Omámení a zmatení

Jedna noc v sedmdesátých letech, která může napovědět, kam povedou životní koleje v několika příštích zatáčkách. A nejsou to Americké graffiti. Naopak, Linklater má spíš než k Lucasovu pomníku mládí daleko blíž k bezstarostným epizodickým komediím typu Zlaté časy na Ridgemont High. Trvalo mi snad hodinu než jsem se vůbec dokázal trochu vcítit do těch pár postaviček a začal cítit zaujetí při jejich plánech či nezdarech. Ale až do konce jsem se toho otravného pocitu pouhé figurkovitosti a prvoplánovitosti charakterů nedokázal zbavit. Zábavné, díky soundtracku parádně poslouchatelné, ale dva roky před tímhle bych od pana režiséra čekal něco daleko trvalejšího. (11.02.2008)

Vlasatej Ben Affleck, vlasatej Matthew McConaughey a dokonce vlasatá Milla Jovovich - to jsou prostě věci, které se jen tak nevidí. Jedna velká osmdesátková (wait, vlastně sedmdesátková) párty se vším, co k tomu patří ve střídmějším podání Richarda Linklatera, který prostě umí vystihnout lidi všech možných věkových kategorií. Dazed and Confused je sice amerika v ryzí podobě a film předkládá snad ty největší high school klišé, ale je to takové sympatické. Nicméně na Richarda Linklatera to není tak hluboké, jak by mohlo být. Vtipu je rovněž minimum a věci jako šikana prváků tak úplně za úsměvnou věc nepovažuju. Nicméně atmosféru to má velice slušnou, hippie párty v téhle podobě by chtěl určitě zažít každej. Minimálně už pro tu božskou dobovu muziku. (26.01.2017)

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

"HEY MAN, I'M DAZED AND CONFUSED." ------------- Follow-up ku komentáru a filmu My Boyfriend's Back, ktorý som sledoval len kvôli ozrejmeniu pôvodu ikonického trojslovia Matthewa McConaugheyho. Ten v mnohých rozhovoroch tvrdí, že jeho úplne prvé slová vo filme boli 'Alright, Alright, Alright,' čo je pravda len čiastočne. Nezazneli vo finálnom strihu filmu ako prvé, iba počas natáčania. V Dazed bolo jeho úplne prvé slovo 'Alright,' nasledovali dve vety a až po nich prišla scéna so spomínaným 'Alright, Alright, Alright,' ktorá sa s ním natáčala ako prvá. Vážne neverím, že som kvôli tomuto "objavu" prišiel o štyri hodiny. Ale soundtrack bol ako z iného vesmíru, to sa musí nechať. --- (14.5.2021) Počas druhého zhliadnutia nastala nová vec. Postavy, ku ktorým som si ani po takmer hodine nedokázal nájsť cestu, sa mi so záverom filmu zdali bližšie a bližšie, až napokon prišiel aj ten sladkastý pocit, že tie postavy "poznáš" a tie dva dni si prežil s nimi. Toto je jedna z vecí, ktoré sú pre režiséra filmu, ktorý je predovšetkým a primárne o postavách, zrejme najťažšia úloha a Linklaterovi sa to podarilo, hoc až na druhý pokus. Tretí bude ešte sladší a už teraz sa naň teším. (x) (09.04.2019)

Nejde jen o genius loci toho, co Linklater na plátně obvykle vytváří, ale i o dobře odposlouchané dialogy. I když se školy v US od našich liší a tím pádem jsme coby Evropani, připravení o IT faktor, jde to z toho pořád citít, spoustu společného, spousta detailů, malých dialogů. Velké + za casting a dlouho už jsem neslyšel tak přesné OST, pokud jde o feeling. Veškerá rebelie mládeže v US v polovině 70's, soustředěná na poslední den středoškoláků. Dlouhá doba. A chce to um, dát tohle dohromady, nehledě na to, co kritika tvrdí. Zpočátku jsem měl vážně skvělou náladu, ale jak ganja ustupovala a blížil se konec, já, narozdíl od hrdinů, vystřízlivěl. Je škoda, že jsem ten film viděl v momentě, kdy už je tohle pár let za mnou, kdy už se s ničím takovým nedokážu ztotožnit, kdy už jsem vnitřně mrtvý. Nevím proč, konec se mi nelíbil. A taky, když to člověk podrobí detailnějšímu pohledu, jsou tu filmy jako Zlaté časy na Ridgemont High, Americké graffiti nebo třeba Breakfast Club, které tuhle věc taky inspirovaly, než ji Linklater posunul zase dál a inspiroval tím zase např. American Pie. Právě proto se jeví jako záchrana, že se tenhle film z 90's odehrává v 70's a Linklater nám líčí skrz svoje alter-ego Mitche ne svůj poslední den střední, ale poslední den jeho prváku, kdy dostal výprask, ale i potkal lidi a získal zkušenosti. Linklater u mě definitivně i nadále jen a jen stoupá, ale ke konci jsem najednou spatřil jakousi nechuť, co tam většinu filmu nebyla. Možná víc moje vina, jak vina filmu. (26.04.2015)