Dům plný strachu

Jestli nějaký film ovládá umění zanechat dojem, tak je to tenhle. Přinesl mi zážitek tak silný až se stal součástí mých vzpomínek a snů a natrvalo se mi usídlil v hlavě. Viděl jsem doslova tisíce snímků všech možných žánrů, ale ani ty nejmilovanější z nich se mi tak nevryly do paměti. Nedokáži posoudit zda to byl režisérův záměr či náhoda, ale pro mě je Dům plný strachu jediným svého druhu. (13.01.2012)

"Co to na mě zkoušíš, Michaele ?? Lidské vlasy rostou pomalu, tak půl centimetru za měsíc !!" - "Ne ty moje, pane !!" ;) Laskavý čtenář / divák promine, ale pod tou obří tíhou nostalgie má jeden - Tedy já rozhodně ano !! - nesmírnou chuť dát všech pět kousků, on totiž máloktery jiný snímek dostává statusu legendy, a to skutečně v tom pravém smyslu slova, byť druhá projekce a zub času spolehlivě hvězdu a půl sežere, přestože tenhle velmi originální kanadský film, tenhle hybrid, s výraznou českou stopou režiséra Vojtěcha Jasného, který se podílel na scénáři téhle noční můry jedné nejen tuzemské generace, působil nejednomu z nás hodně těžké sny.. A co by na tohle řekl Freud ?? ;) Těžko říci, ovšem daleko větší záhadou zůstává, jak silný psychický dopad na dětského diváka tenhle ryze kanadský, rozuměj nízkorozpočtový žánrový i stylistický hybrid, film měl, aniž by se vlastně dostatečně dokázal napojit na diváka dospělého.. Australskému režisérovi Michaelu Rubbovi rozhodně nelze upřít snahu, ani zásluhy za ten prvotní příběh, který údajně vytvořil pro svého malého syna, jinak ovšem těžko dále cokoli vnímat pozitivně, jedině snad pro tu cílenou jinakost odlišující typické produkce Hollywoodu, když Dům plný strachu narací a jejími prostředky připomíná spíše hongkongskou akční školu, což naopak vůbec nekoresponduje s tím civilním neherectvím většiny zúčastněných.. A tak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších filmů s tím nejzajímavějším poselstvím o představivosti a jejím chápání, jaký jsem vůbec kdy viděl.. (05.01.2013)

Určitá generace dětí z toho prý měla noční můry. Já k ní nepatřím a opět jsem se k tomuhle kultu dostal úplnou náhodou, takže k ní nemám žádnou nostalgickou vazbu. A popravdě ty noční můry moc nechápu. Sice teda nevím, co bych na to řekl jako děcko, ale nemyslím si, že by mě to dokázalo děsit. Vždyť v tu dobu existovaly už děsivější horory pro děti, tady je děsivá snad jen ta náhlá plešatost a únosy dětí do pracovního tábora a režisér vše podal nejodlehčeněji jak mohl. Jo, a pak jsou tu ještě duchové, ale ti jsou spíš fajn a k smíchu. Osobně mi to přišlo spíš jako příjemná fantasy komedie s dobrými nápady, která je díky nim docela šílená, ale opět v příjemném slova smyslu. Kupodivu jsem se u toho dobře bavil a nejednou i nahlas zasmál, navzdory tomu, jak to místy bylo přehnaně infantilní. To mi tam samozřejmě vadí, ale co mi vadí rozhodně víc je to, že vůbec netuším, kvůli čemu přesně jsem se u toho tak bavil. Bylo to tím, že to bylo skutečně vtipně napsané, nebo proto, že ten scénář byl tak nehorázně dementní, že jsem se bavil nad tím, jak moc stupidní je? Já totiž nevím, kam si to zařadit - bavil jsem se s tím filmem, nebo na jeho účet? Přece jenom, tak šílená zápletka s tak šíleným gradováním, ve kterém nedává absolutně nic smysl, je moc i na film pro děti. A některé zvraty jsou tam naprosto nahodilé a jak rychle se objeví, tak rychle i zaniknou. SPOILER Třeba jsem čekal, že ten šílený učitel výtvarky nakonec nebude tak zlý a ukáže se jen, že chtěl vždycky mít vlastní děti ale nemohl, když je po Connieho předstírání jeho syna pak na všechny tak hodný. Jasně, unesl děcka a zotročil je (což je samo o sobě taky dost random), ale když už si to neláme hlavu s logikou, mohlo by to mít aspoň vnitřní logiku. Tady se fakt všechno děje naprosto nahodile, až je to celé bizarně blbé a třeba to, že zbytek děcek stále trčí v síti v profesorově zavřené továrně, detektivové je nejdou osvobodit a hlavní hrdinové jim o nich neřeknou ani slovo (!!), to je kapitola sama o sobě, stejně tak dějová linka s Connieho použitím kouzelné masti na růst vlasů na, no... jiná místa KONEC SPOILERU. Nějak nevím, co si s tím počít. I moje dětská srdcovka Lední medvídek 2 je mimo realitu, ale vnitřní logiku na rozdíl od tohohle má. Zatím dám silné tři hvězdy a uvidím, jak si to časem rozmyslím. Ať tak nebo tak - bavil jsem se dobře. Silné 3* (25.06.2023)

Tohle rodinné dobrodružství mě jako mládě minulo, neviděla jsem a bohužel jsem si dnes večer nedokázala nazout dětské střevíčky.. Mýma očima se jedná o ulítlost na entou, příběh malého kluka, který navštíví vyhořelý dům, lekne se „něčeho“, omdlí a další den mu vypadají vlasy, mě vtáhnul jen tak napůl a tudíž je i mé hodnocení vlažné.. Přesto jistou originalitu vnímám, zaznamenala jsem.. (06.03.2023)

Nevím, jestli děti vnímaly tenhle film jako horor, nedokážu se natolik vžít do dětské duše. Mně se při jeho sledování vybavila kampaň, kterou v období normalizace vyvíjel bolševik proti mužům s dlouhými vlasy. V televizi běžely krátké šoty pod heslem „Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás“. Rovněž se na toto téma otiskovaly vtipy v časopisu Dikobraz. Esenbáci na takové muže hleděli s podezřením coby na protisocialistické živly. Dnes možná budí podezření spíše muži s vyholenou hlavou. Další asociace: Struwwelpeter, strašidelná německá knížka pro děti (česky Rozcuchánek). Každopádně dost zvláštní film. Dal by se k němu napsat psychoanalytický výklad. (24.04.2023)