Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Gabriel LaBelle, Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Mateo Zoryon Francis-DeFord, Keeley Karsten, Alina Brace, Julia Butters, Birdie Borria (více)Obsahy(3)
Projekt Stevena Spielberga je částečně autobiografický snímek o jeho dětství a dospívání, vyprávěný optikou mladého začínajícího filmaře. Drama o dospívání sleduje Sammyho Fabelmana, který vyrůstá v poválečné Arizoně, kde zkoumá a poznává, jakou moc mají filmy. Navzdory všem nepřízním osudu a překážkám, které mu stojí v cestě, se Sammy ponoří do své vášně a filmování se mu stane životní cestou. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (12)
Recenze (318)
Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. ()
Všude jsem četl, jak Steven Spielberg zase jednou ždíme emoce a chytá za srdce, ovšem právě to považuju za největší neduh jeho novinky: ke mně prostě emoce nedoputovaly v takové míře, jak bych si přál. Samozřejmě platí, že klidně může střídat žánry (viz nedávný West Side Story), může nostalgicky vzpomínat a bilancovat či znovu hravě vypálit kus, ve kterém bude i v pokročilém věku pracovat s nejmodernějšími technologiemi. Malý Sammy si po první návštěvě kinosálu začíná rozumět s tátovou kamerou, postupně začne tvořit příběhy, ve kterých se zloduchům klidně vysměje, nebo díky kterým zjistí, jak pevné je manželství jeho rodičů. A velký Steven mezitím servíruje vážné i bolavé momenty a několika svým postavám se snaží najít stabilní místo v rychle se měnícím světě. Celé je to příjemně obyčejné, melancholické a uvěřitelné. A znovu se objevují jeho celoživotní témata i traumata. Formálně nový Spielberg nijak nevyčnívá, ale třeba takový Janusz Kamiński nejednou příjemně překvapí. Chápu, že takové uchopení postavy Spielberg (zřejmě) požadoval, nicméně výstředně rozevlátá matka Michelle Williams mi nesedla. Casting nicméně celkově velmi povedený. A filmový kouzelník jede dál… ()
Za mňa osobne výborná vec, dostatočne seriózne podaná, vrátane odľahčených vsuviek, ktoré boli skôr milé, než vtipné. Spielberg netlačí na pílu, nijak sa nevnucuje, ani nemudruje, pričom dialóg v detskej izbe so strýčkom "strašiakom", ktorý mu prakticky otvára oči, respektíve okno do budúcnosti, je naozaj veľmi prostý, no zároveň poučný i trefný zároveň. Je to pohodový film, ktorý rieši vážne témy, či podsúva fakt, že v žiadnej, ale že doslova v žiadnej rodine nebýva len "slnečné" obdobie, tobôž v prípade vzájomných vzťahov. A nie len to. "S natáčením jsem skončil!" Ale isteže :) Pekný film, veľmi. ()
Veľa slávnych ľudí trpí obsesiou, že okrem ich diela, ktoré prispelo k ich sláve, ľudí zaujíma všetko, čo sa ich týka. A ak sú režisérmi, pravdepodobne sa nevyhnú nutkaniu nakrútiť o sebe, o svojom živote, o svojej ceste k sláve a uznaniu film. Fellini nakrútil Amarcord, Spielberg Fabelmanovcov a dalo by sa pokračovať ďalšími. Ale dôležité je uvedomiť si, že okrem nás samotných sa nikto na nás a náš život nedokáže pozerať rovnakým pohľadom. Nanajvýš chápavým a súcitným. A to je všetko, čo som chcel o Spielbergových Fabelmanovcoch napísať. Spielberga chápem, pri Fabelmanovcoch som sa nudil a čudujem sa, že som vôbec čakal niečo iné. ()
POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. ()
Galerie (137)
Zajímavosti (12)
- Ide o prvý film Stevena Spielberga, ktorý mal svetovú premiéru na Medzinárodnom filmovom festivale v Toronte. (Arsenal83)
- Počas natáčania herci získali prístup k domácim filmom, fotografiám a spomienkam z minulosti rodiny Stevena Spielberga, aby vedeli, ako svoje postavy zahrať. (Arsenal83)
- Myšlienka pre zrod tohto filmu bola stará skoro dve desaťročia. V roku 2004, keď pracoval na filme Mníchov, Spielberg porozprával scenáristovi Tonymu Kushnerovi svoj životný príbeh, pričom Kushner mu v odpovedi povedal: "Jedného dňa o tom budeš musieť natočiť film." (Arsenal83)
Reklama