Maigret a záhada mrtvé dívky

Nejslabší Maigret, kterého jsem kdy viděla. Maigretem pro mne zůsává monsieur Cremer. Mr. Atkinson mne také velice zaujal v této roli, což bylo naprosto nečekané, ale stalo se. Někdo má za Maigreta pana Gabina, OK, chápu, také velmi dobře a lidsky uchopený pan komisař. Ale toto? Nemám nic proti Depardiemu, ale tenhle film mě zoufale neoslovil. "Už nejsi sám sebou," říká paní Maigretová. "A kdo jsem?" Manželka: "Nevím, někdo jiný." To mi přijde výstižné. A ta mladá dívka zavražděná byla tak krásná a tak sama... (28.08.2023)

Nuda, strašlivá nuda. Simenonovy předlohy jsou do jedné zajímavé, v tom problém není, ten spočívá ve zpracování. Film je prostě absolutně nezajímavý  a neexistuje v něm nic, čím by mohl zaujmout, dokonce ani tou atmosférou a prostředím staré dobré Paříže. A pak je tady Depardieu. Gérard se na roli teoreticky hodí, ale ze všech Maigretů je naprosto s přehledem ten nejhorší a nejméně zajímavý. Vlastně se Simenonovým Maigretem nemá společného vůbec, ale vůbec nic. Škoda. Mohlo to být dobré a mohla to klidně být i skvělá série. Ale ne s tímhle přístupem, 40 %. (24.05.2023)

Paradoxně největším problémem tohoto filmu je nehorázný Depardieuho pupek, který ho nutí chodit jako robota a kymácet se při chůzi ze strany na stranu, což vypadá nesmírně směšně. Ale jinak je to psychologická detektivka se zajímavým podtextem o mrtvé dceři a snaze pochopit ty dvacetileté holky, proč do té Paříže vlastně jezdí, když je v ní nečeká nic dobrého, plus ona psychologická snaha je pochopit. Navíc je tu fajn skvělá scéna s mystickou dvojnicí na plese, ta se mi hodně líbila. Jen jsem se tedy skutečně musel oprostit od postavy, myšleno těla, jakou Depardieu žel oplývá v míře převeliké... Jako on měl být Maigret opakem sušinky Simenona, prostě udělaný chlap, takový řekněme Srstka obdařený inteligencí a empatií, hromotluk dobráckého srdce... ale ne tlustoprd. Zase je fakt, že tam, kde to Depardieu má uhrát psychologicky, tak mu to docela jde, což činí film uvěřitelným. Má to i zvláštní, nostalgickou náladu (včetně úplně posledního záběru) a projdeme se zajímavými zákoutími a zapadlými uličkami Paříže. (20.04.2024)

„Nejím, když piju..“ Tak tenhle Maigret musí být permanentně dehydrovaný.. Když se podíváte na poster, nějak podobně vypadá i film. Dýchavičný komisař se zádumčivě courá temnými zákoutími a zpod stínu vystrkuje jen k hlavě přišitý klobouk a nos ve tvaru falusu. Jeho vyšetřování, pokud se to dá tak pojmenovat, je pro mě stejně atraktivní, jako čištit dlažbu na Nábřeží zlatníků zubním kartáčkem. Možná jsem se špatně díval, ale na Gérardově uchu jsem si všiml zbytku exkrementu Vladimira Putina. Toho, co se ještě nedostal do kufříku.. (07.09.2023)

Jsem doposud netušil, že jméno "Žérár" je odvozeno od slova "žráti". Dramaturgie celého filmu spočívá v tom, že stoletej a dvěstěkilovej Depardijé se někde opírá o zeď, sedí na židli, sedí za stolem, opírá se o auto nebo náhodou s vypětím všech sil postává. Přičemž jeho brilantní obličejová mimika osciluje mezi polohou "Mrtvej Ben Affleck" a "Nafouklej utopenec v rybníce". On tam už v těch očích vůbec nic nemá. Nic. (28.08.2023)