Dům pro dva

Tohle že je český film z roku 87? Působí na mě tak trochu jako zjevení, protože záběrováním, stavbou příběhu, málomluvností nebo použitím hudby mi to hodně připomínalo současné evropské arty, soutěžící na největších festivalech. A to nemluvím o výtečných hereckých výkonech dua Vetchý - Schmitzer. Zvláště Vetchý mě hodně překvapil, tentokrát výjimečně nehrál dobráka, takže to byl jakýsi nezvyk, ale i opačná poloha mu sedla. Co mi vadilo, byly velké časové skoky, ale s tím se nedá nic dělat. Je škoda, že režisér Zábranský naprosto zapadl, stejně jako tento film, který zůstal jediným kvalitnějším zářezem v jeho tvorbě. (10.09.2011)

Strhující herecký výkon Ondry Vetchého, který byl za tuto roli nominován na evropskou filmovou cenu, ale Jiří Schmitzer za ním nijak nezaostává. Zdařilý snímek dokresluje zajímavá hudba a hustá pochmurná atmosféra šedivé doby reálného socialismu, podpořená šedivými panelákovými králikárnami a šedivou fabrikou. (05.08.2002)

Dosti depresivní film. Drama jedince ukryté v mechanické stereotypnosti své doby. Iracionálnost proti skoro nesnesitelné racionalitě - Dan a Bóža. Ničící vítr a uklidňující vánek. Pro jednoho je jen tady a teď, pro druhého hlavně zítřek. Velmi slušná režie a skvěle vybraná ústřední dvojice i jejich matka. Vetchý a jeho akrobatický poloblázen a Schmitzer se svým zamlklým samaritánem spěchají na autobus. Jde o to, jaké místo zaujmou. Velmi trefná hudba podtrhuje mé pozdější vyšší hodnocení. (22.03.2012)

Celou Zábranského trilogii jsem odkoukal dost divně, ale zase nutno uznat, že jsem začal tím nejhorším a skončil tím nejlepším. Dům pro dva je film, který se podle mě dost vymyká ostatním československým filmům (ostatně jako celá ta Zábranského trilogie, akorát tady to je myšleno jen v dobrém slova smyslu) - představuje nám dva bratry (které zde perfektně zahráli Vetchý a Schmitzer) s naprosto odlišnými vlastnostmi a jejich životy, ale ukazuje je tak strašně zvláštně, že ani nevím, jak to správně popsat... Kameru to má dobrou, hudbu to má skvělou a divnou zároveň, dokonce trochu působí až mysticky a záběry jsou střihnuté vždycky úplně jinak, než by člověk čekal, ale i tohle, jako to ostatní vyjmenované, jenom podporuje zvláštní atmosféru tohohle filmu. Jistou sílu má i poslední scéna, kterou zde nebudu rozepisovat, jelikož by to logicky byl spoiler a ono se v tom filmu toho tolik nestane, ale ani tohle tomu filmu překvapivě neubližuje, opravdu zaujme člověka po celou dobu své příjemné stopáže. Pro mě je tenhle film neskutečně příjemným překvapením a dalším bodem do mého seznamu nedoceněných nebo zapadlých československých filmů, které si tenhle osud rozhodně nezasloužily. A Zábranského jako režiséra cením, snažil se oživit několik žánrů, které dneska už v českých filmech ani neobjevíme (sci-fi, podobenství). Na plný počet ten film nevidím, takový síla to zase nebyla, ale na silné 4* ano. --------- Edit po druhém zhlédnutí - Tfuj, to je ale depka. A kdyby Zábranský nepodával svoji symboliku tak těžkopádně, mohla by být bezchybná, jelikož něco tak nepříjemného se v našich končinách nevidělo a nevidí, zvlášť za Československa. Není zde prostor pro oddech, je to zvláštně mystické a popsat se to sice dá, ale pro přesnou představu se to musí vidět. Jinak už bych se jen opakoval, ale znovu mě to filmařsky nadchlo, znovu jsem ocenil temné psychologické podání a znova mě to dost zdrtilo (a přitom to neupadne do přehnaného nihilismu) takže doufám, že to zase aspoň dva roky nebudu muset znova vidět. Silné 4* (07.02.2020)

Československá filmová dramata mám hodně rád, ale Dům pro dva... působil na mě příliš divně, většinou však tím nesympatickým až nepříjemným způsobem. Ondřej Vetchý mě navíc v hlavní roli vyšinutého mladíka moc nepřesvědčil, nestrhl mě ani v závěru (na rozdíl od skvěle gradující hudby) a sledovat jeho počínání na úrovni psychopatického pobudy mi působilo menší utrpení. Nesedla mi ani forma, s níž se režisér snaží experimentovat ve jménu nekonvenčních záběrů a střihů skoro až geometrického ražení. To sice spolu s prostředím továrny, dobou hroutícího se socialismu a často protivně dunící osmdesátkovou vyvolávalo ve mě dostatečně šílenou depresi a dojem jisté odpudivé šedi, ale k čemu to vše, když se s tvůrcem a jeho případným vysílaným poselstvím míjím, resp. nakonec jsem si žádné pro sebe neobjevil. Jak říkám, československá filmová dramata mám hodně rád, ale... v jiném stylu. Respektuji nadšení z Domu pro dva ze strany jiných diváků, já mu však udělím jen jednu hvězdu za schopný výkon Jiřího Schmitzera a jednu další díky několika málo scénám s dialogy z domácnosti, aspoň trochu v krátkých útržcích zavánějícím rodinným dramatem. [45%] (15.02.2024)