Anianna

Výborní Christian, Matt i mně neznámá krásná Caitríona v příběhu, který nejsem schopna ocenit. Nestavím slavobránu urputnosti, která zabíjí. To téma je mi vzdálené. Ale třeba Rivalové se mi líbili. Myslím, že Le Mans ´66 je přeceňovaný.

Originální koláž z útržků filmové klasiky. Hodnotila bych maximem, ale zřejmě jako jediná žena ze zde komentujících vidím, co vidět nechci. Autor vzdává hold právě té filmové epoše, v níž vládlo jasné machistické nastavení. Muž je ten hrdina, ta silná bytost, jehož jen tak něco nezastaví. A žena je samozřejmou obětí okolností, nemohoucí, slabou, která jen v náručí zachraňujícího muže má jakous takous šanci. Na jedné straně zbraně a pěsti, na druhé krásné ženy hloupě čekající v koutě, to v lepším případě. V horším případě jsou vláčeny mužem do bezpečí. No, na rok vzniku 2003 překvapující. Podvědomé nebo záměrné posilování mužského ega?

Už bych dávala 3 hvězdičky, ale ten závěr! Zase na poslední chvíli je oběť zachráněna! To je u Specialistů snad už norma. Proč ovšem ze svého času ukrajuji minuty, abych napsala komentář k příběhu nic moc? Ten kontext mě pobavil. Vraha známe, sledujeme ho a najednou přestávka. A co vidím. Vrah nám s úsměvem sděluje, že i banku můžeme mít rádi. S chutí jsem se zasmála. Možná by si zadavatelé reklam na bankovní služby měli ujasnit, zda je vhodné dávat reklamu v čase, kdy jejich propagátor hraje sériového vraha.

Dost dobrý závěr. Jsem ráda, že to nedopadlo tak, jak jsem se obávala. A pěkná hudba, zvlášť ty akordeonové pasáže.

Jiří Suchý, muž mnoha talentů, renesanční člověk. Neznám jiného žijícího umělce, který pro kulturu národa tolik udělal. Suchého život není jen o Semaforu, a to je asi důvod, proč nehodnotím maximem. Výtvarné tvorbě JS režisérka věnovala v celém dokumentu 5 minut. Nebo šest? Více času kamera zabírala hezký holky v souboru...

Příběh nestojí za komentář, plytkost sama. A myslím, že o příběh Stallonovi vůbec nešlo. John Travolta a úspěch Horečky sobotní noci byl tím motivem, proč film vznikl. John zase v roli trochu jednoduššího tanečníka zoufale se snažícího v tanci uspět. Psychologicky je vykreslený úplně stejně jako v Horečce. Nebýt jeho prdelky, která se tak v detailu krásně vlní v závěrečné scéně, a nebýt skvostné hudby, tak nedokoukám.

Johny Depp přesně v roli, kde může ukázat svůj talent pro nadsázku. Kostým a maska podpořené gesty a mimikou... Johny si roli maximálně užívá. V celém tom fantazijním příběhu, kde není nouze o nápady, vizuální vychytávky, jazykové hříčky a působivou hudbu, mě Johny baví nejvíc. Myslím, že především jeho spolupráce s Timem Burtonem ukázala Deppův talent pro tenhle typ postav. Takže z mnoha fantazijních filmů, v nichž JD hrál, si příběh nepamatuji. Pamatuju si to jím zprostředkované bezbřehé podivínství, v němž se musíte prohrabat a pak najdete to cenné, co hledáte.

Stypkovy písně jsou sdělné, mají velkou emoční sílu a spolu s jeho hlasem jsou prostě nádherné. Chápu Davidovy přátele, že na jeho památku chtěli vytvořit klip. Povedl se. Ale David Stypka tam není...

Jojo, vzpomínám na doby, kdy jsme se v paneláku všichni bratřili. Když nebyla máma doma, seděla na kávě vedle nebo nad námi nebo až v pátém patře. A když naši do večera pracovali, postaral se o nás kdokoli v domě. Naštěstí se závistí v té naší panelákové komunitě zkušenost nemám. Jestli to nebylo tím, že jsme byli všichni stejně chudí. Nebo stejně bohatí? Spíš bohatí, protože přátelství bohatstvím je. Tentokrát mě Dietl překvapil, povídka nekončí happyendem.  Výborná Merunková.

Ano, Joža Uprka je často označován jako náš nejznámější moravský malíř nebo ještě úžeji - nejznámější malíř jižní Moravy. Umělec tak talentovaný, že svou tvorbou nezaostává za Muchou, A. Slavíčkem, Maroldem... silná generace to byla. Vystavoval v Americe, francouzský sochař Rodin ho na Moravě navštívil.  On ale po slávě netoužil a bohužel je jeho jméno i dnes pro řadu kulturně nastavených lidí velkou neznámou. Z filmu pochopíme proč. Ze všech svých studií, stáží a cest se stále vracel domů, do moravské vesnice, aby zaznamenal život prostých lidí. Uprka si svou pouť životem písemně zaznamenával, v dokumentu z jeho zápisků čte již zesnulý Lubor Tokoš (výborný herec a taky malíř). Čte procítěně a kdyby se při jeho slovech neukazovala ta podmanivá barevná díla, tak bych se zavřenýma očima poslouchala. Tak poutavě Uprka vzpomíná a tak procítěně Tokoš čte. Vzpomínání a ukázky z děl jsou trochu potlačeny písněmi folklorního souboru, což mi bylo líto, protože si Uprka zaslouží větší pozornost. Je vlastně dost smutné, že snímek vznikl jen díky malířově pravnučce.