The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
Zóna záujmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (270)
Zóna zájmu si v mých očích rozhodně zaslouží chválu, především za své de facto dokonalé technické zpracování a za inovativní přístup ke svému námětu a holocaustu, jako takovému. Nasávat nepříjemnou atmosféru a sledovat veškeré dění okolo Osvětimského vyhlazovacího tábora tak, že se nikdy nepodíváme dovnitř, ale pouze slyšíme výkřiky, výstřely nebo vidíme mohutný dým vycházející ze spaloven, a to navíc očima lidí, kteří jsou vůči všemu tomu zlu otupělí ba někteří i vysloveně lhostejní, je dozajista působivé a velmi osvěžující. Plus Jonathanu Glazerovi se tak povedlo úspěšně se vymanit ze zajetých žánrových kolejí. Rovněž je vlastně příjemné, že film není příliš doslovný po obsahové stránce, a tak nabízí dost prostoru k vlastní interpretaci či zamyšlení. Bohužel i přes tyto pozitiva nemůžu Zóně zájmu dát lepší hodnocení a to proto, že mé nadšení ze zvolené formy trvalo asi tak jednu třetinu stopáže, a ve zbylých dvou už to pro mě byl takový pomalý, monotónní dojezd. Také tomu příliš nepomohl chladný a odtažitý styl režie, který má své opodstatnění a film díky němu funguje jak má, avšak pro můj divácký zážitek to byla jen další rána a například na postavy jsem se absolutně nedokázal napojit. Musím tedy říct, že i přes zmíněná pozitiva a můj osobní respekt vůči zajímavému zpracování, jsme se s J. Glazerem příliš nepotkali a více, než mírně nadprůměrné hodnocení ze sebe dostat nedokážu. ()
Koncentrační tábor úplně jinak, než jak ho z mnoha filmů známe. Režisér šel do experimentu, který mu nemusel vyjít. Předpokládal, že jsme poučeni, že víme, kdo byl Rudolf Höss, a víme, kde si "budoval kariéru". Koncentrační tábor ve filmu totiž nevidíme. Jen strážní věž, kterou si nepoučený divák může vykládat jakkoli. Snímek je postaven na obrazech ze života početné německé rodiny. Nežijí si špatně ve velkém domě s velkou zahradou. Žádná dramata, prakticky žádný děj... Tíha tématu holocaustu se dostaví ve scéně, kdy si paní domu (výborná Sandra H.) zkouší před zrcadlem luxusní kožich a maluje si rty rtěnkou, kterou nachází v kapse. Zdá se, že má vše, co si kdy přála. Je v domě za zdí koncentračního tábora šťastná. Film je to i přes svítící slunce mrazivý. Zvuková stránka, snad kompilát monotónní rytmické hudby a sboru lidských hlasů vedle nesrozumitelných povelů a střelby, je dokonale emočně sdělná. V závěru vás úplně ohluší. A kdyby přece jen někdo z diváků v té pocitové filmové fresce tápal, najde odpovědi před závěrečnými titulky, kdy nás kamera z doby 2. světové války přenese do současnosti. Do místa, jež zůstane synonymem pro zlo. ()
75 %. Zóna zájmu zkouší diváka podvratným způsobem. Spoléhá totiž na znalost kódu (historie i emoce), v čemž je nenásilně provokativní a patřičně naléhavá. Zvukové efekty hrůz a bestiálností za zdmi rajské zahrady podprahově drží ve střehu filmovou formu i vnímavost sledujících. Obdobně fungují i prostřihy na „odbojářku s jablky“. Ta leccos dokresluje, ale vlastně tolik nezasáhne. Nejnovější Glazer je tedy quasi dokumentární i aktualizační, a to nejen závěrnou sekvencí, ale myšlenkovým přesahem mířícím na nitro nás všech. Celková náckovská cyničnost však převládá nejen na plátně, ale i u mě – což je patrně záměrem tvůrce. Otestovat, kam sahá má zóna zájmu… Mám se chytnout za nos? ()
