Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Taxem se mylně domníval, že s příchodem plošně degenerativních Supergejů alespoň tyto přitroublé mladodospělácké pičočalamády konečně vychcípaly na mozkové dysfunkce. Tak ne! Otylá bába Kolinsová pořád neumětelsky popisuje hajzlpapíry nejprimitivnějšími kolovrátkovými braky pro náctileté retardéry, Franta Lórenc pořád ještě nechce na pracák a pořád se i najde nějaký ten nevkusný oligofrenik, který ten audiovizuální zvratkocirkus zacáluje v blahoslaveném domnění, že mu to dnes již dospělí retardéři, co si u toho před deseti lety kompulzivně ocumlávali palce, z vypatlané nostalgie učiní rentadebilním. Kdepak, milý investore, vrozené cerebrální poruchy již dávno nahradily abscesy volných konců mích, tihle jadrní vjetci už dnes spolu s celou degenerací Z sviští a vžžžumají v korektních všepastelových homopelerínkách v utopisticko demagogické snaze sp(r)asit svět a na záchranu hrstky šeredných pubescentních bukvolidí před fašokomunistickým establišmentem ti sere čivava! Ještěže je bába Kolinsová tak děsně „kreativní“ a dokázala „vymyslet“ úplně novou a tolik neotřelou vyfikundaci. V desetkrát omleté a do sucha vyždímané pásové šabloně „ukrutně trpící juvenilové – hangrgejs – láska – vítězství – odchod k zapadajícímu slunci za zvuků famfár“ už o sebe totiž s výrazem opruzeného poštěváku netře otylými stehny velká všespasitelka Ketnys ve snaze zachránit nějakého vypleštěného homosexuála před osudem horším než zmrd, nýbrž mimořádně slizký a prkenný bukanýr ve snaze zachránit z toho martýria tvůrčí bezradnosti veskrze nesympatickou až odpornou pičinku na pěst. A hádejte, kdo vyhrál, kam kráčeli a co jim k tomu hrálo? Ne, kecám, konec je tentokrát navíc naprostá lobotomie! Ovšem oceňuji zcela trefný název! Nejeden seksuálně dezorientovaný rozštěp si u toho dozajista smutně, avšak lačně pomačká ptáka či přeleští hada. (11.04.2024)

Samozřejmě, že nejsem cílovka Hunger Games, ale u starších dílů se mi hodně líbil vizuál, takže jsem byl zvědavý. A ano, vizuálně jde opět o hodně podařený kousek, výprava i lokace se povedly. Podtitul "balada" pak taky nelhal, takže děj je vskutku tragický a atmoška řádně ponurá. Samotná "hra" je upozaděna a mnohem zajímavější je dění okolo, především psychologizující rovina o rozpolcené, charakterově pokřivené postavě mladého Snowa. Kdyby mi bylo ca dvacet, určitě bych se hned sháněl po knižní předloze. A i přes hromadu patosu a poblijózní cajdáky v podání Lucy Gray spokojeně zaokrouhluju nahoru. / Tak nakonec jsem dal i knihu, i když v audioverzi, po kouskách před spaním. Docela dobrá záležitost, ovšem hlavně pro týnejdžry, pochopitelně. (24.12.2023)

