Kaleidoskop

Tento muzikál je pro mě srdcovou záležitostí. Znám ho celý z paměti a dost možná i díky tomuto filmovému zpracování. Ta výtvarná stylizace i hudební nastudování je prostě geniální a jen těžko ji může někdo překonat něčím lepším. Přijde mi jako nesmysl u těchto děl sem jen vršit superlativy, můj počet hvězd zcela odpovídá mému názoru.

Krásná, romantická až dojemná pohádka, oslavující imaginaci, fantazii a tajemno. Jan Švankmajer zde nic nenapodobuje ani pouze nepřevádí knihu do filmu. On pouze rozvijí to nejlepší co původní autor do knížky napsal. Pravda, rozvíjí to pro sebe tolik typickými surrealistickými motivy, ale o to je to pro mě krásnější film. Pomyslela si Alenka.

Když jsem procházel letošní programovou nabídku festivalu Jeden svět, zaujal mě v něm film Jiříkovo vidění. Již jsem totiž na něj slyšel chválu z Jihlavy a tak mě zaujala možnost projekce s následnou diskuzí. Kdybych to měl shrnout jednou větou: doufal jsem že to bude lepší. Myslím, že je to ten typ filmů, u kterých nevíte jestli jsou dokonalé a nebo tragické. Z mého pohledu a z toho co jsem se dozvěděl na následné diskuzi mám pocit, že zde došlo ke střetu dvou (nebo více) zájmů. Jeden byl záměr režisérky natočit film o snaze svého otce změnit svět a byl by to takový malý dokumentík na YouTube a možná by to večer pustila ČT. Jenže sama na to neměla dostatek filmařských zkušeností a nechala si poradit od producenta a dramaturga. Tito dva lidé správně poznali, že mnohem zajímavější než záchrana planety, je v tomto případě vztah dcery a otce a jejich nekonečného boje s větrnými mlýny. Tento nápad se pak ještě snažila podpořit střihačka, jenže tuto koncepci se snažila vnutit materiálu, který na to nebyl absolutně připravený. Z materiálu, který nese znaky punkového a homemade filmu, najednou byla snaha vytvořit film pro široké evropské publikum, pro laiky i pro odborníky, pro filmaře i pro průměrné diváky (tento nápad nejspíš přišel během doc.incubatoru). A toto je podle mě důvod, proč to skončilo někde na půl cesty. Ten materiál a námět, nebyl od začátku uchopen nějakou koncepcí, ale až v průběhu natáčení se mu snažilo vnutit svůj nápad velké množství lidí od režisérky až po střihače. Navíc, tato snaha, povznést domácí video na světovou úrověn nejspíš přišla ještě během natáčení, což zapříčinilo to, že  producenti režisérce začali dávat profi štáb a ta z nějakého záhadného důvodu začala některé scény uměle inscenovat. Ve střihu a při sledování se tak ještě najednou záčnou bít ty zajímavé scény z původního punkového konceptu a profi natočené scény, jako vystřižené z dokumentu ČT. Vzniká tak takový nemastný neslaný mišmaš, který mohl být hezkým filmem, kdyby to celé kočíroval jeden šéf (a ideálně někdo jiný než původní režisérka). Prostě ani jedna ze stran, která se snažila film tvořit, nedokázala rázně prosadit svou a udělat ten film podle sebe. Ani režisérka, ani producent, ani dramaturg, ani nikdo jiný. Toto celé je pak ve výsledku podle mě důvod, proč tento film nelze hodnotit jako výjmečné dílo, ale jen jako jakési režisérčino cvičení, na kterém si testovala své autorské možnosti a částečně si vynahrazovala své (ne)studium na FAMU. Třeba se tak v budoucnu dočkáme nějaké její další práce, která už bude trochu lepší. Film tak nemohu hodnotit jinak než průměr. Zajímavý nápad tam byl, ale během vzniku se jaksi vytratil...

Upřímě řečeno, vůbec nevím jestli je to jeden z nejlepších hororů, anebo odpad. Ten film je v mnoha ohledech brakovou záležitostí, vypadá, jakoby autor vůbec neměl s filmováním žádné zkušenosti a místy by si to zasloužilo výrazně prostříhat, aby to chytlo ostřejší grif a napínavější atmosféru. Další čemu nerozumím, je označování tohoto díla jako horor. Ono to ve výsledku není až tak děsivé, jako spíš odporné a nechutné, zejména ve scénách kdy je něco vražděno (většinou jde o zvířata), což podle mě odporuje konvencím žánru horor. V mnoha záběrech prostě spatřuji takovou tu prvoplánovou snahu šokovat explicitou, kvůli které bych to poslal do podprůměru. Ovšem v poslední půlhodince to najednou začne připomínat jakousi esej o vztahu moderní společnosti k původním (nebo primitivním) obyvatelům odlehlejších částí. Díky této pasáži, která by se dala nazvat jakousi kritikou naší společnosti ovšem přestanete sympatizovat s hlavními postavami a získate pocit, že indiáni byli vlastně v právu. Naštěstí vám film nedá jasnou odpověď kdo se zachoval dobře a kdo ne, čímž se u mě vyškrábal alespoň na průměrné tři hvězdy.

