Twister

Katastrofické filmy rozhodně nejsou mým šálkem čaje a Twister jsem si pustil hlavně kvůli tomu, že je to devadesátkový popkulturní fenomén a protože jsem měl vždycky rád Billa Paxtona. I dnes se dá na film poměrně dobře kouknout, kdo by chtěl něco modernějšího, pustí si V oku tornáda (jež jsem tehdy v klidu vynechal)...7/10 (14.10.2020)

Nevěděla jsem zda se mi film bude líbit, ale Helen Hunt v hlavní roli? Na to jsem se musela podívat. Film s emi líbil, vlastně splnil všechna má očekávání. Je tam hodně akčních a napínavých scéna a asi nemusím psát, že ty nejlepší jsou určitě s hurikány. Ty za to vážně stojí, hlavně ten poslední F5, jádro hurikánu je prostě úžasné. (28.05.2014)

To byly časy, když ještě Jan de Bont uměl točit a naprosto zaslouženě byl považován (byť jen na chvilku) za jednoho z nejlepších akčních režisérů vůbec. Twister je brilantně vyvážený mix zdravé nadsázky, skvělé akce a nějaké té romantiky navrch. Rodinnou atmosféru bez problémů obstarává velice zručně poskládané herecké osazenstvo, jemuž dominuje civilní dvojice Bill Paxton, Helen Hunt. Vizuální efekty jsou ohromující (létající kráva je legendární), stejně jako zvuková mixáž. Závěrečná scéna s gigantickým vírem je absolutně strhující. Klišé a lehká šablonovitost se nám samozřejmě v takovémto letním hitu vyhnout nemohou, ale pokud jich je přiměřeně, pak není problém. A Twister je přesně ta krásná, lehká a příjemná komerční zábava pro široké divácké spektrum. (02.08.2006)

Jak toho Jan De Bont moc nenatočil, tak mu při usednutí na režisérskou stoličku nelze upřít až nezdravá hyperaktivita. I kočírování velkolepých digitálních orgií chce pevnou režijní ruku - Rolland Emmerich by mohl vyprávět. De Bont se ve smršti jím servírovaných tornád přímo vyžívá a zároveň jimi maskuje, na styčném bodu nula, uvíznutý příběh z pera Michaela Crichtona. Hromady šablonovitých scén a charakterů, které jsou vytáhnuty z nejrozmatinějších zákoutí Crichtonovi fantazie pak, možná ano, možná ne-úmyslně strhavájí výsledek De Bontovi práce níž. Jako příklad si může divák vzít vybavení konkurenčních partií lovců tornád. Joe s Billem se vozí v rozpadajících se kraksnách, zatímco konkureční partie se řítí po silnicích i polních cestách v moderních džípech černé barvy a členové posádky se nosí v šedém stejnokroji. Charaktery postav (velmi lehce) načrtnuté hned na začátku se do konce filmu nezmění. Jejich chování je předvídatelné podobně jako v Nebezpečné rychlosti , ale tam to nevrzalo tolik jako zde, což je možná dáno tím, že zde se vyskytuje mnohem více postav než v De Bontově prvotině. Pořádný katastrofický film potřebuje pořádnou hudbu. O katastrofičnosti filmu (co se velkoleposti týče) lze úspěšně pochybovat, ale o nabušenosti soundtracku Marka Mancini už rozhodně ne. Nad přehráváním Billa Paxtona a pokusu o hraní Helen Hunt, lze bez jakýchkoliv obav mávnout rukou, protože o herce zde nejde. Jde o to si to užít, jenomže sledovat dvě hodiny černé trychtýře, jak likvidují všechno co je sebelíp přidělané, vyžaduje od diváka taky trošku trpělivosti. Vystříhat rádoby příběhovou vatu, která si říká řešení manželské krize , tak nad pátou hvězdičkou nezáváhám ani na chvilku. (12.06.2005)

V době kdy Twister přišel do kin, byla to pro mne událost. Byly to časy, kdy mě filmy podobného charakteru doslova fascinovaly, myslím tím ty speciální efekty a mnoho zničených aut, domů a měst (třeba takový Den Nezávislosti byl pro mě splněným snem). Děj mi byl u zadku, šel jsem slepě za několika ukázkami z traileru, kde tornádo zničí dům či vynese do vzduchu kamion. V samotném filmu jsem se sice nových záběrů nedočkal a přiběh na mě byl nudný, přesto jsem byl nadšen. Když jsem Twistra viděl teď (zhruba po deseti letech), kdy triky už nejsou nikterak výjimečné, dalo by se říct, že již není o co stát. Je to přesně případ filmu, který zestárně a přestane být čímkoli zajímavý. (29.04.2008)