Hunger Games jsou jednou ze sérií, které se velmi dobře drží svojí předlohy. A to je v tomto případě docela problém. Co se týká prvních dvou částí, asi nemám moc co vytknout. Atmosféra, přenesení hlavní myšlenky na plátno i casting jsou super. Občas sice lehce hapruje logika (co Sochora na tom sloupu zkoušela je na pováženou), ale jinak parádní. Scénář s ohledem na marketing her občas trochu zjednodušuje (nákupy potravin a jídla pro splátce jsou jen berličkou pro jednu až dvě konkrétní scény), ale i tak zvládá téma prodat. Problém však přichází v podobě hlavní postavy. Ano, marketingově by kdokoliv jiný než „prezident Snow" nefungoval tak dobře, ale právě jeho postava je základním kamenem úrazu. Protože když film bereme jako snahu ukázat jeho přerod v cynickou bestii z původní trilogie, moc to nefunguje. Tím se dostávám i k třetí části, kterou bych asi jako jeden z mála minimálně o deset minut protáhl... Linka s Lucy je paradoxně uzavřena smysluplněji nebo minimálně přehledněji než v knize, ale třeba dost podstatný Sejanus má prostoru minimum, a tak hlavní „zvrat" a morální rozkol vyzní jen tak napůl. Kolem a kolem. Balada je důstojným přírůstkem do série, který však selhává v hlavní myšlence. Protože Snow a jeho motivy jsou načrtnuty jen tak zběžně, což je škoda. Tady byl potenciál na celou trilogii. Tu však zazdila i předloha, takže to není úplně chybou filmu... Slabší 4* - delší recenze >tady<. (20.11.2023)

Narovinu řeknu, že nové Hunger Games nemají ten vibe starých dílů a asi si ji už znova nepustím, páč HG si divák opakovaně pouští spíše kvůli rozmanité arény a Catniss, ke které si za ty roky vyšlapal emoční cestičku. Tady je hlavní splátkyně ne moc zajímavá a mladý Snow je sice fajn, ale není to vyloženě postava, ke které bych se vracel. Pro mě jsou právě první 2/3 filmu s arénou ta “slabší” část, která rozhodně nenudila, bavila fajn nápady, akcí i celým nápaditým průběhem (posílání vody a dárků, hadi…), ale prostě to není tak silná událost, ke které bych se rád opakovaně s popcornem vrátil. Ta silnější část filmu pro mě paradoxně přichází v poslední třetině, kde filmaři naprosto PRECIZNĚ vykreslili charakter Snowa a mistrně ukázali, jak pracovat s postavou, která v hloubi duše chce zpátky do Kapitolu a bez výraznějšího přesvědčování, spíše jen v náznacích, publiku ukazuje své touhy, ale zároveň taky to, že se v něm jeho emoce bijí s opačnými pocity, a tedy láskou ke splátkyni a s touhou pomoci rebelům. Pravým finálním pleasure je pak pro mě právě čekání na to, na kterou stranu se nakonec hlavní postava přidá a za jakých podmínek se k tomu dopracuje. Druhá část mě pohltila úplně naplno a musím říct, že takhle dobře podaný rozpolcený charakter hlavní postavy jsem už nějakou dobu neviděl a hltal jsem jej s každou scénou. Ve výsledku jsou pro mě nové HG spíše samostatně stojícím filmem, který je zkrátka jiný než předchozí díly a stojí na úplně jiné pozici, ale u kterého jsem přímo nadšený s tvůrčí prací ohledně hlavní postavy Snowa, kterou bohužel táhnou dolů nezajímaví splátci a všudypřítomné, otravné muzikálové zpěvy - až jsem si říkal, jestli jsem opravdu ve smrtící aréně, nebo spíše na koncertě Taylor Swit… (18.11.2023)

Zřejmě unikát. Málokdo si totiž po filmové sérii, která obecně vzato měla kvalitně sestupnou tendenci, dovolí po několika letech do tohoto světa opět vrátit formou prequelu. A ten natáhnout takřka na tři hodiny čistého času. Výsledek je ale překvapivě dobrý. Asi je velká výhoda Francis Lawrence. Přesně totiž věděl, co natočit a jaké mantinely filmu nastavit. Délka je totiž ve výsledku problém nejmenší. Celé to má super atmosféru, pracuje to hodně s detailem a všímavý divák co má sérii Hunger Games nakoukanou a v oblibě, tu narazí na celou řadu zajímavých narážek. Ke konci to sice trošku ztrácí dech a zbytečně se to komplikuje, ale finální scéna adekvátně překvapí. Takže ve výsledku dobrý. Spíš hlavně pro nadšence série, než pro diváka neznalého, ale proč ne. Když to tvůrcům někdo finančně odklepl… (22.04.2024)