Fanoušek Glazerovy tvorby ze mě asi nebude. Artovka za každou cenu. To dunění v pozadí začne po chvíli srát a dějově mně to bylo dost jedno. Nejsem si jist co tím chtěl autor říct. ()
Vizuálně zajímavý, divácky jsem se giga nudil, občas to na mě vybaflo (to bylo nice), jinak naprosto nic 45% ()
Hojně diskutovaný film zachycuje všední život velitele osvětimského tábora Rudolfa Hösse a jeho rodiny v domě hned za zdí tábora. Žádné hrůzy, vraždy ani zločiny páchané za zdí nevidíme, jen je tušíme z bohaté zvukové stopy. Ten kontrast rodinného života v domě a zahradě a vědomí, co se děje za zdí, je nesnesitelný. Práce se zvukem vskutku mistrovská (Oscar zcela zasloužený). Ale bohužel film na mě nezapůsobil tak silně, jak by asi měl, jak je odtažitý a chladný a děj nudný, což chápu, že byl úmysl kvůli tomu kontrastu. Ale fakt zase je, že ho z hlavy asi jen tak nevymažu... A mmch tohle je zrovna asi výjimečně film, o kterém by bylo lepší vůbec nic nevědět, ale opravdu nic, a pak by ten účinek mohl být silnější... ()
Druhá světová, film o holocaustu, zas a znova? Ne tak docela, tentokrát jinak, s novým, obtížným nápadem a s důrazem na vizuální vyprávění. Časté výstřely a štiplavý kouř ti nemusí vadit, když si plníš sen o krásném bydlení se zahradou a chováš se tak jak chce führer. V jednom domě se zde soustředí postoj celého národa, který nechtěl nic vědět a nebo možná ještě jinak, chtěl souhlasit se vším. Zpracovat takový nápad je ovšem opravdu obtížné, film postrádá rozmanitost, na začátku nastaví znepokojivou atmosféru a zůstane v ní až do konce, na jedné úrovni a divákovi nezbyde, než si to celý film trochu monotónně odsedět. Nějaký silnější pocit po shlédnutí nemá ambice ve mě přetrvat delší dobu. Tři hvězdy za postoj a odvahu pro tvůrce. ()
Ten kontrast dvou vedle sebe fungujících prostředí je unikátně děsivý. A Sandrina změna z Anatomie pádu sem na zahrádku taky. ()
„Což nechápete, že jsme neměli co uvažovat o těchto věcech? Ani nás to nikdy nenapadlo. A kromě toho bylo pro nás samozřejmé, že Židé byli vším vinni. Nikdy jsme neslyšeli nic jiného. Nepsalo se tak jenom v novinách, ale setkávali jsme se s tím všude. Dokonce i v naší vojenské a ideologické výchově se považovalo za samozřejmost, že musíme chránit Německo před Židy... Byli jsme všichni tak vycvičeni provádět rozkazy, že nikdo o nich ani neuvažoval. Nikoho ani nenapadla myšlenka rozkaz nesplnit – a stejně, když bych to neudělal já, udělal by to někdo jiný...“ ()
Rodinná selanka ve stínu koncentračního tábora. Neotřelým (ne)pohledem na zvěrstva v Osvětimi, vycizelovanými záběry a zvukem jako jednou z hlavních postav jsem byla po nějaké době přejedená. Kouzlo pominulo. Působivé pasáže, kdy se otřesete odporem, nevěřícně kroutíte hlavou nad absurdností poklidného rodinné života pár metrů od bolesti a utrpení jiných, byly. Ale vzápětí vás film nechává tápat ve tmě po významu (nebo možná nedohlédnu důležitosti hygienických návyků hlavy rodiny Hössových nebo symboliku vepře na silnici viděti). Herecké výkony Sandry Hüller (Hedwig Höss) a Christiana Friedela (Rudolf Höss) však byly excelentní. ()
