Anianna

Jojo, vzpomínám na doby, kdy jsme se v paneláku všichni bratřili. Když nebyla máma doma, seděla na kávě vedle nebo nad námi nebo až v pátém patře. A když naši do večera pracovali, postaral se o nás kdokoli v domě. Naštěstí se závistí v té naší panelákové komunitě zkušenost nemám. Jestli to nebylo tím, že jsme byli všichni stejně chudí. Nebo stejně bohatí? Spíš bohatí, protože přátelství bohatstvím je. Tentokrát mě Dietl překvapil, povídka nekončí happyendem.  Výborná Merunková.

Ano, Joža Uprka je často označován jako náš nejznámější moravský malíř nebo ještě úžeji - nejznámější malíř jižní Moravy. Umělec tak talentovaný, že svou tvorbou nezaostává za Muchou, A. Slavíčkem, Maroldem... silná generace to byla. Vystavoval v Americe, francouzský sochař Rodin ho na Moravě navštívil.  On ale po slávě netoužil a bohužel je jeho jméno i dnes pro řadu kulturně nastavených lidí velkou neznámou. Z filmu pochopíme proč. Ze všech svých studií, stáží a cest se stále vracel domů, do moravské vesnice, aby zaznamenal život prostých lidí. Uprka si svou pouť životem písemně zaznamenával, v dokumentu z jeho zápisků čte již zesnulý Lubor Tokoš (výborný herec a taky malíř). Čte procítěně a kdyby se při jeho slovech neukazovala ta podmanivá barevná díla, tak bych se zavřenýma očima poslouchala. Tak poutavě Uprka vzpomíná a tak procítěně Tokoš čte. Vzpomínání a ukázky z děl jsou trochu potlačeny písněmi folklorního souboru, což mi bylo líto, protože si Uprka zaslouží větší pozornost. Je vlastně dost smutné, že snímek vznikl jen díky malířově pravnučce.

Miluji ten film. Je to čistá esence českého humoru, české kreativity, laskavosti, chytrosti i hlouposti a nevím, čeho ještě. Prostě esence češství. Postavy, jejich motivace i jednání, zádrhely na cestě k tomu skoro nedostižnému cíli, to vše je tak autenticky postavené, že nemám absolutně co vytknout. Jen koukám, bavím se a dojímám se. Film je kompaktní, má spád. Z obsahu příběhu ani nelze jinak. Vše do sebe musí zapadnout a taky zapadá. Ani paní Jechová nakonec akci kulového blesku nepokazí. Hrušínský, jak jinak, výborný. Abrhámovi role ve svěrákovštinách (jak označuji filmy podle scénáře ZS nebo společné ZS a LS) strašně sedí. Je vždy takovým klidným elementem, přináší do těch filmů noblesu, která právě v komediích vynikne. Zatímco Milada Ježková hraje ve svěrákovštinách ty jednoduché tetky se "zdravým rozumem". Celý film je nádherně zabalen do hudby Zdeňka Lukáše, která střídá motivy hravosti s částmi mozartovských oper. Výjimečné dílo.

Díl zbytečně překombinovaný propojením dvou rodin. Také psychologická nastavení několika postav se mi zdála přinejmenším zvláštní. Např. matka zabité dcery mlží, aby zakryla vraha? I tak hodnotím nadprůměrně, protože účast Jane Seymourové mě potěšila. Nejen přítomností v seriálu, ale přesvědčivým výkonem. Taky se v epizodě objevil Spencer Treat Clark, jehož si pamatuji z pár dětských rolí. Pravda je, že jako téměř dospělý už nemá ten závoj křehkosti.

Pustila jsem si druhou píseň od Annet. A hele, já jí rozumím. I když...artikulace je místy velmi ledabylá, vokální kvantita a přízvuky taky někde haprují, jako by se chtěly podřídit rytmu, který mi není příjemný. Ale ta slova s rytmem stejně nesouzní, jde to vedle sebe, jako by spolu nástrojový segment a hlasový nemluvily. Tohle není můj šálek.

Příběh nereálný, docela dost sci-fi, ale závěr ne nepodobný postupům Colomba se mi dost líbil. Kreativita při usvědčování vraha, je-li v mezích zákona, je vždy příjemným osvěžením. Díly s Vincentem D´Onofrio a Kathryn Erbe považuji za dost dobré. V této epizodě navíc John Savage, ten krásný chlapec z Formanových Vlasů. Vynikající dabing.

Přemýšlela jsem, jestli klip vůbec stojí za komentář. Jo. Myslím, že by si v tom mladí měli udělat jasno. Kdybych se zeptala, má-li ten produkt nést nějaké sdělení, obsah, poselství, prostě nějakou myšlenku, tak by tvůrci asi řekli, že ano. Nebo ne? Kdyby ano, tak tomu jazyku musím rozumět. Artikulace se nedá nazvat artikulací, přízvuk a kvantita neodpovídají češtině. A snad ani jinému mně známému jazyku. Já ta slova nerozliším. Beru tedy druhou, pravděpodobnější možnost, že produkt nic obsažného nést nemá. Pak se ovšem vnucuje otázka, proč se nezpívá jen lalala. Forma, co nemá obsah nebo obsah, co nemá formu? Ani jedno. Tohle vůbec nemělo vyjít.

Jedna z těch povedenějších epizod, ačkoli vražda exekutora nevybočovala z průměru. Napětí se přesunulo na dějovou linku sériového vraha. Myslela jsem, že Malá nemá jeho identikit, protože by Jahodu podle mě poznala. Chyba, ona ho má na obrázku a tu podobu nevidí... Zřejmě jí to všechno docvakne na poslední chvíli a vrah bude dopaden přímo při činu. Vidím to tak, že jeho další oběť přežije, policie totiž zasáhne na poslední chvíli, ale odnese to někdo z policistů. Kéž by to v posledním díle dopadlo tak, jak naprosto nečekám.

Nevzpomínám si, co se mi na filmu původně tak líbilo, že jsem hodnotila čtyřmi hvězdičkami. Snižuji na tři. Troja je přehlídkou bitev a kostýmů. Bitvy jsou dlouhé, nepřehledné, bez výrazně akcentovaných scén. Kostýmy nápadité, zvláště kostýmy bojovníků. Jen snad tu batikovanou halenu králi Priamovi (Peter O´Toole) přinesli kostyméři z nějakého filmu o hippies. Krásné šperky, masky... vizuál docela povedený v jednotlivostech, ne v celku. Výborný Brad, Eric, Sean Bean. Orlando působil rozpačitě, jako mladíček bez názoru. Diane je krásná, a to zřejmě na film stačilo. Hudba mi vůbec neseděla. Pasáže s ženským zpěvem mi evokovaly balkánské lidové slavnosti čehokoli. Kdyby film tvůrci o třetinu zkrátili, dodali by mu spád. Vždyť sám příběh je dost jednoduchý a všeobecně známý.

Jestli chybělo některé z klišé amerických komedií, tak snad přiblblé akční fóry, jinak tam bylo všechno a toho všeho moc. Moc urputná hlavní hrdinka, moc pohodový hlavní hrdina, moc jídla, moc plyšáků. A to MOC bylo vcelku moc předvídatelné.