Spolu

Spolu je v první řadě hereckým koncertem Štěpána Kozuba, kterému se podařilo ztvárnit roli postiženého Michala na výbornou, přičemž mu skvěle sekundovaly Veronika Žilková a Kamila Janovičová. Spolu funguje jak na vážné tak i na humorné rovině a nabízí celkem autentický pohled do rodiny zkoušené osudem a na mezilidské vztahy, ať už rodinné nebo partnerské. Trochu mě zarazil zde nejedním uživatelem zmíněný plot twist, nechci se tu ale nořit do vod, kterým vyloženě nerozumím, a tak beru onen zvrat jako nutnou dějovou složku, nehledě na jeho odbornou správnost. Spolu je i tak dobře napsané a citlivě zahrané drama, kterých se u nás ročně vyprodukuje opravdu poskrovnu. (31.10.2022)

Spolu je velka a hluboka sonda do lidskeho chovani v pripadech, kdy se do zivota priplete nejednoducha vec. Malokdo z nas si tuhle situaci dokaze predstavit. Proste to nejde. A taky proto je tak slozite hodnotit, jak kvalitne herci sve role odehrali. Vlastne bych mohl hodnotit jenom osetrovatelku v ustavu a pana Koptu. No, tvurcum kazdopadne moc diky za zpravovani tohohle tematu v tehle forme! (10.03.2023)

Michal: "Mami, já jsem to vědel, já jsem to vědel!" Film stojí na troch hlavných postavách a nikto viac ani nie je potrebný, aby sme pochopili posolstvo príbehu. Ak máte v rodine niekoho s určitou mierou zdravotného alebo mentálneho postihnutia, do filmu sa plne vcítite. Vysoko hodnotím výkony všetkých troch hercov, Štěpán Kozub ma však v tejto úlohe prekvapil. On to nehral, tú rolu si užíval a dal do nej všetko, bez toho, aby pôsobil smiešne alebo neuveriteľne. Film, pri ktorom si uvedomíte, že ak ste sa zasmiali, v skutočnosti je za tým vážna chvíľa. (20.05.2023)

Spolu je strašně fajn film, který svým minimalistickým pojetím odvypráví krátkou epizodu v životech členů jedné rodiny. A daří se mu to zejména kvůli dobrým hercům. Je to vlastně takové malé pohlazení na srdíčku v záplavě českých komedií. Výtky bych měl ke scénáři, který určité pro vývoj postav zásadní momenty řeší dost zkratkovitým způsobem a mnohem více se soustředí na tady a teď. (12.10.2022)

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)