bratr.Milan

Velmi jednoduché a jasné je poselství tohoto studentského filmu. SPOILER: Pokud si leštíme své ego, nakonec nás přeroste a sežere.

„Počítačové hry můžeme vnímat jako animovaný film, do kterého ale máme interaktivní přístup.“ Epizodu otevírá Helena Bendová herní badatelka a pedagožka, která založila katedru Herního designu na FAMU. Většina času je zde věnována artovým a výtvarným hrám a interaktivním animovaným filmům české herní vývojářské společnosti Amanita Design, kterou založil Jakub Dvorský. Zmiňují se zde hry Machinarium (2009), Samorost 3 (2016) a Creaks (2020). Větší pozornost je pak věnována v současnosti vznikajícímu interaktivnímu animáku Phonopolis. Mluví zde jeho režisér Petr Filipovič a animátor Oto Dostál. Další část se věnuje interaktivnímu VR filmu Tmání (2022) s podtitulem „Příběh o boji s depresí“. Mluví zde o něm Ondřej Moravec (Režisér, scénárista a protagonista filmu), Bára Anna Stejskalová (výtvarnice) a Hana Blaha Šilarová (producentka)

Shodou okolností jsem v době vzniku filmu v roce 2000 nebo 2001 čtvrtí Nusle párkrát procházel, ale nevšimnul jsem si toho, co je vidět v tomto velmi krátkém akčním animovaném snímku. Je možné, že režisér tam žil a měl tuto nepříjemnou životní zkušenost. Od té doby jsem v Nuslích nebyl, takže nevím. - Proč na ČSFD nemá Jakub Dvorský více filmů? Protože si založil animační počítačové studio Amanita Design a věnuje se tvorbě zajímavých počítačových her. Například: Samorost 1-3 (2003–2016) nebo Machinarium (2009). Byl také výtvarníkem loutkového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací, nebo udělal animovaný videoklip Plantage pro Dánskou post-rockovou kapelu Under Byen.

Díl obsahující minimedailonky velmi dobrých režisérů animátorů. Jsou to: Jiří Barta, Noro Držiak, Diana Cam Van Nguyen, Daria Kashcheeva a Jan Míka. Producent Michal Podhradský tam krátce řekne něco k praktické stránce tvorby animovaných filmů a zakončí to všeříkajícím citátem: „Jak říkal pan profesor Pojar: - Animovaný film může dělat jenom optimista, který má špatný odhad. Znalý člověk, který by byl soudný, by do toho nikdy nešel, protože ví, že je to časově náročné, finančně náročné a nevyplatí se to. -“

Doufám, že u vás domácí steak nechutná jako v tomto snímku, to bych nerad. Bohužel to tak opravdu v některých domácnostech bývá. Nepříjemné pokoukání je to.

Lidi napište někdy dopis sami sobě, běžte někdy k sobě na návštěvu, jinak si nevšimnete, že vlastně nežijete. Zazvoňte na sebe a otevřete oči. Malý bezvýznamný postřeh: Pan spisovatel má na svém psacím stroji jen 18 písmen, ale má tam mezerník, takže dobrý. Bylo by zajímavé vidět, jaké texty by tím napsal. Ale jak říkám, běžte někdy sami k sobě na návštěvu, napište sami sobě dopis, jinak si nevšimnete, že vlastně nežijete.

Pustím si tohoto medvídka a po prvních tónech si říkám, ono to zní jako kapela Květy, ale zpívá to nějaká žena; podívám se na titulky, a ona je to Kapela Květy a zpívá to Jana Modráčková.

Za mě nejlepší film Vojtěcha Domlátila, co jsem zatím viděl, když už experimentovat s animací tak takhle:) Rituály jsou důležité a opakování je potřeba, ale nežijte ve vzorcích! Bůh tvoří každý den věci nové. Buďte svobodní a kreativní.

Hele, asi bych tomu normálně dal za tři zrníčka pepře, ale tento příběh z animované kuchyně je tak naivně poťouchle pitomoučký, že přidám ještě jeden bobkový list navíc. Ale na další díly imaginárního seriálu bych se asi už nepodíval.

Třetí film, který od Vojtěcha Domlátila vidím, a konečně mě zaujal. Svým humorem. Všechno se tu třepe a pak přijde smrt. Možná jsem v tom viděl něco, co ani autor nezamýšlel, ale líbil se mi ten humor.