Duna: Část druhá

Tísnivá atmosféra, spletitý nekompromisní příběh a filmaři zase od divíků ("diváci, co se diví") očekávají, že půjdou oni naproti filmu a ne film naproti nim. Konečně jsem se aspoň částečně mohl s nějakou postavou víc sžít, což mi "Vol.1" nedopřálo, ale že bych s postavami dýchal, že by mi s nimi bylo pouštní horko, že bych na tváři cítil stejný ostrý písek hnaný vichrem, to prostě ne. Filmařina je to asi skvělá, ale co naplat, emocionálně je to opět (asi záměrně) plochý film. Na druhou stranu se naštěstí nekoná žádná soap opera a hlavní hrdina nemá problém vrazit kudlu do krku nemohoucího obyvatele vesmírných lázní. Válečné scény jsou perfektní a vizuální stránka nabízí orgie, barevně přesně tónované do celkového dekoru ponurosti a tíživosti. (02.03.2024)

Čím je Impérium vrací úder pro Novou naději, tím je Duna: Část druhá pro předchozí film. Zkrátka naprosto přirozené pokračování, které netrpí nechvalně známými neduhy dvojek, ale dál rozvíjí příběh, rozprostírá ho do nečekané šíře a hloubky a už od úvodní scény působí dojmem, že minule to bylo jen rozestavění figurek na šachovnici a pár nesmělých, leč promyšlených tahů, ovšem pravá hra začíná až teď. Ohromující je pravděpodobně to slovo, které druhou Dunu vystihuje ve všech  možných ohledech. Propracovaný scénář, dechberoucí především pouštní scenérie, uvěřitelnost, hmatatelnost, herci a herečky, kteří těmi postavami prostě opravdu jsou. I neznalci předlohy snadno pochopí, čím je Herbertovo dílo výjimečné, až uvidí všechny ty nečekané zákruty, jimiž se děj vydává. Zvláštní vypíchnutí si opět zaslouží Hans Zimmer, který od minulé Duny nejspíš nesložil nic pořádného proto, že pracoval právě na druhé části. Stejně jako v případě minulého filmu mi teď nezbývá než věřit, že se dočkám(e) dalšího dílu, protože všechna ta pootevřená vrata a vrátka jsou zkrátka tak moc lákavá. (29.02.2024)

(Podle mě) horší část knížky vede k ještě horšímu zážitku než prve. Filmu vévodí dvě zásadní snahy, jednak aktualizovat příběh pro moderní publikum, druhak pozměnit věci pro změnu samotnou aneb aby se to nějak lišilo a adaptéři vypadali, že odvedli nějakou práci... A výsledek je pro mě nesnesitelný a nesouvislý. Paulův vývoj není vůbec plynulý ani srozumitelný. Místo proměny z chlapce v muže dostaneme jenom několik dlouhých a stejných záběrů na to, jak jeho silueta chodí ve vlajícím plášti. Jessica se chvíli tváří jako jedna z ústředních postav a potom zase zmizí, a když už je na scéně, tak říká pořád dokola ty stejné věci, které jsme navíc předtím už věděli. Alia totálně nepotřebná/zbytečná, to ji měli rovnou vynechat. Zendaya je taky nekonzistentní, jak oproti předchozímu dílu, tak mezi jednotlivými scénami, romance neuvěřitelná až zbytečná, opět měli to zamilování raději vynechat a soustředit se teda na to, že je v opozici. Protivníci jsou úplně bezzubí (hehe) a neškodní a odpadnou bez kontaktu s hrdiny a takřka bez odporu, jednu scénu střílení na sietch nepočítám. Co má například znamenat baronova poznámka, jak skvělý nápad bylo použít staromódní artilerii, když vztahy mezi zbraněmi a štíty a obecně technologií nebyly nikde ve filmu vysvětleny. Ale asi rovnou řeknu, že i kdybych tam neviděla tolik adaptačních, strukturálních a dějových chyb, tak bych stejně nedokázala být objektivní, protože i v knížce mi ta "fremenská" část pila krev a musela jsem se vyloženě nutit, abych to vůbec dočetla. Ale obecně zkrátka nechápu (jak tady, tak v první části), podle jakého klíče byly voleny scény, které se převedou a které se vynechají. Protože mi přijde, že právě tak (a chybně) se rozhodovali. Jako by jeli scénu po scéně a u každé se rozmýšleli, jestli se jim líbí, místo aby si napsali osnovu příběhu se všemi motivy, kterým se chtějí věnovat, a potom vybrali jenom scény, které slouží jejich záměru. Ve filmu (filmech) zůstala spousta fragmentů , které mají původ v knize, ale v upravené filmové podobě jsou něco jako slepé střevo, protože témata, o něž v nich jde, se do filmu nedostala. Už jsem něco z toho zmínila, ale bylo toho tam mnohem víc. Kdyby se například zkrátil ten nepochopitelně dlouhý útěk matky se synem v druhé půlce prvního filmu (a třeba vynechala Dr. Kynes, protože ta postava byla stejně tak osekaná, že tam k ničemu nebyla), tak by byl čas věnovat se postavám a motivům, které potom budou důležité a vedou k rozuzlení... A nebo to teda mělo být totálně nelineární a snové bez snahy vysvětlovat a normalizovat. Jako jednu z povedenějších sekvencí v tomto filmu bych označila testování Feyda-Rauthy lady Fenringovou ("Are you trying to seydoux me?"), protože dává ochutnat, jak slastné by všechno to politikaření mohlo být, kdyby to natočil režisér, pro kterého by prioritou byl scénář a nikoli storyboardy hromad písku a vlajících plášťů. Výsledek v této podobě je prostě zmetek, který žádná snaha o vizuální nádheru nemůže zastřít/zachránit. (26.06.2024)

Nekriticky láskuju podruhé. ___ Villeneuve se rozhodl vyškrtnout zásadní postavy, mocenské kliky, zápletky a vrstvy děje. Zkondenzoval sledované časově období z let na měsíce. Pohrál si se závěrečnou pointou. A někdy si pomohl příliš doslovným popisem dění. To vše ve prospěch přehlednosti. Samozřejmě mě mrzí, že jsem u Paula přišel o prostor, který by dostatečně komunikoval hloubku jeho zoufalství a sílu odhodlání nebýt nositelem džihádu. O Guildu a její zásadní mocenskou roli, o aktivnější roli Paulovy sestry, o backstories a nedůvěru na ose Gurney, Jessica, Thufir. I tak mi ale je rozhodnutí takhle krátit naprosto srozumitelné a nic v důsledku nezměnilo na tom, že je snímek předloze věrný a já  byl po dlouhý době v kině nadšený jak malej kluk. (14.03.2024)

Všechny linie, kromě té Paula Antreida, tu působí jako malé ostrůvky živé vody. Vizuálně, herecky, hudebně. Hlavní linka je pak sice monumentální, ale dost často pořádně dusivá. Čekal jsem, že mě Denis Villeneuve dostane do kolen, ale po první projekci se tak úplně nestalo. Update: Na poprvé silný akcent na vzestup mesiáše a manipulace s masami. Na podruhé jsem si to už ale užil víc jako válečný film a na potřetí jako čistou romanci. (05.03.2024)