Belfast

„Zdravie je najlepšia vec, akú si môžeme priať pod stromček.“ Prirovnať Belfast k Pelíškom asi nie je správne, ale mne sa páči. A myslím, že napokon zas až tak ďaleko od pravdy nie som. Trocha mi chýbalo orámcovanie retro rozprávania príbehom zo súčasného Belfastu. Napr. so zostarnutým hrdinom, ktorý sa sem vracia. Viem, patetické. Ale mne by to nevadilo. Skôr naopak. A možno mi čiastočne chýbalo (okrem rozprávača mimo záber) i zúčtovanie so zlom, s ktorým sa rodina zrazila, hoci chápem, že to nie je jednoduché a svet nie je čierno-biely a „asi“ sa to nemohlo skončiť tak, že by Jamie Dornan vymlátil všetkých zmrdov a v Belfaste by nastal mier. Mimochodom, Caitriona Balfe a Dornan podávajú jedny z najkrajších výkonov, aké som za posledné roky videl v anglicky hovoriacom filme (aj keď je mi jasné, že za to môžu vďačiť perfektne napísaným rolám, aké dostali k dispozícii od Branagha ako režiséra, scenáristu a zároveň producenta). (14.01.2022)

V častém porovnání s Cuarónovou Romou Belfast opatrně vítězí, protože Branagh se nesnaží vlastní zážitky a náhled na svět cementovat jako pomník či věčnou pravdu. Stejně jako téměř každá podobná galerie vzpomínek ale dojíždí na emocionální dopad, který je spíš tušený a opatrný, než aby dokázal vzít za srdce. Každá školní hodina, rošťácká vylomenina nebo položený batoh jsou jen obrázky z dětství někoho jiného a působí bledě v porovnání s libovolnou dětskou výpravou nebo průšvihem, které si zažil divák sám. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává častokrát zmiňovaná Everlasting Love. Kdyby byla scénou poslední, nechám se jejím nábojem spolknout úplně a v hodnocení zapomenu na všechno, co jsem doteď napsal. (07.03.2022)

Chce to mít Roma aroma, ale není to Roma, co je to? Belfast. Chápu, proč si tenhle příběh Kenneth Branagh chtěl natočit, a pevně doufám, že s výsledkem je on sám co nejvíc spokojen, protože si neumím představit, že kdokoliv jiný bude... Viděl jsem dneska čtyři filmy a tenhle, ač zdaleka nejkratší, působil nejzdlouhavěji. Branaghovo nostalgické vzpomínání na kulisy jedné slepé ulice v Belfastu mě bohužel vůbec nevzalo a během sledování jsem se postupně víc a víc omezoval jen na očekávání trailerové scény, kdy Jamie Dornan začne zpívat "Everlasting Love" - a kdo už film viděl, ví, že jsem se načekal celou věčnost a ani to nestálo za to. Uf. (25.12.2021)

Kenneth Branagh je držák. Píše, produkuje, režíruje, hraje. V Belfastu se vrací do svého dětství, do vlastních severoirských vzpomínek na násilné konflikty mezi protestanty a katolíky. Jeho devítiletý Buddy zná jen Belfast, svou rodinu, miluje filmy a usiluje sedět vedle sličné spolužačky. Občas mile „selže“ (při krádeži čokolád), jindy v jeho přítomnosti zamrazí (scéna s pracím práškem, kdy jej máma i přes nepokoje táhne zpět do obchodu). Jakmile dojde právě na rozbíjení oken a v ulicích se objeví barikády, začnou jeho rodiče uvažovat o přestěhování z milovaného města. Přes to všechno je film vřelý a nostalgický, žije a padá na základě kolektivního výkonu hereckého obsazení (k výrazným momentům patří scény chlapce s jeho prarodiči), ovšem tolik hereckých nominací (zatím na Zlaté glóby) mi přijde přehnaných. Naopak černobílá kamera Harise Zambarloukose je nápaditá a okouzlující. Přesto pořád tak nějak kloužeme po povrchu... (03.01.2022)

Velmi intimní a osobní příběh Kennetha Branagha a několika dalších Irů, kteří tohle prožívali. Pro mě to žádný dopad nemělo. Nevěděla jsem, že se něco takového dělo, takže plus za to, že jsem se něco dozvěděla. Kamera je úžasná a černobílé zpracování jakbysmet. Líbil se mi ten kontrast mezi černobílem a filmy v kinech, které byly barevné, nádherná práce. Místy mi to připomínalo naše české Po srtrništi bos. Zajímavý nápad, ale nic moc dokonalého. Věřím, že pro Kennetha se jedná o důležitý film, na který je nesmírně pyšný a to je dobře. Mě to ale nijak neoslovilo. Herecky, vizuálně dokonalé. Scénář trochu pošlapává, místy nudí, ale nic, co by mi mělo utkvět v paměti. (21.02.2022)