Morholt

Připadalo mi, že tu Ritchie popírá sebe sama a snaží se hrát si na Tarantina. A to mu nesedí. To, co je pro ritchiovky charakteristické, tu jednoduše chybí, takže pokud se chystáte na kulometný střih, kopu hlášek a sarkastický černý humor, nechte si zajít chuť. Zůstala jen dobře natočená a slušně zahraná instantní válečná akčňárna, která snadno zapadne mezi podbně laděné filmy. Navíc tu až zoufale chyběl erkový rating. Pár potůčků krve tu sice vyteče, ale k tomu, aby si člověk řekl "To je teda nářez!" to má na míle daleko. Velké zklamání. 50%

Klasická vyvražďovačka ve znamení pomsty, která sice na žánrovém poli nepůsobí nijak inovativně, ale je dostatečně zábavná a krvavá, takže není třeba hledat si důvody pro kritiku. Co mě asi bavilo nejvíc byla úvodní sekvence s výprodejovým šílenstvím. Tohle téma je vlastně naprosto nevytěžené a když se člověk podívá na záběry z amerických marketů, tak skrývá obrovský potenciál. Gore je celkem vymazlené a vrahoun se ocitá v situacích, které ho nutí zabíjet ne vždy úplně podle představ, ale o to je to větší sranda. Od herců tady divák nic moc nečeká, ale nemůžu říct, že by mi tu někdo vadil. Samotná identita zabijáka mě trošku zklamala a přišla mi jako taková znouzectnost, ale upřímně řečeno sám bych asi lepší nápad neměl. Celkově nejlepší Rothův film a jeden z nejkoukatelnějších slasherů posledních let. 80%

Malý postapo survival se slušnými herci, zábavně jedoduchým scénářem a vyvedenými potvorami, které jdou lidem po krku. Mohlo to být fajn nebýt naprosto příšerné kamery, které devalvovala úplně všechno dobré. Já tomuhle prostě nerozumim. Chápu všechny ty FF projekty, ačkoliv jim moc nefandím, nicméně člověk tak nějak ví, co čekat. Ale sakra tady snad byl normální štáb, tak proč to museli takhle zvorat? Takhle promrhat potenciál fakt naštve. 40%

Jestli to je či není pocta původní Godzille je mi srdečně jedno, protože její fanoušek nejsem. Stejně jako mě úplně míjí anime a japonská kinematografie vůbec, pokud tedy nepočítám pár klasických hororů. Nicméně radioaktivní ješěrce jsem chtěl dát šanci, protože jsem byl celkem zvědav, jak se Japonci se svým nárdoním pokladem vypořádají. A nezačalo to vůbec špatně. Úvodní setkání s potvorou bylo fajn a přesun do poválečného Japonska měl také něco do sebe. Nicméně jakmile se godzilla dostala do akce, šlo to všechno do kopru. Létajích vlaků a padajících budov už jsem viděl nespočet a tady se v tomto ohledu neděje nic zvláštního. Snad jen reportér komentující monstrózní útok stylem sportovního komentátora pobavil. Samotný vizuál godzilly sice není úplně špatný, ale její robotické a pomalé pohyby mi lezly na nervy. Totéž se dá říct o hysterickém přehrávání snad všech zúčastněných. No a plánování likvidace jsem nějak nepobral a proto mi nejspíš přišlo úplně na palici. Sice chápu, že si tvůrci chtěli vystačit s podmínkami odpovídajícími pro rok 1947, ale v tomto případě bych dal přednost jedu na krysy v misce se žrádlem. Za mě přeceňované a podprůměrné monstr sci-fi. 30%

Už z traileru je jasné, o co půjde a tak jediná neznámá byla v tom, v jakém pořadí začne skupinka únosců kapat. Ačkoliv i tady si mohl člověk celkem úspěšně tipnout. Ale předvídatelnost v tomto případě vůbec nevadí. Vzdor tomu, že víc než polovinu filmu divák čeká, kdy to Abigail rozjede, není takhle dlouhý rozjezd pohou vatou. Díky perfektně trefenému castingu a fajn načrtnutým postavám se jedná o zábavných cca 50 minut prodchnutých vyhraněnými animozitami a černým humorem. Pár hluchých míst se tu najde, ale nestojí za výraznější zmínku. Když to pak upírka vezme do ruky, rozpoutá brutální řež plnou krve, klasické i rockové muziky a samozřejmě hlavně baletu. Jestli mi něco utkví v paměti, tak je to párový tanec. To mě bavilo. A kupodivu celkem vyšel i závěr, ačkoliv bych si ho dokázal představit i jinak. Každopádně na duo Olpin-Gillett je spoleh, protože jsem od nich dostal naservírováno přesně to, co jsem chtěl a čekal. Opět. 80%

