Smrt jí sluší

Co se podařilo na (tu dobu revolučních) tricích, se ubralo na scénáři, který místy lehce drhne. Je to ale zřejmě jediná výtka vůči téhle legendární černé komedii, která dokonale naťukne problémy věčného života. Už v té době hvězdný Robert Zemeckis tu spojuje velmi solidní akci s černým humorem, rýpe do podivného světa Hollywoodu se zvláštními pravidly a navrch přidává trikové atrakce, na svou dobu nevídané. Meryl tu tak třeba otáčí hlavu o sto osmdesát stupňů, Goldie zase pobíhá s dírou v břichu. Cynický kousek, který od herců vyžadoval nutnou dávku sebereflexe, jen dle mého mírně upozaďuje antihrdinu Bruce Willise. Ale ať si to shrneme – originální rozhodně ano, ale dialogově mi to ne úplně sedlo, až jsem místy pokukoval po hodinkách. Jsem rád, že jsem se k téhle látce vrátil, obávám se ale, že naposledy. (31.12.2013)

Zvláštní... u řady komedií i jiných "žánrovek" z dob 60./ 70. let mám pocit, že pořád dokážou skvěle fungovat. Smrt jí sluší je daleko mladšího ročníku (1992) a připadá mi, že za necelých 30 let tahle bláznivě černá podívaná neskutečně zestárla. Jestli tedy vůbec ve své době naplno fungovala. S takovým hvězdným obsazením a podle všeho v netypických rolích snad ano. Pár momentů, zejména řádění pana doktůrka coby malíře na zámku, mi občas mírně pozvedlo koutky úst, chápu i myšlenku vystřelit si ze stárnoucích hvězd, které nemohou rozdýchat coby jedinou vrásku na těle. Celkově jsem se ale navzdory všem kladům na čele s téměř dokonalými triky bavil spíše průměrně a občas i nudil. Po tom pěkném "broadwayském" výstupu Meryl Streep v úvodu jsem čekal víc. Bez toho brakově laděného hororového kabátiku navíc bych se asi taky obešel... 55% (Horror Challenge Tour) (22.05.2020)

Tohle byla taková průměrná americká komedie, která opravdu zaujme hlavně vizuálními efekty. Pár míst vtipných tam bylo, napři když lékař ve špitále zjistí, že Madeline je vlastně mrtvá... Na otočené krky a z pod kůže vykukující vyhřezlé kůstky mi však nepřišly zdaleka tak odporné jako Bruce s knírkem v obrovských brýlých a s tou brutální patkou na hlavě... Jenže Willis konce osmdesátých a během devadesátých let, byl spíše komediálním hercem a akčňáka z něj udělal až večírek a chůze bosky po střepech v Nakatomi plaza :-) a tak mu ten dojčácký knírek musím odpustit. Tři tuby barviva pleťového odstínu. * * * (28.01.2015)

Ne vše tu vlivem slabšího scénáře úplně dobře funguje, ale Robert Zemeckis je natolik dobrý režisér, že tenhle film svou invenční a originální režií vytáhl ze dna triviálnosti a povýšil ho na film, který stojí za vidění. O pozornost se hlásí na svoji dobu revoluční triky a herecká trojice Meryl Streep, Bruce Willis a Goldie Hawn. Neobvyklý závěr je pak varovným ukazováčkem pro všechny ženy, potažmo muže, kteří nejsou spokojení sami se sebou a neustále se musí zkrášlovat. 60% (04.02.2009)

Na začátku devadesátých let byl Robert Zemeckis na vrcholu formy, což potvrzuje i tento příjemně cynický počin. Od začátku je nastolena hodně svérázná atmosféra, z níž je znát velký nadhled a to, že se tvůrci neberou vůbec vážně. K tomu se přidává i dost černý humor, který je z dnešního pohledu lehce nekorektní, pořád se ale drží v určitých mezích, navíc tu zazní i několik výborných hlášek. Tempo je příjemně svižné, takže vše bez problémů utíká. Potěší i to, že i po letech jsou vizuální efekty na hodně solidní úrovni, a i když už nejsou dokonalé a je na nich zub času znát, pořád jsou velmi dobré a zábavně přestřelené. Taktéž akce, které tu není tolik, je vesměs dobrá, k tomu se přidávají i dva na žánr hodně brutální pády ze schodů, které bolí i diváka. Zemeckis prokázal i velký smysl pro odvahu, když zvolil netradiční obsazení, které ale skvěle funguje. Meryl Streep si svou roli proti typu vysloveně užívá, Bruce Willis prokazuje velký komediální potenciál, který už nikdy nikdo nevyužil a Goldie Hawn ze své nejlepší role kariéry těží úplné maximum, k nim se ve své menší roli připojuje i sexy Isabella Rossellini. Moc fajn je i nadčasový příběh o honbě za věčnou krásou a přetvářce ve "vyšší" společnosti, který je aktuální i dnes. Občas je to tedy pomalejší, zbytečně přepálené a začátek je trochu roztahaný a rozpačitý, to ale ve výsledku úplně nevadí, protože postupem času se z Death Becomes Her stává velmi dobrá žánrovka, která pobaví a potěší svou cyničností a černohumorností. 70 % (07.04.2021)