Třináct životů

Prvé mínus je, že človek vie koniec tohto príbehu vopred, takže chýba moment prekvapenia. Ale to chýba aj pri Titaniku. Na druhej strane tu nechýbajú napínavé scény, kde vďaka kamere a záberom pod vodou dostávame husiu kožu. Bolo tu ale materiálu na dve a pol hodiny? Dlhá stopáž dáva priestor na opakovanie toho istého a trocha začína nudiť. (09.08.2022)

Velmi povedené dramatické převyprávění záchranné akce z Thajka roku 2018, situace je zdramatizovaná, ale ne typickým přeslazeným pohádkovým Hollywoodským stylem. Ronu Howardovi se tu podařilo poctivě řemeslně a standardně minimalisticky převést tuto situaci na plátno a nutno říci, že to zde sedlo perfektně. Neuvěřitelně napjatá klaustrofobická podívaná, která působí kratším dojmem, než jaká je skutečnost. Všechny herecké výkony jsou naprosto na místě a předávají nám různé silné postavy, jejichž charakterizaci vyčtete z postojů a nuancí. V jednu chvíli jsem si myslel, že té dramatičnosti je tu až málo, ale nakonec se ukázalo že tvůrci moc dobře věděli co dělají. Avšak to tvoří předvídatelné obraty, situace a změny. Až na pár nadbytečných nezužitkovaných informací, momentů a nápadů je to vlastně poctivé kvalitně a dobře udělané drama, kterému nemůžu upřít jeho kvality, ikdyž tento druh filmů není mým šálkem kávy.  Neuvěřitelně mě bavila, kvalitně odvyprávěná logistika takto komplikované záchrany v zatopených jeskyní a silná rizika která to přináší. Proto i člověk pochopí Rickovu (Viggo Mortensen) poznámku, že doufal, že najde chlapce mrtvé. Falešná naděje, je to nejhorší. 9/10! Jsem hlavně rád, že trojice mých oblíbených málo viditelných a uznávaných herců Mortensen, Farrell a Edgerton tu mají takový snímek, na který mohou být hrdí a který je zase přinese do světel reflektorů a povědomí lidí, snad i nějaké nominace padnou! (25.09.2022)

Ron Howard si odskočil od potížemi pronásledovaného a studiem ovládaného Solo: A Star Wars Story of the Ages k „relativně skromné produkci“. Relativně skromné je myšleno sarkasticky, protože tahle produkce musela být peklo sama o sobě. Hrozně se mi líbilo, že tohle nebyl příběh o hrdinských hollywoodských hvězdách, ale většinou jsme naprosto logicky sledovali, jak k problému přistupují thajští rodiče, děti, policisté, NAVY SEALs atd. Ano, Mortensen a Farrell mají ve skutečnosti status megahvězd, ale tady působí jako obyčejní lidé a taky se tak chovají. Howard je na tenhle typ survival příběhů v podstatě expert, takže dostáváme opět dávku napětí, emocí a radosti v krásném balení pod vedením thajského kameramana Sayombha Mukdeeproma. P.S.: Nic pro klaustrofobiky. (09.10.2022)

Z hlediska odborné filmově teoretické terminologie se jedná o ryzí cinepedofilní opus bonum, pojednávající zejména o uspávaní dětí, aby byly povolnější a tolik se necukaly, a jejich následném protahování. Úzkými otvory! Ač jsem byl k tématu i k brutální stopadesátiminutové stopáži predicktivně skeptický, uplácal Roník strhující, výborně zdramatizovanou, skvěle zahranou a přeqapivě téměř nepatetickou pětipalbovou záležitost o cachtání se obstarožních otyloňů v neoprénech se spoře oděnými nažloutlými juvenily v bazéncích jeskyně Tam Lulan, která uběhla snad rychleji než nezletilý růžolící ministrant před pederastem v sutaně. Je přinejmenším skandální, že tato veskrze zábavná, plnotučně obsazená a velkovýpravná audiovizualizace, natočená s maximální snahou o autentické zobrazení naprosto unikátní a neoddiskutovatelně hrdinské skutečné záchranné akce, nedeflorovala kina a poslali ji rovnou do žump. Takže, milé děti, až příště zase uvidíte na koupališti nějakého toho mlsně se tvářícího a divně funícího tlustého ploutvonohého pána v latexu, nemusíte hned s pištěním zdrhat, je to totiž hodný záchranný strýček, co to s vámi myslí dobře, a ta boule pod bříškem je jen kapsička naditá ketaminovými medvídky! (07.08.2022)

