Krysař

Tak jestli chceš hodinu poslouchat psychadelii na pomezí pražskýho výběru a Plastiků, tak jednoznačně doporučuju :o). Vůbec se tady nemluví, takže ta hudba dělá fakt hodně. Obrázky jsou ale hodně promáknutý, něco jako Fimfárum, akorát že mnohem víc depresivní. Příběh je to ale docela fajn. Vlastně sem doposud znal krysaře jen od Landy, teď už aspoň trochu vím o co tady jde :o). A jde tady o tyto základní a krásný lidský vlastnosti: chamtivost, závist, hamižnost, podlost, vyčůranost a spousta dalších :o). Ale ta hudba, to je prostě šit, z toho důvodu nikdy nebudu mít rád zmiňovaný kapely. (04.09.2016)

Po dlouhých letech mě tenhle film opět chytl za srdce. Jen považte - všechny loutky, kulisy, scenérie - ruční práce! Nemluvě o malované sekvenci v duchu romanticko naivistických krajin. Původní záměr použít cvičené krysy se neukázal jako dobrý, tudíž až na pár záběrů i ony jsou animované. Hudba členů Pražského výběru + skřeky části z nich snímku na kvalitě přidaly. Obecné poselství je aktuální v každé době, dnes možná ještě více. Honba za penězi a majetkem nemůže nakonec skončit jinak než záhubou. Celkově chmurná atmosféra snímku předpovídá od začátku jeho směřování... Stará německá legenda zůstává nadčasovou stejně jako např. zpracování V.Dyka. (17.01.2011)

Mám z tohoto díla rozporuplné pocity. Atmosféra je děsivá, hudba též, o skřecích, které se celým němým filmem linou ani nemluvě. Styl řezby loutek mi tak přímo nesedí, mám z něho takový nepřehledný dojem. Mrtvá krvácející zvířatka však vše umocňují. Zkrátka po formální stránce mi přijde český Krysař zajímavý a originální. Avšak sám sebe jsem přistihl, jak se mi při sledování rozutíkávají myšlenky do všech stran a při některých jsem se, ani nevím proč, zlehounka nudil. Takže asi tak: skvělé zajímavé dílo, které na mě nepadlo plnou vahou.. (05.01.2010)

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“ Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli mi Starewiczovu animaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln. „A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“ (16.03.2023)

První polovina je velmi stereotypní a zdlouhavá a divák na ní může ocenit akorát styl animace a forma, která ze začátku drtivě nad obsahem vítězí. Jakmile však přichází krysí invaze a na plátně se objevuje krysař, snímek dostává rozměr i po příběhové stránce a dokáže zapůsobit. Kdyby tenhle kraťas někdo zkrátil 30 minut, doporučoval bych ho maturantům jako osvěžení knihy (nikoliv nahrazení!) před ústní zkouškou. V tomhle případě však úvodní část nekopíruje věrně knižní předlohu a mohla by studenty zmást. Jinak 30 minut na prostý příběh, jakým Krysař je (před pár lety jsem ho zhltnul během pár hodin), by rozhodně stačilo. (28.01.2020)