Tři mušketýři: Milady

Tři mušketýři: Milady jsou povedenou druhou částí, kdy double feature obou filmů po sobě ukáže, jak výtečně dohromady dvě části příběhu fungují. Martin Bourbolon v druhé části v podstatě servíruje větší nálož všeho, přitom všem ovšem pořád neztratí hlavní triky. Eva Green si ve své dost možná životní roli připisuje na účet další výraznou femme fatale, akce je opět správně špinavá i realistická, opět to celé působí dojmem, že každý člen štábu věděl, co dělá, výsledkem je i tentokrát blockbuster, který by si v Hollywoodu ostudu neukousl. A který vyvolá naději, že by se tato interpretace Tří mušketýrů mohla dočkat alespoň ještě jednoho dalšího dobrodružství.... (14.12.2023)

Přestože jsem z prvního filmu nebyl zdaleka tak odvařenej jako mnoho jiných, věděl jsem, že na dvojku se podívám. Protože Eva Green. I kdyby hrála v nějaké odpadní záležitostí, kvůli ní se na to mrknu. Což ale neznamená, že pak budu milosrdný k těm, kteří ji tou srajdou obklopili a dám lepší hodnocení. Tento film samozřejmě tak hluboko nepadá...konec konců Tři mušketýři jsou francouzský literární klenůtek; výtky jsou spíše záležitostí vkusu diváka, než že by šlo o objektivní nekvalitu. Dumas byl romanopisec a chápal, jak moc příběhu škodí, když jsou nadužívány náhody, když se autor čtenáři podbízí, když je předvídatelný, nebo naopak zbytečně zašmodrchaný... . Byl mistr svého oboru. To se ovšem o Matthieu Delaporte říct nedá. Chápu, že nechtěl kopírovat některou z desítek adaptací, které za těch skoro 100 let vznikly...přestože chtěl využít atraktivních prvků, kterými je román prodchnutý. Dokonce nemám velké výhrady k rozhodnutí udělat realisticky pojatý příběh bez dobrodružného a odlehčeného nádechu. I když na můj vkus je to zbytečně přehutnělé. Jenže ta snaha udělat z dobrodružně historického románu thriller, vyústila v rozsáhlé přepisování; snahu zvýraznit především dramatické momenty. Vlastně čistý protipól zprzněnosti Paula W.S. Andersona. Místo jeho akční debilitky, dostáváme rodinné a válečné drama na pozadí francouzské intrikami prošpikované historie. V případě postavy Milady, dokonce drama antických rozměrů. O pokračování moc nestojím, ale bylo by víc než vhodné, dát postavě Milady možnost, prosviňačit se až ke svému konci. Je to autenticky špinavé, surové, ovšem pro mě často nezáživné...to když se nás tvůrci snaží vzdělávat ... . Občasné snahy o vtípky působily skoro nepatřičně...přestože jsou ozdobou originálu. Takový hybrid oceňuji především stran výpravy a hereckých výkonů...je to poctivý historický film, ale mě nijak zvlášť nebavil. Ty 4* jsou z jedné třetiny jen za Evku. (27.04.2024)

Jak jsem předpokládal, tak druhá část dotváří celek svou mnohem více akčnější a přimočařejší podívanou, kdy z prvního dílu rozestavěné figurky odkrývají své motivace a konečně ve větší míře přechází k činům. Tvůrci dobře oscilují mezi dobovým akčním dramatem, kdy se nebojí jít i do opravdu napínavých scén, se scénami, které jsou viditelně hlavně na odlechčení, což je taková ta fajn stará filmová škola. No ale co ten závěr? Jestli teda nebude trojka, tak je to opravdu velký špatný, protože takto je to vlastně v mnoha ohledech neuzavřené. (17.05.2024)

Za mňa o čosi lepšie, ako jednotka, ale inak to má plus-mínus rovnaké plusy, aj mínusy. Hlavný dôraz je opäť kladený na D´Artagnana a áno, jeho herecký predstaviteľ sa snaží a je to vcelku sympaťák, ale stokrát viac ma bavil nezadržateľne starnúci niekdajší švihák Vincent Cassel. D´Artagnan tu samozrejme nielenže mohol, ale MUSEL byť, ale bavil ma len v spoločných scénach so zvyšnými tromi mušketiermi. No a to je problém. D´Artagnan je hlavná hviezda, Casselov charizmatický mentor Athos vedľajšia a zvyšní dvaja páni snáď ešte menej, čoho nešťastným, absurdným vrcholom je Porthos, ktorého výskyt sa zredukoval temer až do camea (!). Akcia je slušná a je jej o štipku viac, než minule, čo znamená, že tvorí asi tak 7% celkovej dvojhodinovej minutáže (čo je fakt málo). Namiesto toho sa venujeme neprehľadným predovšetkým nezáživným a nudným politickým a iným zákulisným machináciám, ktoré uspávajú beztak ležérne tempo. O čo lepšie fungujú „obyčajné“ civilné scény (syn, sestra, švagor)! Eva Green je uveriteľne krutá, ale nerozumel som, prečo sa k sebe správali ako keby sa naposledy videli pred 15 rokmi, pritom mali 4-ročného syna. Drsná historická atmosféra poteší, je to realistické, miestami krásne, inokedy ponuré, chvíľu by ste vďaka tomuto filmu v tej dobe chceli žiť a chvíľu nie. Kameraman a hudobný skladateľ si to každopádne užili. (13.06.2024)

Pořád ještě to pro mě bylo za čtyři pěticípé, přestože ta poslední už sotva leze, jsa nachýlená na stranu, pinoží se kupředu za pomoci berličky a sotva vidí. No, dalo by se říct, že je ve stejné kondici jako já. Její stav jí byl ale způsoben přístupem francouzských filmařů k druhému dílu jejich příběhu, který za tím prvním místy citelně zaostával, přesto na mě stále ještě působil jako součást zatím nejlepšího zpracování výmyslů (a mnohdy i nesmyslů) páně Dumasových. Někdo z tvůrců si zřejmě kromě knižní předlohy přečetl i něco o francouzské historii, protože kardinál Richelieu na mě nepůsobil jako krvelačná bestie toužící po moci (ano, je to opravdu tak, stejně jako v komentáři / recenzi k D’Artagnanovi tady kopu za katolického kardinála; kam ten svět spěje...), čímž nechci říct, že by se jinak mocně nefabulovalo, jenže to by až tak nevadilo, protože přece nešlo o historický dokument. Jenže... Africký kmotřenec krále Ludvíka XIII byl už na mě fakt přes čáru. Současná progresivně- uvědomělá propaganda mi stále více připomíná dobu, kdy se u nás poroučelo větru, dešti a všichni věděli, co si mají myslet, jelikož jim to vtloukala do hlavy strana a vláda. / Poučení: To by člověk neřekl, kolik pohybů a keců zvládne jedinec se zlomeným vazem. 4*- (15.05.2024)