Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Už je to bezmála 12 let (!!!), kdy se hrdinkou všech dospívajících dívek stala Jennifer Lawrence jako Katniss Everdeen, hlavní postava filmové a knižní série Hunger Games. Režisér tří dílů se do dystopického světa vrátil a natočil prequel, který se odehrává přibližně 60 let před příběhem Katniss. A tento prequel patří k tomu nejlepšímu, co v sérii vzniklo. Ústřední postavou Balady o ptácích a hadech je nadějný mladík Coriolanus Snow, ze kterého se o desítky let později vyklube ďábelský prezident Snow. Mladý Snow se ale musí padouchem teprve stát a vývoj jeho postavy je radost sledovat, zejména díky výkonu dosud méně známého Toma Blytha a jeho chemie s Rachel Zegler, která ztvárnila Snowovu svěřenkyni Lucy. Velkou roli ve filmu hraje trochu nečekaně zpěv, protože ale Rachel zpívá velmi dobře (jak jsme mohli slyšet v nedávném West Side Story), nejsou pěvecké scény vůbec na škodu. Snímek je napínavý od první do poslední minuty, pochválit si zaslouží také výprava a kostýmy. Jenom tu šílenou dvě a půl hodiny dlouhou stopáž si tvůrci mohli odpustit, jinak se ale jednalo o jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení minulého roku. (03.01.2024)

Samozřejmě, že nejsem cílovka Hunger Games, ale u starších dílů se mi hodně líbil vizuál, takže jsem byl zvědavý. A ano, vizuálně jde opět o hodně podařený kousek, výprava i lokace se povedly. Podtitul "balada" pak taky nelhal, takže děj je vskutku tragický a atmoška řádně ponurá. Samotná "hra" je upozaděna a mnohem zajímavější je dění okolo, především psychologizující rovina o rozpolcené, charakterově pokřivené postavě mladého Snowa. Kdyby mi bylo ca dvacet, určitě bych se hned sháněl po knižní předloze. A i přes hromadu patosu a poblijózní cajdáky v podání Lucy Gray spokojeně zaokrouhluju nahoru. / Tak nakonec jsem dal i knihu, i když v audioverzi, po kouskách před spaním. Docela dobrá záležitost, ovšem hlavně pro týnejdžry, pochopitelně. (24.12.2023)

Klasická dojička série, na kterou už všichni zapomněli a tvůrci se ji snaží oživit tím nejlacinějším způsobem a tím je prequel. Sledujeme tak všechny staré postavy v mladých tělech v naprosto rutinní, nudné a lacině vypadající slátanině, která může zaujmout snad jen publikum mezi 12-15 lety, které si připadá moc cool na sledování Harryho Pottera. Mrzí mě, že se talent Francise Lawrence, utopil v téhle teen bažině. 30% (26.01.2024)

Zřejmě unikát. Málokdo si totiž po filmové sérii, která obecně vzato měla kvalitně sestupnou tendenci, dovolí po několika letech do tohoto světa opět vrátit formou prequelu. A ten natáhnout takřka na tři hodiny čistého času. Výsledek je ale překvapivě dobrý. Asi je velká výhoda Francis Lawrence. Přesně totiž věděl, co natočit a jaké mantinely filmu nastavit. Délka je totiž ve výsledku problém nejmenší. Celé to má super atmosféru, pracuje to hodně s detailem a všímavý divák co má sérii Hunger Games nakoukanou a v oblibě, tu narazí na celou řadu zajímavých narážek. Ke konci to sice trošku ztrácí dech a zbytečně se to komplikuje, ale finální scéna adekvátně překvapí. Takže ve výsledku dobrý. Spíš hlavně pro nadšence série, než pro diváka neznalého, ale proč ne. Když to tvůrcům někdo finančně odklepl… (22.04.2024)

Hm. Ke knížce jsem napsala, že jsem si ji jako doplněk k původní trilogii velmi užila, ale nevím, jestli to můžu napsat i k filmu. Tahle adaptace prostě až příliš trpí tím, že v ní chybí vnitřní hlas Coriolanuse Snowa a že je tím tak film ochuzen o nejzábavnější a nejzajímavější vrstvu celého příběhu, a totiž o to, jak Snow bojuje sám se sebou a sám sebe poráží při každé možnosti učinit správné rozhodnutí. Když totiž člověk dostatečně dlouho vnímá knihu a její popis Snowova vítězství, pádu a následného vzestupu, tak snadno chápe, jak mu pracovitost, puntíčkářství a vynalézavost dovolila stát se tím monstrem, kterým se stane, a potom i jak mu navzdory kombinaci největší privilegovanosti a vlastní zkušenosti s utrpením (featuring trauma z války a stínu otce a vlivu zcela indoktrinované babičky) jeho omezenost a neschopnost vhledu a nadhledu ve výsledku nedovolila vnímat občany distriktů jako lidi a potom zabránila porazit rebely v původní trilogii, kde se sám stal jenom další loutkou. Žádnou z těchto nuancí si ale divák z filmu neodnese, protože tam prostě nejsou. Dokonce bych byla ochotná říct, že divák, který předlohu nečetl, u spousty situací nebude vůbec chápat, proč tam jsou a co mají znamenat. Možná to ale nevadí, protože film i kniha jsou vytvořené hlavně pro skalní fanoušky a ti už si tam to své najdou. Filmový Snow málokdy vyjádří, co si doopravdy myslí, a filmem proplouvá spíš jako mlčenlivý průvodce od jedné scény k druhé. Jenomže enigmatická měla být Lucy Gray, nikoliv Coryo. Sejanus je velmi osekaný a bez jeho vlastních protipólových úvah o jádru pudla tam působí spíš jako figurka do počtu. I tragédie děkana Highbottoma by si podle mě zasloužila víc pozornosti. Přijde mi fantastické, že divák ho přirozeně vnímá jako zápornou postavu, protože se aktivně snaží házet klacky pod nohy našemu protagonistovi, a teprve postupem času si má divák uvědomit, že to je vlastně jedna z mála morálně dobrých postav v celém příběhu. Když tak nad tím přemýšlím, tak by se možná předloha spíš hodila pro minisérii o šesti, osmi dílech. Fanoušci by šíleli nadšením, byla by spousta času na kontext, a osud zpěváčků a hadů by třeba dával smysl. (28.12.2024)