Noční jízda

Reálně socialistická road movie. 1)  Střídmě napsaný scénář 58letého Jiřího Marka (mj. psal Hříšné lidi města pražského), parádní herecké obsazení i vkusná režie 42letého Františka Filipa film udržely snímek v kategorii filmů koukatelných i po půlstoletí od jejich vzniku. Ale podruhé se už nepodívám._____ 2)  Zaujala mě i kulišácká pointa._____ 3)  Československý svět reálného socialismu začátku sedmdesátých let je tu jako na dlani. Na silnici si všichni říkají kamaráde. Informace o černé jízdě automaticky vzbuzuje sympatie u druhých řidičů stejně jako být vojákem základní vojenské služby otevírá dveře úspěšnému autostopu. Dopravní policisté jsou mlíkaři, pivo v hospodě se servíruje v láhvích se sklenicemi a kouří se tvrdé Sparty._____ 4)  49letý Jaroslav Moučka, budoucí šéf okresu Pláteník, zatím dělá řidiče na stavbě. Všechny baby (bez výjimky) ve filmu jedou po 40letém Radoslavu Brzobohatém. Duchovně založený věřící 50letý Josef Kemr pracuje jako vedoucí dopravy na stavbě dálnice. Řidičova sousedka v Praze 34letá Jana Hlaváčová prokazuje zřejmé intelektuální sklony - v obýváku má v knihovně asi 25 knih. 49letému Čestmíru Řandovi staršímu to za volantem sluší. 49letý Antonín Jedlička tentokrát ve svém kratičkém štěku neštěká, nekokrhá, ani nebučí, prostě jen nadává._____ 5)  Poučení z filmu je nasnadě: nejhorší je mlha, která vás může přepadnout v noci mezi Prahou a Plzní. (06.07.2023)

Kdo by to byl řekl, že tu za Československa vznikla taková klasická road movie... A celkem povedená road movie, jen mi z ní kazí dojmy místy uměle působící scénář, ve kterém některé dialogy zní, jako by zde byly jenom kvůli tématu, nikoli kvůli tomu, aby to všechno působilo skutečně uvěřitelně. A i když to po odjezdu z Prahy začne krapet ztrácet dech a v tu chvíli jsem se začal obávat, že už to moc nepředvede, závěrečná pointa to naštěstí zachránila a tuhle část skvěle vynahradila. Skutečně to má dost do sebe, ať už po filmařské stránce nebo všemi těmi lidmi, které Staněk po cestě potká. Jen škoda těch nedostatků, jinak by to skutečně byl skrytý nedoceněný klenot československých televizních filmů - a svým způsobem jím je tak jako tak. 4* (11.12.2021)

„Co je v domě... to je pro mě!“ Hlubokomyslné drama? Kdepak, to jen Bakaláři mají noční. Sousedské vztahy utužujme, kde je vystrčeno, tam je dovoleno. Pan Staněk už ví. Uhasil žízeň z nabízené (!) sklenice a ta, místo slastného: „Ááách, ty jsi mě ale... vyleštil,“ začala držkovat a proklela ho do desátého kolena. Ženy, no... Z nich by se jeden picnul, aneb MYSLIVECKÉ OKÉNKO: [][] Paroháč nachytá manželku in flagranti. Co řekne? ♥ „Pardon, zapomněl jsem zakašlat a zadupat v předsíni.“ ♥ „Miláčku, bylas? Řekni. Jestli si užil jen on, ale ty ne, rozbiju mu hubu!“ ♥ „Chlape, já tě nechápu. Já musím, jsem manžel, ale kdo nutí tebe?!“ ♥ „Miláčku, až skončíte, zazvoň na mě, u sousedky.“ [][] Láska a sex, samota a (?) věrnost. Muži, ženy a odvěký problém, kam s ním? Samé otázky. Proč chlap „hledá sám sebe“? Nemlich v cizí jeskyňce? Používá při té speleologii baterku? A proč z Noční jízdy, navzdory lechtivému tématu, nevykouklo ani ramínko od podprdy, ani mužný, chlupatý hrudník pana Brzobohatého? Za to hvězdu dolů. Jo jo. Pokrytectví je matkou podezřívavosti, žárlivost je jen nedostatek (sebe)důvěry a výsledkem zanedbané péče o ženu jsou slušivé parohy. I obráceně. P.S. I mně fungoval autopilot. Třeba i o půlnoci či v mlze husté tak, že by se dala i přeříznout, mi neomylně naváděl dařbujána na přistání v Nových Brázdách. Neboj, miláčku, ten kurs už jsem změnil, na naše letiště v Plzni. (28.07.2023)

Charismatický Radek Brzobohatý za volantem náklaďáku a já mu to věřím, každé gesto, každou vrásku na čele, každou pochybnost.. Vydává se na noční jízdu za svou ženou, snad ze strachu, možná je v tom žárlivost, třeba je to jen stesk, že se dlouho neviděli.. Snímek má zajímavou i vtahující atmosféru, ovzduší kolem velké stavby a těžkých strojů také stojí za vidění, no a závěr se vzkazem od pana Kemra mě dostal.. (08.07.2023)

"Vy jste všichni chlapi stejní, ženská je pro vás jak sklenice piva, vypijete ji a jdete"  By mě vcelku zajímalo, kolikrát se  taková taky docela "stejná ženská" nechá tak vypít?  Malá československá studie nevěry, která sice nejde nijak do hloubky, ale vcelku se trefuje do černého. Stačí příležitost, kapka pokrytectví a už v tom (možná i zase a znovu) lítáme, haťapaťa... Anekdotický, takový až bakalářský, konec jinak docela sžíravě ironického příběhu, je  pak sice úsměvný, ale trochu to celé vlastně shazuje a je to škoda. Do této doby bylo sledování "morální mlhy" hlavního hrdiny naprosto báječné a osvěžující.  Zatímco ta meteorologická se postupně rozpouštěla, ta jeho psychologická jen houstla a s jeho poslední větou, tedy "Já jsem ale blbec" nelze než souhlasit.  A jen tak na okraj, já nikdy o své ženě nepřemýšlel  jako o "své staré" a už vůbec tak o ní nikde nemluvil. Čili asi nemám koule nebo tak něco, že? (22.07.2023)