Jedna téma. Jeden nápad. Jedno rámovanie záberov. Jedna (autorská) zóna záujmu. Jeden psychedelický soundtrack. Jeden nadpriemerný záver. ()
Artova pecka, jeden z najlepších filmov minulého roka. ()
Ne, raději knihu! Smrt je mým řemeslem. Ta je za pět. ()
Film tak mrazivý a minimalistický, vypĺňajúci vojnový žáner o chýbajúci prvok zobrazenia desivej histórie, tentoraz z inej perspektívy, aká tu doposiaľ nebola ukázaná. Zvuky smrti z koncentračného tábora, stúpajúci dym zo spalovní, prichádzajúci deportačný vlak, štekot zúrivých psov, hukot dozorcov, výstrely, plač a predsmrtný krik umierajúcich väzňov... To všetko, odohrávajúce sa za múrom letného sídla, kde si nacistická rodinka užíva idylický život a výchovu detí, s každodenným životom a pracovnými povinnosťami, skoro ako u bežných ľudí. Glazerov najlepší film, najosobnejší a zároveň majstrovsky zrežírovaný, o čom každého presvedčí posledná ,,upratovacia" scéna v priestoroch najväčšieho masového hrobu našej novodobej histórie. ()
8/10. The Zone of Interest je všednost zla dovedena do nejděsivějšího extrému. Film, který od začátku velmi jasně objasňuje záměry a poté stráví dalších 105 minut utužováním tohoto bodu trýznivým způsobem. Ve filmové podobě je to noční můra. Sandra Hüller a Christian Friedel jsou tak dobří ve ztvárnění sobectví a znecitlivění svých postav. Jejich představení jsou navržena tak, aby byla velmi nudná, protože se soustředí na všední úkoly přímo před nimi a úplně blokují vše na druhé straně toho plotu. Režie Jonathana Glazera moudře udržuje vše vizuálně ponuré a s odstupem. Každý záběr je precizně přesný a sekvence nočního vidění ještě více zdůrazňují téměř běžnou povahu. Partitura Mica Leviho je přítomna jen velmi krátce, ale kdykoli je tam, je nezapomenutelná, jak strašidelná je. Nejzásadnější součástí toho, proč tento film funguje, je rozhodně zvukový design Johnnieho Burna. Je to zvuková kulisa, která vám neustále připomíná, co se děje přes ten plot a vytváří nesoulad mezi tím, co vidíte, a tím, co slyšíte, který je záměrně nepříjemný. ()
Nezáživná artová nuda, kde síce vyniká kamera, ale to je asi tak všetko. Atmosféra chladná; nijak zvlášť ma to nepohltilo. Tri krát som pri tom zaspal. Vďaka bohu za záverečnú scénu s vysávačom. ()
Keď forma prebije obsah, alebo extra nápad ešte neznamená extra film. Nápad a jeho prevedenie do života je fakt jeba o tom žiadna. Film na jednej strane môžete púšťať deckám k nedeľnému obedu, keďže neobsahuje žiadne násilie, či sex, no na druhej strane všetkým dospelejším, udalostí znalým a živou predstavivosťou obdareným jedincom musí zvuková kulisa plná podprahového kričania, kňučania, vzlykania, náckovského škriekania a streľby na pozadí idylickej, aj keď monotónnej rutiny jednej obyčajne neobyčajnej nazi family privodiť husiu kožu. Problém je, že všetko čaro nápadu a jeho zrealizovania vyprchá dosť rýchlo. Filmu šialene chýba aspoň jedna tvrdšia pasáž ku koncu filmu, ktorá by prebrala diváka z letargie kopačkou do gulí. Takto len človek hladí a počiatočný diskomfort sa pribúdajúcimi minútami mení na rutinu, podobne ako v živote nemeckej rodiny. ()
