vůbec nesedla. Respektive mi mnohdy nedávala vůbec smysl, logiku…a to zase pramení ze samotného scénáře. Zajímavé to je, ale výrazné v kontextu množství detektivek, které v naší zemi vzniknou, úplně ne.