Duna: Část druhá

Ultimátní audiovizuální zážitek současnosti, který toho v sobě skrývá víc, než se na první dobrou zdá. Spousta lidí označuje Villeneuvovu Dunu jen za "pěkné obrázky". Avšak nebýt precizního scénáře, příběhu a postav, tak ani zdaleka nemiluju tento počin takovým způsobem. Je to ultimátní vizuální vyprávění, kde se šetří slovy, ale každé slovo má o to větší význam. Někteří uvadí menší množství a kratší délku dialogů za negativum, jen protože to nesází na slovní vysvětlování a vyprávění jako běžné filmy. Ovšem pro mě je to teda ultimátní důkaz toho, že Villeneuve rozumí filmové médium na úplně jiný úrovni než všichni okolo. Je neuvěřitelný, kolik toho obsáhl právě s tak málo slovy a jak skvěle umí předat všechny potřebný informace divákovi čistě pomocí kamery, záběrování, hudby, zvuků a barev. Je to génius, který to naservíroval opravdu jedinečný příběh a podívanou. Upřímně je mi líto kohokoliv, kdo to nevidí a nevnímá. Jednoduše ten nervydrásající, jedinečný, kultovní a zásadní příběh se scénářem, je v naproste symbióze, v kompletní nirváně s audiovizuální stránkou celého snímku. Je to zážitek, u kterého chcete být, který si nechcete nechat ujít a který bude dlouhé roky s lidmi po celém světě rezonovat! Je to dle mého zásadní, až generační dílo, jaké tu dlouhé roky nebylo a dlouhé roky nebude. Díky tomu, že samotná předloha nabídla, tak vyzrálý a komplexní počin, tak i tento film je silným příběhem. Příběhem, který je netradiční, který dává najevo, co vše je špatné s tímto světem. Příběhem, který varuje před hrozbami lidstva, když se na rozcestí vydá špatným směrem. Tohle je příběh a film, který dokáže utvářet lepší lidi a lepší svět. (04.03.2024)

Hypnotičtější, větší, hlučnější, atmosféričtější. Nejprve jsem si uložil drobný domácí úkol, kdo za jaký kmen kope, protože naposledy jsem se krapet ztrácel. A hned od začátku jsem díky tomu naskočil. Rozjíždí se tu několik linií, ale ve výsledku stejně divák (dobře, já, ať mluvím za sebe) vnímá hlavně ten estetický zážitek výše (…větší, hlučnější…), takže kdykoliv to vypadá na nějaké obrazové a zvukové žraso, v sedačce hned zbystří. Prostě forma nad obsahem. Samotný Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů, už to není žádný vyjukaný klučina, a i když má pořád sotva 60 kilo, získává si respekt i vůdcovské manýry. Stejně jako (zase zatraceně sexy) Zendayu. A ano, jsou tu pochopitelně i malé půtky, náboženská přesvědčení, velké imperiální plány a politikaření, ale strhnou zejména adrenalinové jízdy na červech, průjezdy písečnou krajinou, likvidace mohutných strojů a další bitevní lahůdky. Prostě Denis Villeneuve je filmař, který daleko víc preferuje vyprávění vizuálem. Furt je to ale zatraceně vážné, pokusy o humor obstarává snad jen Javier Bardem, emocí je málo, a srovnávat oslizlého Austina Butlera s Ledgerovým Jokerem je samozřejmě na pohlavek. Villeneuve je furt studený a zahleděný do sebe, ale oproti jedničce se klaním. Stejně jako za zvuk, kameru, výpravu, kostýmy, masky a samozřejmě burácejícího Hanse Zimmera (zdravím pražskou O₂ arenu). (18.03.2024)

