Predátor: Kořist

Nemám problém prohlásit, že jedničku budu mít asi pořád radši. Veškerý srovnávání, v němž se hrozný kvantum lidí v tomto případě utápí, mi ale dále poslouží leda k argumentování, jak je Kořist výborná jako úplně odlišné a samostatné dílo, které by mohlo být skvělým originem celé série. Zatímco původní Predoš vyčlenil skoro individuální subžánr, v němž osmdesátkoví hláškující ranaři narazili na vesmírného padoucha, jenž jim nečekaně nakopal zadek (šlo tedy spíše o vtipné převrácení tehdejších zajetých akčních schémat), Kořist si ukusuje z různých žánrů v rámci své narativní i historické linie. Je to předchůdce westernu z dob kolonizace, kdy původní obyvatelé už zdaleka nečelili pouze divoké zvěři a čekal je střet s daleko nebezpečnějším vetřelcem, bílým člověkem. Je to chytrý emancipační horor, kdy dospívající hrdinka musí skolit to nejděsivější představitelné stvoření, aby namyšleným chlapům dokázala, že se s ní musí počítat i jinde než za plotnou. A na rozdíl od jedničky, v níž byla hustá džungle po většinu času spíše anonymní kulisou, z níž Predátor postupně vystrkoval růžky, je Kořist filmem o tvrdé ruce matky přírody. Protagonistka se doslova lopotí a málem zemře v bahně a je takřka roztrhaná medvědem, neboť již od začátku zdaleka není pánem tvorstva. Neohrožení macho narcisové v jedničce si na takové pány hráli a lvovi by zřejmě dali pěstí, zde se buduje nervozita už při úvodní procházce lesem a motiv „lovec–kořist“ se rozpracovává oboustranně – v tehdejší divočině jste totiž byl lovcem i obětí v tutéž chvíli a dospěl jste teprve tehdy, když jste se vydal skolit protivníka, který mohl stejně dobře sejmout i vás. V tomto ohledu je skvělé i představování Predátora, které zahrnuje roztomilou a současně znepokojivou scénu, kdy se dopisuje vrcholný článek potravního řetězce (hlodavec pozře mravence, had si smlsne na hlodavci a hada vykuchá přihlížející Predátor)... Jednička asi byla v součtu zábavnější, nekompromisněji zrežírovaná a finální střet vyzněl napínavěji, ale Kořist je minimálně komplexnější a lépe rytmizovaný snímek. Na úrovni scén se dobře vytváří dílčí psychologie, vztahy či podněty, které zanedlouho sehrají klíčovou úlohu v hrdinčině rozhodování. Spíše málomluvný děj jitří strhující survival linii, podpořenou zmíněným přístupem k prostředí a přesným okem režiséra Dana Trachtenberga. Ten využívá nádhernou přírodu bezezbytku, akci podává variabilně a mně osobně nedal prostor ke skuhrání nad slabším CGI nebo nepravděpodobností střetu mladé dívky s mimozemským obrem – co do práce s důležitými motivy je totiž film tak důsledný, že žádný fyzický střet a jeho vývoj nepůsobí hloupě... Predátor: Kořist, byť nevypadá tak majestátně a místy je asi znát menší rozpočet, je pro mě lepším a více naplňujícím filmem než dobově příbuzný REVENANT, který se více plácal v hezkých obrazech a méně vyprávěl hodnotný příběh. A fakt mi u něj přijde podivné to odmítavé přijetí od některých lidí, kteří se asi už předem zabejčili, že holka vs. predátor je pitomost a že první dva díly jsou prostě klasika. Tvrdohlavý přístup téhle doby je někdy fakt k posrání a nejvíc mě mrzí, že to píšu já, ročník 1995. (10.08.2022) (méně) (více)

Predator je moja srdcovka. Predator 2 je jeden s filmov, na ktorých som vyrastal a žeriem ho dodnes. Predators po dvadsiatich rokoch priniesli okrem hromady odkazov na pôvodný film aj nový druh a bola to naozaj slušná krvavá jazda. The Predator mal pod palcom Shane Black, ktorý sklamal všetkých. No a štúdio po predošlom fiasku prekvapivo neuložilo tuto značku k ladu, ale štyri roky po predošlom filme, dostávame prequel, ktorý je takmer výborný (a na ktorý som čakal roky). Poďme si rozobrať jeho kvality. V prvom rade je to film, ktorý ma zo serie najmenší rozpočet a tak je príbeh postavený ako turnajovka v lese. Predátor si príde zaloviť ako vždy na našu planétu, no tento krát prichádza o 300 rokov skôr, do Ameriky medzi indiánov a arogantných Európskych emigrantov, takže si