Fontána

Darren Aronofsky. Člověk po dvou filmech milován, uctíván a navždy nesmrtelným. Kdo jiný než on má to právo natočit film o stromu života, darující nesmrtelnost? Filmem s motivem nesmrtelnosti, v historii kinematografie určitě nebude jediným, ale přesto se pro mě jediným stává. Darren Aronofsky nepatří mezi režiséry, kteří by tlačili na pilu a snažili se dostat i poslední kapku z vymačkaného plodu, ale mezi malou hrstku režisérů s citem, v kterém se odráží jeho genialita spojená s precizností dodávající jeho filmům nádech něčeho výjimečného a krásného. Právě proto je taková Fontána. Pomalá, nadpozemská a meditující. Audiovizuálně jde o okno mimo naší představivost. Ukazující nejen dokonale temný, krvavý a lehce osvětlený španělských svět conquistadorů, ale také svět dnešní, kdy se doktor snaží najít lék pro svou umírající manželku a ještě svět třetí, který je světem chemických reakcí vytvářejících úchvatný pohled na "žijící" vesmír uprostřed kterého je strom na cestě k umírající mlhovině. Film ví moc dobře co chce říct a říká to. Nebojí se použít komplikovanější stavby a opakování jedné dvou scén pro vytvoření vykřičníků, které divákovi slouží jako majáky za pochopením všeho. Mnoho detailů od osvětlení chodby v nemocnici až k podstatě lásky a důležitosti "vědění". Vše laděno do nádherné a příjemné atmosféry a barev, které Vás svým způsobem uklidňují a nutí Vás vnímat. Hudba je výjimečná, protože působí klidně a velmi plynule, ale v každé scéně je dech beroucí a jako poslední element doplňuje mozaiku jedinečnosti tohoto snímku. Zlatá barva, která mě tolik zklamala u filmu 300, tentokrát použita s citem a chytrostí, která z ní udělala stavební kámen scén, které vám vezmou dech. Těch je ve filmu tak velmi vyvážený pocit a dotváří tak velmi kompaktní pocit (a jenom potichu křičí, že pan režisér ví co dělá). Herecké obsazení, které se pro mě dá popsat dvěma jmény, Hugh Jackam a Rachel Weisz, je naprosto dokonalé. Být to na mě Hugh Jackman dostane oscara, protože jsem mu věřil celý film všechny pocity, všechny myšlenky a všechno konání. Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a kdo ji najde nedokáže Fontánu odhodit jako špatný film. Rozhodně nejde o jednoduchý film, ale taková přeci není ani láska, ani nesmrtelnost ani svět všude okolo nás. Nechci vám tady popisovat o čem je Fontána, musíte ji vidět, spatřit jí a poslechnout si dopady její hudby a obrazů na vás a pak se uvidí zda vás dokáže stejně jako mě naprosto pohltit. Jedná se o naprosté uchopení myšlenky, kterou autor přetvořil v umělecké dílo plné emocí, audiovizuální nádhery a úchvatných hereckých výkonů. Nedat 5* by byl pro mě hřích, který bych ani cestou k nejvzdálenější hvězdě galaxie nemohl napravit. (08.04.2007)

Audiovizuální extáze se zářivými barvami, efekty a úchvatnou hudbou Clinta Mansella. Prolínání příběhu mezi třemi různými dimenzemi má v sobě skrývat podstatu o existenci lidského bytí, jeho pomíjivosti a konci, nekonečnosti a hloubce vesmíru, hledání naděje a věčnosti, a ostatních filozofických otázek. Kromě nádherné Rachel Weisz je skvělý rovněž Hugh Jackman. Fontána je pro mě ten druh filmu, kde forma výrazně a velmi účelně přebíjí samotný obsah. (04.05.2012)

Podmanivé sci-fi, které mě upoutalo ke křeslu a jen sem sledoval tuhle vizuální nádheru v plné své kráse spolu s výborným hudebním doprovodem. Vypráví příběh o smyslu života, který nutí k zamyšlení. Z filmu je patrný Aronofskyho styl a jde o další film po Reqieum pro sen, který se od ostatních nepatrně liší. Někdo může být už znechucen po pěti minutách a jiný o něm dokáže přemýšlet ještě dva týdny po jeho shlédnutí. Ovšem právě vyjimečnost Aronofskyho filmů nepůsobí moc na diváky jako kinové lákadlo, což dokazují dosavadní tržby tohoto filmu, které sotva stačí na to aby pokryli natáčecí náklady. Jeho filmy jsou neuvěřitelně originální a nutí k zamyšlení nicméně z druhé strany jsou i poněkud depresivní, což právě pro většinu diváků, kteří se přišli do kina pobavit a zpříjemnit si den nepůsobí moc dobře. Mě ale film moc bavil. Upoutal mě jeho příběh, celkové zpracování a samozřejmě výborné herecké výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana z kterého se stává stále pomalu ale jistě herec první kategorie. Takže závěrem. Pokud vám už lezou krkem všechny "zábavné" pubertální komedie pro teenagery tak vám Fontánu doporučuju. Věřte mi, že na tenhle film jen tak nezapomente a budete se nad ním ještě dlouho zamýšlet. (05.04.2007)

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)

Upřímně? Moc jsem to nepobral. Faktem je, že když jsem slyšel o filmu poprvé, dost jsem se na něj těšil. Ale těsně před projekcí jsem se radši připravil na nějakou fantasy pytlovinu. Přitom dějová část ze součastnosti mi vůbec nepřišla postavená na hlavu, jen mě prostě nebavilo (a ani pořádně nenapadlo) v tom hledat něco hlubšího, k zamyšlení se nad tématem. Takže bych to viděl asi tak, že moje hodnocení je pouze aktuální/ne konečné, že je potřeba to zkouknout ještě alespoň 1x a nedopustit se znovu omylu puštěním filmu o půl 11 večer, kdy mi mozek přestává pracovat na plné obrátky :-). (25.08.2008)