Tento film to neměl semnou lehké. Nečekal jsem upřímně, že mě dostane tolik, jako ostatní tady. Z důvodu, že jednak jsem viděl zrovna v poslední době ty méně kvalitní počiny pana Rona H. Pro mě jimi byli tento a tento. Pak tu hraje faktor to, že já nesnáším tyto dramata ze skutečných událostí,  protože je mi z nich často úzko a snaží se z vás vytřískat všechny možné emoce a snaží se své nedostatky skrýt za nesmírnou dávkou patosu. To zde avšak naštěstí neplatí a i já byl strhnut tímto vyjevením hrůzostrašné události, která se stala v roce 2018 a získala si celosvětovou pozornost a i pomoc. Měl jsem velké štěstí, že nejsem nevěděl, jak to tehdy dopadlo, takže jsem byl vskutku napnutý až dokonce. Film má sice poměrně děsivější stopáž, ale je nutné říct, že  nemrhá vašim časem a téměř okamžitě jde na věc. Poměrně věrně  mapuje události, jak šli za sebou a odchylek je tu pomálu, což je dobré vědět. Hlavními postavami tohoto filmu, by se dali nazvat dva potápěči, kteří byli poslání také pomoc našemu fotbalovému týmu. Postava, kterou tu hrál Colin, měla pravděpodobně být jakým si emočním pojítkem filmu, avšak pro mě si většinu filmu ukradla postava, kterou hrál Viggo, který ji zahrál neskutečně a to jen díky malým nuancím. Navíc by se dalo říct, že na první pohled je tato pesimistická figurka necitlivá... Přitom opak je pravdou. Film samotný, se tak moc snaží vám přenést co nejautentičtější zážitek, že například hudba je zde minimálně a režie se nepokouší o nic nového, co by to mohlo vyrušit daný zážitek. Atmosféra zhruba v půlce filmu začne radikálně houstnout, kdy občas i lehce ztratí tempo, nicméně musím neskutečně poděkovat Ronovi, že netlačil na pilu, jako valná většina ostatních a mimo malé škádlení vašich nervů, jako například občasné spadnutí kamenů na naše hrdiny či vyhrocené ztracení jehel pod vodou, si nepotřebuje situaci uměle nafukovat a nedramatizuje tedy zbytečně.  Také poutavě znázorňuje samotné potápění. Musím zmínit, že mě extrémně bavil nápad, se kterým Rick přišel v půlce filmu, protože nejen, že to do té doby nikdo neudělal, ale je to vlastně geniální a neskutečně mi to případnou záchranu chlapců osvěžilo a vlastně i vnitřně uklidnilo. Ještě více mě dostalo zjištění, že tohle fikce nebyla. Tento film, také velmi dobře vyzdvihává, jak šlechetně se tehdy Thajsko a jeho obyvatelé zachovali. Lehce to stále dokazujeme, že my lidé dokážeme v nejhorším držet při sobě. Samotná finální záchrana mě zcela pohltila a nejen, že mi bylo neskutečně úzko, protože trpím klaustrofobii, ale i tím, že sama příroda úplně nešla na ruku naším zachráncům a nechtěla životy chlapců pustit jen tak. Jakmile bylo po záchraně, tak jsem pociťoval neskutečnou euforii za všechny co přežili. Dlouho jsem nepřál nějakým hrdinům šťastný konec, jako těm zde za muka co prožili.  Slabších 9 z 10.  PS : Ten dort bych si dal s nimi a závěrečné titulky, které dovyprávějí události po této, jen potvrdili moji víru v lidstvo..... (07.01.2023)