Na začátku potká rodinka výletníků dva echt vidláky, kteří mají patent na to chovat se jak dementi. V tu chvíli jsem protočil panenky a připravoval se na další zapomenutelný výplach. Jenže celkem záhy přišel zvrat, který mě donutil vykulit oči a od té chvíle se bylo na co dívat. Začalo se to totiž moc pěkně krosit a to v odlehčeném, místy až komediálním stylu. Najde se tu nějaké to gore, herci své psychopatické party zvládají skoro až bravurně a závěrečná řež je jednoduše boží. Konec bych sice představoval jinak, ale to neznamená, že by nebyl zvládnutý. Naopak. Po delší době konečně svěží a neotřelý kousek podobného ražení. 75%

Chlap má manželku a ta má rakovinu. Aby jí zachránil, musí si do sklepa přitáhnout zavšivený pytel, nalejt do něj trošku její krve a pak tři dny čekat. Potom by měl žena být jako rybička. Ale jak už to tak bývá, něco se podělá. S příběhovou kostrou bych problém neměl, ale všechno ostatní je vlastně špatně. Film je vlastně založený na tom, že maníkovi začne hrabat a trápí ho halucinace. Jenže herec v hlavní roli nemá dostatečné schopnosti na to, aby zahrál nepříčetného a samotné vidiny jsou víc než cokoliv jiného k smíchu. Bídu ještě dotváří neschopnost režiséra vytvořit alespoň nějakou atmosféru. 10% za kouzlo nechtěného.

Líbil se mi už začátek, který na dobovém pozadí nastiňoval život hlavního hrdiny se všemi vzestupy i pády a hned v úvodu zaujme i poctivý retro vizuál. Kdyby mi někdo nakecal, že to bylo skutečně natočené v roce 1977, nejspíš bych mu to sežral. Originální je i samotný koncept. Jasně, těch ztracených pásků už se našlo mraky, ale vždycky to skončilo jako prachobyčejný FF výplach za pár šupů. Tady je to poctivá filmařina, která nepromítá jen samotnou show, ale dá nahlédnout i do zákulisí. První polovina je trošku slabší, pokud nepočítám již zmíněný začátek, ale s nástupem třetího hosta atmosféra postupně houstne a líbilo se mi i samotné vyvrcholení, byť bylo relativně očekávané. Na své si přijdou i milovníci nějaké té chuťovky, takže ani tady jsem neměl problém. A totéž platí o hercích, přičemž Dastmalchian byl trefou do černého. Příjemné překvapení, které ale bohužel nejspíš zapadne. 75%

Mladá Američanka přijíždí do Itálie složit řádový slib, ale celkem brzy se ukáže, že v klášteře je něco špatně. Za mě takové obyčejné jeptiškovské blbnutí. Atmosféra díky hudebnímu podkresu sem tam zafunguje, ale napětí aby tu člověk pohledal. Potěší pár gore momentů, ale klidně jich mohlo být víc. prostor by se určitě našel. herecky jakž takž, ačkoliv místo Sydney Sweeney bych si dokázal představit řadu jiných hereček. Pokud ale film něčím vybočuje, tak je to relativně neotřelá zápletka. Ne že bych něco podobného ještě neviděl, ale tady to působilo neotřele. Samotný závěr mě nakrknul. Sice jsem tu četl chválu na prostor pro fantazii, ale pro mě jsou podobně nevyřčené konce autorskou neschopností. Celkově snadno zapomenutelný průměr. 50%

Co si budeme povídat, je to standardní sportovní kýč, ve kterém jsou namíchané všechny ingredience charakteristické pro daný žánr. A když píšu všechny, tak tím myslím opravdu všechny. Nicméně jedno se Amíkům musí nechat. Oni dokáží podat zábavným způsobem jakékoliv sportovní klání a udělat z něj napínák, při kterém hlavním hrdinům mačkáte všechny palce. Veslování mě bytostně nebaví a přepínám ho i ve chvílích, kdy jedou naši o ty nejcennější medaile. Ale tady jsem jen seděl a s vykulenýma očima fandil partě outsiderů, kteří dokázali dojít až na vrchol. A konečně jsem trochu docenil roli toho otrokáře, co na ně ze zádi huláká. Tak příště bych se rád třásl nervozitou třeba u orientačního běhu. 75%