Oppenheimer

Miestami až umelecky podaný počin, ktorý uchvátil viac vedľajšími aspektmi, ako hlavným zámerom. Ja osobne chápem tvorcov, keďže ako vo filme, tak aj v športe, je cesta k úspechu ďaleko dôležitejšia ako samotný cieľ, lebo odstupom času, sa bude práve na tú cestu spomínať ďaleko viac, ako na posledný zápas sezóny. V zásade s filmom nemám žiadny problém, no za mňa osobne je problém stopáž, keďže sledovať niečo 3 hodiny k rozuzleniu, o ktorom každý jeden divák vie ako dopadne, to mi už príde trošku zbytočné. Suma sumárom, "Oppenheimer" nie je zlý film (!!), no osobne som čakal trochu pútavejšie podanie tejto ustudy, lebo predsa len, toto konanie doslova a do písmena, negatívne ovplyvnilo chod budúceho vývoja vojnových dejín. No a samozrejme, politický nádych je samozrejmosťou. V aktuálnej situácii sa nezabudlo pripomenúť, aké že bolo Rusko a jeho komunizmus, strašiakom pre celé ľudstvo, čo rozhodne vnímam skôr ako zásterku pred skutočnou pointou, a to najmä fakt, že "Malého / Tučného chlapca" hodila na civilistov Hirošimy / Nagasaki samotná Amerika, ktorá tak "humanitárne" zavraždila viac ako 200 tisíc ľudí. Je to tak typické pokrytectvo pre túto krajinu, a Ja som bol naivný ako školák z drbškoly, keď som si myslel, že bude tvorca ako Nolan pri tomto námete ďaleko viac národnostne sebakritický. Nuž, to bude ale musieť divák siahnuť po niektorom z dokumentov, lebo tento snímok sa zaoberá čisto osobou, ktorá prakticky za všetkým stála na objednávku, pričom následne sa jej takmer celá krajina otočila chrbtom, aby následne dostala medailu. No nie je to krásne? :) Ale tak to zrejme asi bolo .. (10.11.2023)

Christopher Nolan natočil výborné 3 hodinové dobové Drama o vzniku atomové bomby s perfektním hereckým cástingem, dechberoucím vizuálem, skvělými dialogy i slušně dávkovaným napětím, jenže jde také o velmi vyčerpávající, náročnou podívanou, kde si nejsem jist, zda film chci absolvovat někdy znova( Všichni sice víme, že Nolan točí filmy, které je potřeba vidět vícekrát, aby jim člověk plně porozuměl a vychytal všechny detaily, ale tady zkrátka nevím zda to napodruhé nebude až příliš zdlouhavé, kor když to nebude znova v kině. Líbí se mi, že Nolan si napsal i sám scénář a ke zbytku si sehnal nejlepší z nejlepších, tedy kameramana Hoyte Van Hoytemu, jehož snímání je zkrátka unikátní, hudbu tentokrát nedělá Zimmer, ale šikovný Ludwig Göransson, což je taky sázka na jistotu a štěstí měl i při výběru herců, kde Cillian Murphy podává nejspíš životní herecký výkon, který by měl být oceněn oscarem. Potěšil mě i Matt Damon a Robert Downey ( zbytek slavných herců zde mělo opravdu minimum prostoru a jde spíš o camea). První hodinka je trochu klidnější a na můj vkus až moc vědeckých, fyzikálních dialogů, které mě až tak nezajímají, ale k téhle látce to zkrátka patří, jen to není něco, včem bych si vyloženě liboval. S příchodem Damona a příprava atomovky+ následných výbuch patří k nejlepší sekvenci filmu ( nečekaně), napětí se dalo krájet, atmosféra houstla a celé je to opravdu moc hezky podané a bavil mě i závěrečný "soud", který byl pěkně vyhrocený, byť jsem čekal, že budu ještě víc unešen, jelikož tyhle slovní přestřelky zkrátka můžu, ale něco málo tomu chybělo. Ve výsledku jsem spokojený, lépe to natočit nešlo, po audiovizuální stránce jde o žánrový masterpiece, jen to zkrátka není úplně můj žánr a pokud nemám potřebu navštívit kino okamžitě znova, nemohu udělit plný počet. 8/10. (31.07.2023)

BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. (21.07.2023)