predator môže mydliť ruky na poriadnych súperov a zaslúžené trofeje. Odkedy som videl druhého Predatora a objavila sa tam lebka Votrelca a zbraň z roku 1715, tak som chcel vidieť ďalšie pokračovanie, ktoré by objasnili tieto príbehy. Na férovku si to predator s votrelcom rozdal už dva krát a tento krát (hádate správne) sme sa dočkali aj filmu, ktorý sa odohráva v roku 1715. Prirovnal som nového Predátora k turnajovke a keď sa nad tým zamyslite je to naozaj tak. V predošlých filmoch sa predator stále skrýval a číhal na nejakom tučnom konáre, no tento krát ho od začiatku dostaneme viac. Jeho obete nevidíme len ako mŕtvoly, ktoré objavia naši hlavní hrdinovia, ale aj reálne uvidíme ako predátor skolí svoju obeť, čo sa v predošlých filmoch moc nestavalo. Indiáni tiež čo to predvedú (navyše nie sú žiadne sralbodky) a tak sa stretávajú lovci proti lovcovi. Zasadenie príbehu do minulosti a rozdanie si to na férovku s divokou zverou, je niečo čo sme ešte nevideli, je to drsné, krvavé, dobre natočené a hlavne zaujímavé a už v prvých minútach si za toto Predátor: Korisť zaslúži palec hore. Po príbehovej stránke to nie je žiadny zázrak, ale funguje to. Režisér Dan Trachtenberg (Ulica Cloverfield 10) pozval do ringu súperov, akých sme ešte nevideli, takže aj pri absencii príbehu tu máme zaujímavé strety a boj o prežite. Navyše hlavnej hrdinke sa celkom dobre fandí a ľahko sa s ňou dokážete vžiť. Prvá polka pracuje predovšetkým s atmosférou a ukazuje silu predátora predtým, ako sa sním stretnú ľudské postavy. Druhá je až brutálne akčná a ani po niekoľký raz, predator v akcii nenudí, pretože stále dokáže ľudí kosiť zaujímavým štýlom, aby to neomrzelo a okrem rozdávania rán prekvapivo aj inkasuje (čo nahráva finále do kariet, no o tom neskôr). Čo sa týka technickej vymoženosti predátora, tak je dizajnovo úplne iní (čo je pre spestrenie fajn) a zopár zbraní pripomenie tie čo bude nosiť neskôr. Priznám sa, že  dizajn predátora s prvých dvoch filmov je legendárny a neprekonateľný a chápem prečo ho tvorcovia chceli odzbrojiť a spraviť úplne inak, no moc sa mi to neľúbi. Minimálne tu masku som čakal trošku lepšie urobenú. Poďme ďalej. Vychválili sme kvalitného predátora, hlavnú hrdinku, funkčný a jednoduchý príbeh a ku kladom určite patrí aj kanadská divočina, ktorá je ako stvorená pre nášho vesmírneho zabijaka. Efekty sú miestami trošku slabšie, ale nie je ich tu veľa a sú to len pár sekundové zábery, takže to výsledný dojem moc nekazí. Potešia aj zachované zvukové efekty, ktoré sa nemenia a sedia tu ako riť na šerbeľ. Hudba síce pôvodný Silvestiho soundtrack neponúkne, (aj keď mám pocit, že som ju tam v jemných náznakoch počul) moc by sa sem ani nehodila. Sarah Schachner zložila hudbu, ktorá predovšetkým výborne dotvára atmosféru a buduje napätie a to je dôležite. No a odkazy na klasiku tiež nechýbajú. Okrem klasického zoomového záberu na stromy, je tu list s krvou, blato, či hláška: keď môže krvácať, môže aj umrieť. To všetko je zakomponované celkom prirodzene a nie okato, takže to nepôsobí rušivo. Finále filmu mnohí ofrflú pretože, slabá žena predsa nemôže zabiť predátora, no ja nesúhlasím, pretože s filmu jasne vyplýva, že rozum je niekedy viac ako svaly a naša hlavná hrdinka je prefíkaná ako líška a navyše predator, už tiež nie je v top stave. Zhrnuté a podčiarknuté ja som sa bavil a som rád, za ďalší dobrý prírastok do serie, pretože tu sa tvorcovia skutočne vyhrali s detailmi a predovšetkým ponúkli kvalitne drsného nepriateľa, ktorého sme v takýchto podmienkach a proti takýmto nepriateľom, bojovať ešte nevideli. Slabšie ako prvé dva filmy, no lepšie ako posledné dva filmy. Zaujímavosť na okraj, bratia Jim a John Thomasovi, ktorí napísali scenár k prvým dvom Predatorom, tento film produkovali.  P.S.: za titulkami nie je žiadna scéna, no pokiaľ pri kreslených titulkov, ktoré vyprávajú celý príbeh, dávate pozor, dočkáte sa ďalšieho zaberú navyše, ktorý ukazuje, čo nasleduje po filme ďalej. 85% - 4* (05.08.2022) (méně) (více)