Olicsfdias

Po X-Men '97 jsem dostal chuť vidět znovu jednu z mých oblíbených ság, tentokrát však podle návaznosti a ne roku vydání. První třídou to všechno začalo, Vaughnovou komiksovou náloží plnou akce, inteligence, mutantů a silných emocí. Co však lze zpochybnit je rychlost příběhu. Kdy za mě pouto mezi Xavierem a Erikem mohlo dostat více času nebo více scén, kdy opravdu pocítím, že jsou si blízcí skoro jako bratři. Prostě někdy se v adaptacích moc spěchá. No jo no filmy čas je omezený.

I přes to, že v mutantím universu se velmi těžko orientuje, vždy mi byl jedním z nejbližších v MCU. Přece jenom jsem dříve viděl X-men filmy a až potom Avengery či Kapitána Ameriku nebo Ironmana. X-meni mi tak přirostli k srdci a i když jsem neviděl seriál X-men z roku 1992, tak jsem se musel pustit do retro pokračování právě seriálu X-men (1992-1996/97). První co vám bude některým bít do očí je animace, která se zachovává v retro stylu, ale je samozřejmě malinko updatelá. Ze začátku jsem si taky chvilku zvykal, ale s dalšími díly jsem byl již absolutně naladěn na její okouzlující starší vánek. To co taky trošku shazuje animaci je věc, na kterou si často stěžuji u animákůk a to nedostatečné vyplnění prostoru. Prostě prázdná zátiší, kde jsou pouze postavy a hlavní předměty, na které se máte zaměřit. Tohle se však každým dílem zlepšovalo a  například v devátém díle jsem byl ohromen tím jak se s tímhle nedostatkem dokázali vypořádat. Zpracování schopností se jede ve velkém stylu a některé animace útoků a superschopností mě jednoduše posadily na zadek. Co se týče děje, jak jsem již zmiňoval pokračuje se tam kde skončilo původní dílo a jelikož jsem ho neviděl, nemůžu ohodnotit návaznost. Můžu však mluvit do děje této série. Kde se jako vždy u X-menů a mutantního universa jedná o boj lidí a mutantů a o jejich vzájemném soužití. S tím, že situace právě hodně vyeskalovaly a boje mutantů a lidí jsou velice silné, což umocnila i smrt Charlese Xaviera, která je taky seriálovým oříškem, který se postupně rozlouskne. Charles svěřil moc Magnetovi, který je mezi oběma komunity vnímán jako terorista. Obdarování ho mocí se nakonec ukáže jako dobrý plán, protože to vypadá jako, že Magneto přišel k rozumu. Všechno však nabere silnější spád a mi tak sledujeme bortící se oddíl, ztracení schopností, nové členy či návrat členů starších, vývoj Sentinelů či hlavní padouchy Sinistera a Bastiona. Tenhle seriál má samozřejmě i vedlejší linky, které ale skoro vždy vedou k té hlavní.  Je tady, ale pár dílů, které za mě nerozvíjí markantně děj a možná by se jim nemuselo věnovat tolik pozornosti. Když to celé shrnu. Jedná se o další odyseu X-menů (mutantů) o záchranu jejich práv, která je zasazena za události seriálu X-men a používá, tak podobnou animaci. Některé díly mají opravdu tu pravou X-menskou hloubku, některé jsou však pozvolnější a točí se okolo informací, které nám nejsou k zas takovému užitku. Celkově se tedy podařilo vytvořit obnovení mutantního universa a skalní fanoušci jsou určitě stejně jako já nažhaveni na další sérii.

Ti West má určitě talent, který by měl posouvat dál. Umělecký horor, který natočil pod studiem A24 má něco do sebe, a ikdyž se nevyhnul chybám, tak jsem si ho dokázal strašidelně užít. Podkresová hudba a hudba vůbec, jinotaje, nevědomost, zábava, strach tohle West a jeho X zvládli na jedničku, kde jsou tedy chyby? Střich je někdy divný, stejně jako přechody scén. West se snaží, aby byl jeho snímek artový a často se mu to daří, bohužel to někdy přežene a některé scény či malé drobnůstky jsou tak navíc a nezapadají do celku nebo nemají stejnou energii. Co se tyče hororové stereotypnosti, tak tomu se snad žádný horor nevyhne. West se ale podle mě snaží jít trochu proti tomu a vymyslet spíše své pravě estetičtější scény, tuto myšlenku nám předává i přes kameramana RJe. A ano některé postavy mají takové to typické stereotypní chování, jako rozdělit se, nesmyslně utíkat, atd., ale to už k hororu už zkrátka patří. Jinak jsou všechny postavy zajímavé a mají svůj vlastní originální charakter, který si dobře zapamatujete. No a tajnost s hlavní postavou zůstane takovou odkrytou záhadou, kterou si nejspíše můžeme vyložit jakkoliv.