Navalny

Je mi úplně jedno, jestli mi někdo bude vyčítat, že jsem se nechala zmasírovat propagandou, protože ten někdo je zas úspěšně zasáhnut jinou. Dobro a zlo existuje. A já si vybírám, že pro mě je Alexej Navalnyj hrdina. Kdyby to byl jen takový tiktokový kašpárek a narcis, tak by se do Ruska nikdy nevrátil. (27.04.2024)

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85% (28.05.2022)

Americká propaganda s veľmi nízkou mierou objektivity (pozor, to píšem ako niekto kto by tiež vojnového zločinca Putina najradšej videl dolu). Navalny je tu vykreslený ako poloboh, ktorý by mávnutím ruky vyriešil všetky problémy Ruska, keby mal takúto možnosť. Napriek šokujúcemu obsahu, si o autenticite telefonátu s jeho dnes už nedohľadateľným vrahom, netrúfam konšpirovať - nie je to v mojej kompetencii. Nesmierne mi tu však vadí americká "video on demand" dramaturgia, s manipulatívnou hudbou, ktorá z celej sociálno-politickej kauzy robí odľahčenú, veselú šou. Navalneho nacionalistickej minulosti (vlogy prirovnávajúce moslimov ku švábom?) sú tu venované približne 2 minúty, z celkových 100, Navalny na otázku odpovedá alibistickým "Putin je zlo a treba sa proti nemu postaviť s akýmkoľvek ruským občanom, či už je fašistom alebo nie je." a film sa k tejto problematike ďalej nevracia. Namiesto toho sa tu opakovane riešia Navalneho "nesmierne zábavné" príspevky na tiktoku, ako i tomu, koľko na ňom majú jeho lipsyncy zhliadnutí a podobné banality. Trúfam si vyjadriť pochybnosti, či práve tento populista je vhodnou náhradou Putina, riešením jeho totalitnej vlády. Ako dokumentárny film bažiaci po pravde za mňa nefunkčné. (29.05.2022)

“The only thing necessary for the triumph of evil is for good men to do nothing.” Hodně dobrý dokument, který stejnou měrou pracuje jak s emocemi, tak s informacemi. Něco málo na úvod jsem věděl nebo tušil, ale prank call mě teda položil. Tahle scéna názorně ukazuje absurditu Putinova režimu a stupiditu jeho stoupenců. Režimu, který je na jednu stranu neskutečně neprofesionální, průhledný až dementní, jenže zároveň je krutý a ve svém fašistickém běsnění a topení se ve vlastních dnes již prakticky neskrývaných lžích paradoxně nepředvídatelný a tudíž i nebezpečný. Ať už má divák na osobu Alexeje Navalného jakýkoli názor, nelze popřít, že jeho urputnost učinit z Ruska normální zemi s normálním perspektivním vedením je věc obdivuhodná. Ale kde není vůle lidu, tam prostě není pomoci. (04.05.2022)

No tak po 24. 2. 2022 sa putin /ne, to nie je chyba, to male "p" tam je naschval/ ukazal, co je zac. Zly clovek. Je lepsie bezboznemu konat dobro pokanie a spravodlivo nez spravodlivemu, ktory pokanie nepotrebuje a ktory hoci zil spravodlivo, predsa len rozputal bezpravie.  Na Ukrajine je uplne bezpravie a vieme, kto to sposobil. 95 % (15.06.2022)