Něžný bar

George Clooney dříve patřil mezi největší hvězdy Hollywoodu, v poslední době ovšem dává spíše přednost pozici za kamerou na režijní židli. Jako režisér stojí za chválenou Dobrou nocí a hodně štěstí či Dnem zrady, většina lidí se ovšem shodne, že filmy jako Památkáři, Suburbicon či Půlnoční nebe si Clooney své silné chvilky za kamerou nevybral. Přesto se hodlá režii věnovat i nadále, což dokazuje i jeho čerstvá režijní novinka na Amazon Prime s názvem The Tender Bar/Něžný bar. Adaptace memoáru J. R. Moehringera se prozatím musela smířit se smíšenými reakcemi, takový Ben Affleck ovšem dostal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii ´´ Nejlepší herec ve vedlejší roli ´´. Něžný bar se ovšem rozhodně vyplatí vidět nejen kvůli Affleckovi.   Něžný bar je nejen něžný, ale i milý a pocitově vlastně velmi příjemný. Celý film působí dojmem, že Clooneymu látka nedokázala přírůst k srdci a řádně pečuje o postavy. V jádru jde o komorní příběh, který ovšem za pochodu předává různá moudra a především to, že člověk někdy hledá něco, co má celou dobu před sebou.   Clooneyho režijní novinka dokáže vyvolat smích i slzy, servíruje v podstatě takový pohádkový příběh, který do jisté míry sází na jednoduchý pohled na svět. I v tom je ovšem právě jeho kouzlo. Dospívání v dělnické třídě a hledání otcovské figury sice do jisté míry sází na předvídatelný příběh, právě Clooneyho péče o příběh a postavy v něm ovšem nadále vyvolává příjemný pocit a ukazuje, že mu tahle látka očividně padla do ruky správně.   Není přitom pochyb o tom, že má film v jistých ohledech hluchá místa kratší délka okolo 100 minut je u Něžného baru jen k prospěchu věci. V jistých momentech je ona feel-good atmosféra vlastně narušena a Něžný bar se dost možná v jistých momentech stává tak trochu jiným filmem, než filmem, kterým by chtěl být. Pořád je to sice sentimentální, hřejivost tohoto filmu je ovšem po celou dobu funkční a Clooney všechny ty emoce dokáže ideálně prodat.   Dodnes často dochází k diskuzím na téma, zda je Ben Affleck dobrým hercem. Něžný bar by pro mnoho lidí mohl tuto otázku definitivně rozlousknout. Affleck je totiž v Něžném baru dost možná v nejlepší herecké formě, co kdy byl. Zpočátku to působí, že je Charlie role šitá Affleckovi na míru a pořád to není role, kde by šel Affleck na dřeň. Přesto je pro tuto roli nejen ideální, ale dokáže v ní prodat tu správnou otcovskou figuru a jedné stěžejní scéně dokáže prokázat, že pochyby o jeho hereckých schopnostech byli skutečně mimo.   Tye Sheridan jinak jako malý J. R. dokazuje, že mladý herec s potencionální slibnou budoucností a především je bravurně typově obsazený v rámci scén s Affleckem, kdy jejich společná herecká chemie vede k nejlepším scénám filmu. Christopher Llloyd si jako nevrlý děda po nedávném Nikdo opět krade všechny své momenty pro sebe, Lily Rabe je úžasná v roli matky a i malý Daniel Ranieri jako malý J. R. je šikovným dětským hercem.   Něžný bar je v součtu skutečně laskavé retro, které minimálně dokáže definitivně rozlousknout, zda je Ben Affleck dobrý herec či nikoliv. I bez něj si ovšem Clooney uměl vybrat solidní obsazení, které je špičkou ledovce téhle solidní podívané, která je minimálně nejlepším Clooneyho filmem za posledních pár let. I když nejde o vysokou laťku, minimálně ukazuje, že Clooney na to za kamerou má...... (08.01.2022) (méně) (více)

