Šílený bůh

Nemohu si pomoci, ale tato zvrácená hrůza mi připomíná jakousi sci-fi variantu Světlonoše lehce líznutou klasickým Švankmajerem-otcem. Myšlenka této vyšinuté nestvůrnosti zřejmě tkví v otázce spletitého a pomíjivého lidského bytí, kterou jsem však v plné šíři nemohl zachytit. Možná znázorňuje strastiplný běžný život člověka zasazený do apokalyptického hnusu lidské historie. Nechci v tomto díle hledat něco, co tam není, ale aby jste ho mohli sledovat, musíte si vytvořit alespoň nějakou konstrukci. Pravdou je, že pokud se vydržíte nepoblít, dostane se vám neobyčejného zážitku. Nicméně, to že zůstávám stát před touto branou pekla s otevřenými ústy, mne nutí dáti 5*. (02.10.2022)

Filozofující, bezdialogové, v postapo stylizované a s groteskní myšlenkou ničením ke zrození. A božskému tvoření, kde i ta nejodpornější věc-bytost je jedinečná, krásná a se svým posláním. Ale nechápu nic. Fakt, že Mad God vznikal přes 30 let (cože?), mluví za vše. Je zrůdný, odporný, depresivní, šokuje. Obludně geniální, šílený. Boží mindfuck. (26.09.2022)

Animované zpracování fantaskního světa, plného utrpení a bezúčelného ničení. Pohled na jakousi dystopickou společnost očima průzkumníka, který se následně sám stane součástí prapodivné hry. Jeho role je nepodstatná jak pro celek, tak pro diváka. Nevím, jak přesně popsat to, co jsem viděl. Vše je v podstatě jen zhmotnění nesouvislých představ temných zákoutí lidské mysli. Kdyby to celé bylo podepřeno nějakým souvislým dějem, asi bych dal i víc. Takto je to pro mne jen rozpohybovaná řada pitoreskních obrazů bez souvislosti. Přesto zajímavá zkušenost. 50% (02.02.2022)

Rad odporných výjavov, od ktorých síce nejde oči odtrhnúť, ktoré sa ale zároveň každou ďalšou scénou prepadajú do čoraz väčšej samoúčelnosti. Autorove vyjadrenie o charaktere tohto jeho diela ("Finální forma ‚Šíleného boha‘ není film samotný, ale vzpomínka na něj poté, co ho vidíte. Přináší vás do okamžiku těsně po probuzení ze sna, kdy se vracíte k útržkům vlastní rozklížené mysli předtím, než se rozplynou ve stínech. Přesně ten moment. ‚Šílený bůh‘ je způsob, jak se do něj dostat.") je tak skôr dodatočnou (a tak trochu do seba zamotanou) interpretáciou toho, čo vzniklo viac-menej náhodne, než odhalením umeleckého zámeru. (25.04.2022)

Experimentální psychedelická noční můra plná bizarních a nechutných nápadů, ze které čiší deprese a temnota z každého záběru. Autorův záměr se tedy (pravděpodobně) povedl, zapůsobí to přesně tak, jak má, ale dost tomu ubližuje fakt, že jde jen o to. Je to jenom o atmosféře, o ničem jiném, což u experimentálního filmu rozhodně není špatně, ale bez nějakého drobného nosného děje to nemá šanci pořádně zaujmout. Tedy aspoň u mě ne. Tady nějaký děj skončí okolo 35. minuty, kdy se poutník putující šíleným světem (pravděpodobně peklem) stává jeho obětí a pak už je to jen takový sled scén, který mě celkem rychle začal nudit. Ta rezignace na děj tomu pak prostě dost ublížila, protože bez ní tam chybí něco navíc, co tam bylo a bůhvíproč v určitou chvíli skončilo. Má to něco do sebe, ale ve výsledku to na víc jak tři nevidím. 3* (29.05.2022)