BANGER.

Něco jako teenagerská komedie cílená na diváky kolem dvaceti let. Jede jejich tempem, hovoří jejich jazykem a nejspíš jim sedne i hudebně. Adam Sedlák přišel s něčím úplně jiným než minule, ale opět je vidět, že měl všechno předem promyšlené. Z pohledu postav filmu jsem geront, takže jsem svých 70% s ohledem na cílové publikum zaokrouhlil nahoru. (23.09.2022)

Zbytečný film o ještě zbytečnějších lidech, kteří dělají zbytečné věci. Někde to kdosi přirovnával k Trainspottingu, ale tohle má s Boyleovou generační výpovědí společného snad jen to, že se tu berou drogy. Spíš bych to viděl jako mizernější verzi už tak dost špatné Perníkové věže. Příšerná kamera, která snad ani kamera nebyla, mizerní herci s Bendigem, který do zblbnutí opakoval "more" a navrch ultradebilní motivace hlavního hrdiny. K tomu fakt špatná muzika a ještě hůře zahrané vedlejší postavy. Čestná výjimka pro Aničku Fialovou, pro kterou mám slabost a jenom kvůli ní vypotím 10%. (12.03.2023)

Adam Sedlák je největší talent českého filmu, což dokázal už Domestikem, a tady to potvrdil, přestože ten film je úplně jiný. Sice taky depresivní, ale mnohem naspeedovanější. Přestože téma filmu je mi velmi vzdálené a pod slovem "barracuda" jsem si až donedávna představil pouze rybu, bavil jsem se celou dobu. Hlavní postavy svou směšností skvěle navazují na legendární roudnickou rapovou scénu. Jestli se Adam Sedlák neproslaví mezinárodně, tak už z Česka nikdo. (07.07.2022)

Rap, ten kolovrátkový styl hudby, fakt neprožívám a proto jsem byl opravdu překvapen, že se u filmu, který s ním úzce souvisí, budu tak dobře bavit. Je to dáno hlavně tím, že ona sociální skupina, zobrazená ve snímku, je podána určitě zajímavě, snaha hlavního hrdiny (jakkoli lehce úsměvná), zase skrz vypjaté situace, ale hlavně - objev jménem Marsell Bendig a vtipné hlášky z jeho úst jedou víc než onen řízlej koks. Ale Domestik, předchozí projekt Adama Sedláka, se mi líbil mnooohem víc. Uvidíme, co seriál Adikts. 70%. (11.01.2024)

Punková feťácká komedie s kadencí vtipných nadávek a hlášek a dramatickým vyvrcholením, které jí dodá vážnou tvář. Kreativní střih a autentická forma hektické ruční kamery (mobilu) filmu nejen dodávají solidní drive, ale dělají zábavným i jeho jinak řídký příběh. I když těch rozkmitaných detailů tváří je pro kino plátno přespříliš. Hloubka Mišíkova výrazového herectví v poslední scéně prozrazuje jeho největší životní trauma, když jako dítě chtěl a nedostal zmrzlinu. Film si užijete o to více, pokud neznáte formálně podobné, ale scénáristicky vyspělejší dílo bratrů Safdiů (především Uncut Gems). (10.03.2023)