Taxem sem, bájdzvej, zas jednou tejknul propr luka, natáhlo mě až na pjúka a ryelajznul jsem, že tu musím ten banč dykhedů opět prytymač vykantovat! Na nějakých fifty zvratků jsem tu totiž kauntnul plných jedenáct „fílgudů“ a ívn jednoho ultralingvistického „gůdfila“! No to mi teda pošituj bek, haumač přitroublých zkurvených zaprodanců, co oubvijsly neovádaj svůj krásný rodný lengvič, nebo kantčusů, kteří sinkujou, že jim nekoncepční jusyč trapných anglicismů snad prodlouží dyka či přifoukne tytsy, načež to z nich mejkne děsně kůl píply, tu má právo vomitovat!!! Styďte se, ubozí nekulturní retardéři, blahoslavení zabijáci mateřštiny a sráči na hroby svých předků! Vždyť čeština má nejméně stokrát vyšší vyjadřovací potenciál a asi tak o milión více krasojazyčných kudrlinek a vyfikundací než to megastupidní esperanto pro zdegenerované trotly! Tak kupříkladu v souvislosti s popisem inkriminovaného veledíla … Aha, tak ne, tady vás mrdám a nepomůžu, protože jsem se u tohoto nevydržitelně nekonečného čekání na kokota vskutku dobře necítil. Dokonce bych se nebál říct, že jsem se cítil špatně, místy až úplně napiču, otráveně jsem se převaloval, počítal hrboly v omítce, sledoval, jak mi rostou nehty a marně sto minut čekal na nějaký sebemenší dramatický prvek, dějový zvrat, zajímavý vývoj nebo třeba jen chvilkové prcání drobného hospodářského zvířectva, které by tu táhlou sentimentální prudu alespoň trochu oživilo. POZOR!!! Následuje bojler – nebojler, protože tím žádné překvapení dozajista nezkazím, neboť ani zmrd nebere. Je to přesně takhle: Budoucího malého rádoby „spisovatele“, který patrně buď unudil Pulicera xmrti, nebo skvěle kouřil, potratili koncem šedesátých let do ideálně idealistické rodiny vymletých socek. Fotr, tak trochu chuj, tak trochu hochštapler, se na tak trochu těžce nekvalifikovanou matku, patrně oprávněně, ihned po potratu vysral, a ta se musí sestěhovat do cigánského baráku s prdícím dědkem a bandou Lakatošů. A tak první polovinu filmu ten zmutovaně vypadající spratek sedí u cesty, vzdychá a vyhlíží tatínka, který na něj ostentativně jebe. Naštěstí však má doma brutálně bezmiminckého strýce s obličejovou obrnou, jenž je taky tak trochu chuj, ovšem děsivě přechytřelý, a tak neustále trousí lidová filosofická moudra, hlubší než Mariánský příkop, jakož činí i lopatí osazenstvo jeho Něžného baru, kam fracka pravidelně bere na vysokou školu života, asi aby neskočil pod auto nebo tak. Do toho máma sem tam dostane práci, sem tam raka, avšak nic seriózního, dědek si občas usere a než se nadějete, třičtvrtě filmu uteklo snad rychleji než kolonoskopie bez umrtvení. Fakan mezitím vyroste, neustále omílá nějaké kýčovitě kudrnaté, rádoby spisovatelské bonbonmoty, květnatější než louka u chemičky, načež jej, patrně nedopatřením, jako prvního z pěti degenerací maloměstských socek vezmou na prestižní univerzitu. Tam poslintá nějakou labilní pičinku ze snobské rodiny, která mu jednou dá a pak dvakrát ne, přičemž se svými spolubydlícími prožívá nesčetná adrenalinová dobrodružství, jako například, že jdou na večírek … a pak domů, vybalují si na pokoji věci, sáhodlouze diskutují, proč být spisovatelem a tak podobně. Fíííííííííí. Ano fíííííííí! To vás někdy tak v osmdesíte minutě, zcela uhranuté nekompromisní záživností a fatálně strhujícím dějem, náhle předjede šnek, a vy jste celí rozesmutnělí, že již zbývá jen nějakých dvacet minut pičožvástů prkenného strýce, dědova prdění a finálního prozření našeho hrdiny, že má za otce chuje. Takže pokud jste přecitlivělý, nudofilní gej či maloměstská socka s dětstvím prožitým v sedmdesátkách na Dlouhém ostrově, možná u toho i vyhoníte. Ovšem vy ostatní, výše nekategorizovaní, si to raději pusťte pouze v případě, že toužíte za pouhý jeden večer obrůst mechem, nebo zoufale hledáte nějakou možnost útěku od Prousta. Prostě učebnicový fílšit, jak říkáme my, lingvisté! (25.07.2022) (méně) (více)