Přátelé, kamarádi, jméno režiséra a scenáristy Christophera Nolana neznamená, že tomu automaticky lupnu pět hvězd!! Už předtím se Nolan párkrát nalokal, tady už se solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale zároveň se to celé bije s nabubřelostí a nekontrolovaně egomanským stylem „podívejte, co všechno ještě svedu!“ Vyprávění je sice dynamické, ale první bezmála hodinu jsem docela trpěl, protože se melou odtažitá historická fakta a ubíjející fyzické postupy. Nejde ovšem o obsah, ten zase nějak komplikovaný není, jde o množství a intenzitu mluvících hlav. Navíc to místy absolutně nevyznívá přirozeně. O tom, že je to znovu chladné jak psí čumák, nemluvě. Nicméně se postupně dostáváme do rozervaného nitra jedné z klíčových postav 20. století, která spolu s předními vědeckými mozky pracuje na sestrojení masivní zbraně. A vlastně platí to, co jsem psal na začátku – souboj mužských eg. I Nolanovi zřejmě definitivně ruplo v hlavě a vzal si do ní, že je prostě génius. Po herecké, audiovizuální a řemeslné stránce je to samozřejmě „událost“, i pokládání si (včetně etické stránky) četných otázek je fajn, ale holt v posledních letech nejsem fanda nafoukance Nolana. (25.09.2023)

Osobně a nejspíš i trochu sobecky mám raději, když Nolan vypráví exkluzivně. výlučně, když ku potěše a povznesení ducha posouvá možnosti narace, sdělování a žité reality za dosud myslitelné horizonty. Ale uznávám, zvlášť když tutéž tendenci pozoruji i u sebe, že tady a teď je mnohem smysluplnější hovořit inkluzivně, od srdce, jednoduše a zřetelně. *** Oppenheimer není ani tak film o muži, který sestrojil atomovou bombu, pronásledovaném výčitkami svědomí, jako je to historicky nejpůsobivější a Nolanem toliko přesně vyhmátnuté a vycizelované exemplum o různě dávkované, systémem poháněné ješitnosti, zaslepenosti, soutěživosti, pomstychtivosti, potřebě předvádět se, eskapismu, utíkání před odpovědností, sebelítosti a manipulaci, čili o všech nejhorších nešvarech patriarchátu, které do sebe zaklesnuté nepovolí, dokud nespustí řetězovou reakci, jež nakonec tak či onak zničí svět. *** Je to nenápadná, a přitom zároveň okázalá předváděčka a obžaloba všech nejhorších vlastností hrajících prim v mocenském, násilném systému řízeném pěstovanou mužskou ješitností a pýchou (což, opakujme, není nic proti mužům, naopak, ale všechno proti vychýlenému systému), ženoucím nás do záhuby, a i když to asi bude málokomu zřejmé, je to vlastně zatím nejzásadnější feministický film tohoto tisíciletí - protože nás vrací k samé podstatě hrozby kolapsu v důsledku mužsko-ženské nerovnováhy. *** Mimochodem není od věci, že zrovna Oppenheimer a Einstein opovrhovali matematikou - útěk do virtuálního světa dokonalé matematické abstrakce je útěkem před reálným světem a odpovědností za něj, je eskapismem par excellence. A Einstein je pro Oppenheimera pozdě rozluštěnou hádankou o osobní odpovědnosti za to, na čem se podílím. *** Po srovnání je pro mě jednoznačné, že 70mm projekce má i tentokrát své opodstatnění - i kdyby v tomhle případě hlavně proto, že je schopná nás mnohem autoritativněji vtáhnout, zaujmout, vyplnit naše smysly a učinit nás pokornějšími, odevzdanějšími a nepatrnějšími vůči svému sdělení - když je na nás hřímá z takové výšky a my zakláníme hlavy, ozývá se v tom zas něco prapodstatného, a v dnešní chaotické době změtení, postpravd a rovnostářského práva na jakýkoli názor je takovýhle pocit umenšení sám o sobě ozdravný.  (Viděno poprvé v IMAXU 70mm s R., O. a Lí, podruhé o samotě ve Velkém sále Světozoru.) *** PS: Jeden nečekaný spojovník mezi Barbie a Oppenheimerem přeci jenom je: koně ;) *~ (31.08.2023)