Za dobrých deset minut jsem měl po filmu. Ta šokující stránka je vlastně hned v zárodku pryč a tak začíná docela dlouhé takové nic nedělání, který pro diváka může vyvolat dojem, že už může jít spát. Film je sice udělaný do artového portofilia, ale u mě snímek brzo vyčpěl. Jestli má člověka nahlodat, že jsme doopravdy za zdmi koncetračního tábora, tak vesměs ano. Z komíny se kouří, na věži jsou i lidi. Musím říct, že někdy i menší detaily tu vážně překvapují. Kamera je statická, jednou za uherák z leva doprava. Nevidím na tom nic skvělého, ale vcelku to drží. Ruda v podání Christian Friedela už je dosti křečovitý a hlavně neskutečně neosobitá postava, že je ve výsledku neutrální. To Sandra Hüller převyšuje i hlavní postavu a její role zahradnice v člověku docela zůstane i po skončení filmu. Ale člověk nešel koukat na nedělní Receptář. Příběh se snaží držet nějaké rutiny, ale to mě vyloženě nebavilo. Zvuky sem tam, ale že bych šel hned jak někdo píše pro Oscary :) No tvl. To asi jiný filmy můžou rovnou zavřít studia, vyhodit komponisty a další. Kromě fakt nahraných řečí a zvuků, je i ta lokonická hudba děs tedy. Film prostě opět těží z toho celého námětu a jakou rovinu chce sehrát. Někdy je to i zajímavé, ale někdy je to na pětníku. Je to rodinné drama, kdy si jdou kluci hrát, matka zatáhne záclony a máme tu den druhý. Kromě doopravdy těch mimodělků, kdy musí Ruda navštívit jiný kraj, tak nějaký emoce jsou úplně někde možná v peci. Jestli mělo někoho zvednout ze židle, že si Ruda šel trochu poškádlit pérko s jednou židovkou, tak to nějaký šok moc nepřineslo. Všechno je to takové, že se to děje a moc se nad tím nemá cenu zamýšlet. Bohužel tohle všechno se přenese i na diváka. Jestli někomu stačí, že z filmu se střihneme do Auschwitzu v reálných prostorách a pak opět na hranou roli a schodem to končí. No jestli to někomu stačí ten střed filmu, který se dá srovnat do deseti minut ,protože jako kraťas by to fakt bylo dobrý. Glazer toho moc nenatočil a tohle jen díky tomu, kde to je a o čem to mát být zklamalo. Těšil jsem se a dostal jsem průměrný artový film, který kromě fakt překvapivých detailů a Sandry nic moc světoborného nepřinesl. To, že se snažil jít na to trochu jinak, mu stále nedává právo být vyjímečným, protože není.50% PS: Je po Oscarech a ten film fakt za to dostal sošku :D Tak asi musím vyměnit soundbar. ()
V istom slova zmysle je toto asi najdepresívnejšie natočený film o holokauste vôbec. Práve tým, že na pozadí rodinnej idylky počujete nesmierne množstvo krutých, desivo znejúcich a naliehavých zvukov, ktoré museli byť každodennou súčasťou oného miesta, ma tento film dostal do kolien. Až zarážajúco chladné podanie pointy zanecháva ťažkú stopu na duši diváka a za tónov mrazivej hudby do neho vháňa ten naliehavý pocit nezmyselnosti a zvrátenosti celého diania v Osvienčime. Tento snímok by mal byť veľkým mementom súčasnej doby, ktorá si koleduje o reprízu týchto udalostí. 80 % ()
Obyčejný život. Divné cizí nesrozumitelné zvuky. Za zdí. Tam někde venku. Tam někde, kde se mě to nijak netýká. Film dává divákovi prostor. Prostor pro to, aby mohl přijít na to, kde je jeho zóna zájmu, a jaké zvuky ve svém vlastním životě nevnímá on, přestože jsou přece tak blízké, jasné a nepřeslechnutelné. Studie "banality zla" ne u nacistické zrůdy Rudolfa Hösse a jeho rodiny, ale u mě a mé rodiny. ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)