Velkolepé pokračování, jak jinak. A nemá cenu posuzovat, která část je lepší, poněvadž tvoří celek a k němu se ne brzy připojí další část. Oproti předchozí se však tenhle film výrazněji posunul do military SF, což nemusí sednout každému. Vizuál není jen líbivý, ale opět precizně vypilovaný, a tak v protikladu k poušti, co je neuvěřitelně fotogenická, převládají často geometrické obrazce či jejich části, kdy příkladem je třeba záběr na postavy zabírané skrze trojúhelníkový průzor. Důležitá je opět hra světel a stínů včetně siluet. Postavy vstupují do konfliktů a tam, kde bylo srdce, začíná převládat rozum, páč vůdci řídící se srdcem jsou slaboši. A divákovi, co nezná knižní pokračování, Paul prozradí, jak to s jeho budoucností bude. Zimmerova epická hudba je opět skvostná. Snad možná jen imperátor vypadal až příliš unavený a srozuměný s osudem, i když na druhou stranu nést na bedrech tíhu celé říše asi jednoho vyčerpá. Těšení na červy se vyplatilo...tož nyní už jen vyčkat na třetí část. (30.06.2024)

Úžasně hypnotické a transcendentní grandiózní dílo epických rozměrů, které mě konečně uspokojilo vrchovatou měrou. Upřímně jsem byl hodně skeptický, protože první díl mi příliš nesednul, jednak byl na můj vkus extrémně pomalý, lehce nezáživný, chyběla tam nějaká zapamatovatelná wow scéna( tady jich je hned několik), kvůli které bych si chtěl někdy film pustit znova a hlavně akční scény byly neskutečný průser ( především kvůli těm štítům, které vypadaly jak lacinné CGi efekty od SyFy, což v kontrastu se světem, který vypadá výtvarně úchvatně vypadá fakt špatně). Naštěstí ( díky bohu!) si to uvědomil i sám Denis Villeneuve a štíty jsou tu jen minimálně, téměř vůbec. Druhý díl mě přikoval k sedačce hned od začátku, je zkrátka divácky vděčnější a rozebírají se tu zajímavější věci. Bavily mě všechny ty zvyky a tradice Fremenů ( je tu hodně cítit inspirace z arabského světa . názvy, kostýmy, náboženství), ale to se mi tady velmi zamlouvalo. Audiovizuálně je to bezchybné, spojení Fraser/Zimmer velmi funkční, všechny ty obrovské monumenty, stroje, červi až hypnoticky úchvatné a hudba nádherně trhá uši a vyvolává zimomriavky. Perfektní jsou také Harkonenni, ten jejich svět a tradice jsou sympaticky temné a zvrácené a nástup Austina Butlera je povedený ( ovšem objeví se až v půlce filmu a nedostal tolik prostoru), Chalametův přerod v leadra je uvěřitelný a (  každý proslov, kde zařve je super) funguje i chemie se Zendayou, kde především v závěru to na mne mělo i silné emoce a závěrečná epická bitva sice mohla být delší, ale byla satisfakční. ( se snad najal i nový choreograf, protože souboje jsou o poznání lepší- byť  za Erko bych se tu nezlobil). Jsem rád, že jsem nakonec Duně propadnul, sice až napodruhé, ale i to se počítá. Užíval jsem si každou minutu v kině a to bylo naposled u Poor Things, což je žánrově jinde. Na třetí díl, kde přibyde má oblíbenkyně Anya Taylor Joy se teda těším převelice. ( Cásting nejtalentovanějších mladých herců pohromadě!!). 10/10. (04.03.2024)

Jak jsem byl nadšený z první části, a jak se před velkým finále hromadily libůstky jako Giedi Prime, za kterou bych Villeneuvovi tleskal ve stoje, a přistoupil jsem na hru s až směšným Stilgarem (který je ale dokonale zahraný), maličko mě znepokojila Alia, ale pak se to zas srovnalo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu. Ale bohužel samotná konfrontace s Imperátorem a její následky mi přišly oproti tomu, co všechno bylo k vidění do té doby (nejen eye-candy věci, ale promyšlenost toho, co je divákovi předkládáno), slabé. Částečně to byl důsledek krácení předlohy, ale částečně šlo o zkratkovitou úvahu tvůrců, že "tohle bude dávat smysl, protože nám zobou z ruky"... tak bohužel, a nemyslím si, že by to šlo zachránit vysvětlením v pokračování - v jehož vznik ovšem doufám;) 80% (28.04.2024)