kajas

Na začátku letošního roku došlo k zajímavému souboji našich dvou největších soukromých televizí. Zatímco Prima se rozhodla zaujmout diváky dramatickým seriálem Na vlnách Jadranu, Nova podobné téma zasadila do více komediálního žánru a představila „odlehčenou kriminálku“ s všeříkajícím názvem Policie Hvar. První jmenované dílo mě z upoutávek neoslovilo, ale Hvaru jsem dala šanci zejména díky hereckému obsazení (Jakuba Štáfka mám ráda a zvědavá jsem byla i na Bořka Slezáčka, který byl nakonec trestuhodně málo využitý). Musela jsem si ale dlouho zvykat na nepříliš sympatický herecký projev Alžbety Ferencové v roli jedné z vyšetřovatelek a bohužel mě nepotěšily ani situace hodně přitažené za vlasy, ani fakt, že na chorvatském ostrově žijí (a vraždí) asi jenom Češi a Slováci. Nic moc.

Pořady a seriály televize Prima nejsou u diváků ani kritiků dlouhodobě příliš oblíbené, letos ale vytáhla z rukávu eso, které měla rok schované na své placené službě. A proč byste se na tenhle seriál měli podívat taky? 1. Za vším hledej ženu. Bývalá představitelka princezen Eva Podzimková v životní roli uťápnuté servírky, která se schod po schodu vypracuje v ambiciózní ženu s neskutečným vlivem v nejvyšších kruzích české politiky. 2. Pánský doprovod na úrovni. Jiří Vyorálek jako ministr kultury a budoucí premiér předvedl rovněž skvělý výkon, potěšila mě také významná úloha pro Pavla Baťka jako bulvárního novináře a vypravěče v jedné osobě. 3. Kvalitní scénář, který nabídl mnoho zajímavých a nečekaných momentů (a velmi zdařile natočených erotických scén, což v českém prostředí taky moc často nevidíme). Nebýt uspěchaného konce, jednalo by se pro mě o seriálovou jedničku letošního roku. Rozhodně vřele doporučuji a ráda se někdy podívám na reprízu.

V první epizodě jste hozeni do vody stejně jako hlavní hrdina a musíte se učit plavat a orientovat spolu s ním (kdo je kdo, co Carmy v téhle podivné restauraci vůbec dělá, otázky, samé otázky a křik všech zúčastněných...). Postupem času jsem si ale tuhle nesourodou partičku snažící se udržet na nohou nejen podnik, ale i sebe docela oblíbila. Na druhou sérii se těším.

Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu.

Neeson to v sobě pořád má... a to je asi tak všechno. Trojka už vážně vzniknout nemusela.

Dobré romantické komedie posledních let byste spočítali na prstech jedné ruky. Osobně se ráda vracím ke svým oblíbeným kouskům z devadesátek a přelomu tisíciletí a novější příspěvky do žánru si málokdy pustím ještě jednou. U filmu S tebou nikdy ale udělám určitě výjimku (nebo si pro dobrou náladu pustím alespoň závěrečnou titulkovou scénu). Will Gluck měl totiž štěstí na výběr ústřední dvojice, která má mezi sebou super chemii – Glena Powella jsem poprvé zaregistrovala v novém Top Gunu a moc dobře se na něj dívá, pánové zase ocení neotřelý půvab Sydney Sweeney. Scénář nabídne hned několik vtipných momentů, které si pamatuji ještě dva měsíce po projekci. A jako bonus: film po dvaceti letech oživil slávu hitu Unwritten :). Jsem víc než spoko.

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění.

Jasně, že slabší než výborná jednička, ale pořád slušné akční béčko, a dokonce mi nevadila ani Maggie Grace v roli dcery zachraňující své rodiče.

Tím největším klenotem celého seriálu o rodině Záhorských vlastnící krematorium je bezpochyby obsazení Jiřího Lábuse, který hraje sám sebe. Strýček Jirka se po náhlém úmrtí objeví u svých příbuzných jako duch a odmítá odejít na onen svět. Tato událost odstartuje sérii více či méně zábavných příhod, které předpokládají, že diváci mají rádi černý humor. Potěší stylizace do Addamsovy rodiny po česku, už méně opakující se vtípky a někdy až příliš rozvláčné tempo. Mizina se klukům z Divadla Mír povedla o dost víc. 3* se zavřenýma očima.

Oscary sleduji bezmála deset let a v tomto případě se asi opravdu jedná o jeden z nejlepších ročníků. Může za to nejenom božský Ryan, ale taky výborná dramaturgie, předávající z řad oceněných hvězd minulých let, i toho Kimmela jsem vzala na milost. Jen tak dál!