Chiméra

Pěkně natočený film, promyšlený, ale také dlouhý a místy nudný. Arthur, chudý Brit žijící v „chatrči“ za zdmi malého Toskánského městečka v 80. letech. S partičkou podobných zoufalců se živí jako vykradači hrobů Etrusků, přičemž Arthur zde využívá svou schopnost staré hrobky „vycítit“. Když zrovna nekrade, dochází k matce své zmizelé přítelkyně, o které se mu stále zdají sny. Zde potká Itálii, mladou chudou ženu s dětmi. Ta je s ním a jeho partou zrovna ve chvíli, kdy naleznou dosud největší úlovek. Itálii se činnost Arthura velmi nelíbí a děj se konečně malinko rozjede. Má to mnohem více vrstev, než se z popisku zdá, ale na mě to nějak celkově nefungovalo a první polovinu filmu jsem bojoval s nudou i mikrospánkem. Není to film pro mě, ale uznávám jeho řemeslné i jiné kvality. 60% (08.06.2024)

Archeologie, Etruskové, vandráci. Opojná atmosféra Toskánska 80. let. Nesmírně silný pocit místa a zalidněnost prostoru. Kontrast mezi podzemím věčného odpočinku a prosluněností povrchu. A hrdina, kterého to nevyhnutelně táhne do podsvětí. Fikční svět Chiméry prostupuje fantazie, mystika, atmosféra italského neorealismu i špetka Felliniho Amarcordu. Nesmírně živě působí všechny prostory. Překrásně nasnímaná milostná aféra s minulostí a cesta lemovaná chimérami a vizemi minulosti, které se navzdory odkrytí nedají oživit. Arthura to nevyhnutelně táhne do podsvětí. (11.06.2024)

Ještě se mi asi nestalo, že bych po skončení filmu v kině odcházel tolik zhypnotizovaný jeho magickou atmosférou, kdy mi celá následná cesta domů z kina pozdním večerním městěm připadala skoro až jako další pokračování filmu, do kterého jsem se „dostal“ a na konci se z něj úplně nedokázal (nebo možná nechtěl?) vytrhnout zpátky. Jakobych se na ten film nedíval, ale nejednou v něm téměř přímo byl – od okamžiku, kdy jsem na poslední chvíli vešel do sálu, nebo-li do již rozjetého vlaku s hlavním hrdinou na cestě kamsi... Paní režisérka mě hodně oslovila již předchozím Šťastným Lazzarem, který u mě zůstává coby silné a vesměs čisté drama přeci jen výš, ale podobná atmosféra s nevšedním hlavním hrdinou v částečně jiném světě na mě, zde v kombinaci silného mysteriózna, dobrodružna a humoru, působila i tentokrát a obzvlášť mě bavila ve spojení se zápletkou archeologických vykopávek. Úžasným prvkem byly i zakompované živě zpívané písně s epickým příběhem... a samostatně magicky na mě dýchlo opětovné procitnutí v nočním vlaku. Zajímavější bylo o to víc, že přišlo pár vteřin po okamžiku, kdy jsem si na úvodní jízdu z vlaku vzpomněl a na návrat do kupé během pomyslné dlouhé cesty pomyslel... Takovou magickou telepatii s filmem nezažívám často, i proto se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (22.06.2024)

príjemne staromilské, dýchajúce talianskou horkokrvnosťou a slušne nepredvídateľné. ale aj príliš dlhé, miestami (hlavne v úvode a potom tesne za polovicou) rozťahané, s postavami, ku ktorým si treba nájsť cestu. koniec ma zarazil, takže skoro 4*, no druhýkrát by som si to už nepozrel, tak dávam 3 a 1/2. (30.06.2024)

Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023 (20.07.2023)