Teroristka je z filmů Radka Bajgara podle mě asi nejpovedenější. Dokonale se tu kloubí, pro Bajgara typická kriminální zápletka s černou komedií a celé je to zabalené do velmi povedených hereckých výkonů. Když se k tomu pak přidá dobrá hudba, hezké prostředí v okolí Berounky a bizardní vyvrcholení zápletky, nezbývá než se usmívat. Kdyby taktko vypadalo více českých komedií, bylo by pro mě na světě zase o trochu líp.

Velmi zajímavý filmový experiment, který nejenže ukazuje nelehkou sociální situaci v rusku na počátku 20. století, ale zároveň pokládá základy nového uměleckého směru v kinematografii. Myslím, že právě tady totiž musíme hledat počátky vizuálních esejí a filmových básní. Vše to je pak propojeno postavičkou kameramana, který se svým přístrojem, veškeré dění kolem dokumentuje...nádhera.

Krásná a poetická groteska o težké úloze svobodného umělce v totalitní době.

O tomto filmu jsem hodně slyšel a v poslední době se mi poštěstilo jej i zhlédnout. A já musím jen chválit. Ten film má všechno co by měl správný film mít - hlavního protagonistu se silným životním příběhem, zajímavé technické zpracování a hlavně dobrý nápad. Spojení žánrů dokumentárního filmu a opery, považuji za jeden z nejvýraznějších okamžiků současné české dokumentární tovrby. Chápu, že pro někoho to může být málo zajímavé, protože autoři nejdou příliš do hloubky, ovšem vybírají si zásadní okamžiky z života Jana Kapra a na těchto staví děj. Respektive je hudebně ztvárňují. Mě osobně tento fakt nijak nevadí, protože jsem se z dokumentu dozvěděl přesně tolik kolik jsem potřeboval. Můj velký obdiv pak patří jak hudebním skladatelům a dramaturgům, kteří scénář zhudebňovali, tak režisérce a kameramanům za to, jak se jim povedlo hudbu obrazově ztvárnit (na místě by nejspíš bylo pochválit i střihače). Jako celek je ten film velmi nevšedním dokumentárním počinem a společně s filmem á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bych jej rád považoval za zakladatele nového dokumentárního směru v českém filmu. A pevně doufám, že podobných filmů bude u nás vznikat v budoucnu více

Je až neuvěřitelné, jak komplikované a málo předvídatelné vztahové drama v milostném pětiúhelníku, dokáže Gustav Machatý na ploše pouhých 85ti minut vytvořit. Ač je tento film téměř sto let starý, myslím, že i dnes může nálezt odrazy v současné společnosti, či filmové tvorbě. Zejména díky své práci s významovými rovinami a citem pro detaily, které mají pro děj význam. Není bez zajímavosti, že i přes komplikovanost děje se Machatý k mezititulkům uchyluje jen v případech nejvyšší nouze, kdy nelze vyprávět obrazem. Co mi na filmu chybělo byl snad jen nedostatek velkých celků, což je nejspíš zapříčiněno technickými limity tehdejších objektivů. I přesto tento film nemohu hodnotit méně než 4 hvězdičkami, protože ač není z nejmladších, je stále stejně nádherný.

Pozoruhodnost tohoto filmu podle mě spočívá v tom, že se tu spojují dva důležité aspekty: minimalistická hudba Philipa Glasse a vizuální esej Godfreye Reggio. Oboje dohromady pak vytváří podmanivý meditativní zážitek, kterému když se plně oddáte, dokáže ve vás zanechat hluboký dojem. Zároveň toto spojení může vzbuzovat nápady, že na za vážnou hudbou již nemusíme chodit pouze do koncertních sálů a nemusíme ji vnímat pouze ušima. Protože když ji spojíte s obrazem v dokonalém souzvuku, můžete očima získat stejně hluboký a bohatý zážitek. Několikrát jsem se během sledování přistihl, že nemohu odtrhnout oči od monitoru, protože film dokáže velmi dobře působit na diváka, což je dost možná jeho největší přednost. Ano, můžeme ho číst i jako dokument o stavu naší civilizace, ovšem myslím, že budeme - li jej brát jako všeobjímající ságu o stavu světa, je to podle mě mnohem zajímavější pohled.