Stvořitel

Stvořitel mi hodně připomněl náš Bod obnovy. Po technické stránce skvělé, příběhově plytké. Mám uvěřit tomu, že protagonisté jsou bláznivě zamilovaní, ale Edwards mi k tomu nedá žádný důvod. Bohužel pro mě hraje v hlavní roli herecké poleno John David Washington, takže jsem měl problém mu uvěřit cokoliv. I ta malá holka ve mně dokázala vyvolat více emocí. Co se umělé inteligence (robotů) týče, tak tahle tematika byla bohužel využita tak na 20 %. Všechno se dělo tak rychle, že nebyl čas na žádné hlubší zamyšlení nebo filozofování. Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby se Edwards zaměřil na komornější příběh. Takhle si zapamatuju jen geniální zvukové efekty a místy skvělou hudbu (plus super píseň). A taky podivné prostřihy, které jakoby zůstaly ve filmu omylem. Neúspěch Stvořitele v kinech je bohužel smutný, protože to znamená, že se na nás poženou staré dobré osvědčené předělávky klasik, pokračování, spin-offy a prequely, jak tomu bylo doteď. P.S. Pořád jsem nechápal, proč byl okolo filmu takový (uměle vytvořený?) hype, protože jsem schválně ignoroval jakékoliv reklamní materiály a ejhle, výsledek nemá co říct. (14.11.2023)

Vizuálně pohledná záležitost, po čase zase nějaké velkofilmově velkolepé scífko. Bohužel ale s tak urážlivě debilním dějem, že dokoukat ho bylo pro mě utrpením. Patetický a melodramatický výpotek o spravedlivém boji pronásledovaných robotů, robolidí i dobrých lidí (zde východních Asiatů a jednoho černocha), proti zlým a agresivním lidem ze Západu, kteří chtějí stále někoho ničit, zabíjet, ovládat, zotročovat (zde Američanům). A všichni zlí lidé jsou bez jediné výjimky bílí (stejně jako třeba v Avatarovi), na důslednou multirasovost se najednou překvapivě kašle. Nemusím snad zdůrazňovat, že tvůrci filmu, ti "užiteční idioti", jsou samozřejmě taky bílí. Ani jsem vůbec nepochopil, proč vlastně v té "Nové Asii" lidé tak "dojemně" tíhli k robotům, proč za ně tak obětavě bojovali, proč tam žili lidé i roboti naprosto iracionálním způsobem namixovaní ve městech i vesnicích", proč byli roboti třeba i buddhistickými mnichy. Že se v tom příliš pitvám, že se jedná jen o hloupý film pro děti? Tím hůř, jestli podobné tendenční mozkovýplachy formují budoucí generaci. (21.11.2023)

Ta falešná textura filmového pásu s výrazným zrnem mě hned od začátku objala, pohladila, konejšila a já jsem si připadal po všech těch úskalích krutého světa šedesátifrejmového digitálního obrazu jak zpátky u maminky v láskyplném objetí prapůvodní lásky. Navíc Edwardsovy vizuálně inscenační schopnosti míří i dále než jen za volbu správného filtru, nýbrž například jím natočené noční scény skutečně působí jako noc, aniž bych měl pocit, že nad všema visí svítící balón a metr a čtvrt od kamerového rámu stojí bílá halogenka. Ačkoli v různých dílčích detailech fikčního světa jsem narážel na povědomé marveloviny (výzbroj a výstroj tajné infiltrační vojenské jednotky efektně bliká a svítí na všechny strany; v chudých vesnických chýších se svítí petrolejkama, ale je tam plazmová televize), byl jsem ve své velkorysosti rozhodnutý tomu napařit prostě pět hvězd, jen pokud se to nezvrhne v opravdu výjimečně pitomou scénáristickou zhůvěřilost. Dokážete si teď asi představit, co se dělo dál. Nebo spíš nedokážete. Edwards prokazuje, že je neschopný pracovat s postavami a vedením příběhu na té nejelementárnější úrovni. Tady je opravdu co věta, to perla. Úplně bizarní posuny v příběhu patrně má na svědomí nějaké radikální sestříhání, které z filmu vytvořilo kolekci rádobyhlubokých one-linerů, které psal někdo ze základní školy ("We both can't go to Heaven. You are a bad person and I am not a human.") se sci-fi money-shoty a neustálými vizuálními referencemi na jiné filmy (Aliens, Platoon, Akira). Edwardsova záliba prezentovat svůj svět skrze anonymní bystandery vytváří sice bezvýhradné ikonické výjevy, ale časem je začne nadužívat natolik, že tím odhalí celou tu dvourozměrnou dvouplánovou metodu (prostí lidé vpředu, sci-fi destrukce vzadu). Choreograficky a fotogenicky ten film naštěstí funguje, nicméně v kombinaci s tím sebevzývajícím idiotským příběhem vyznívá ve své vizuální kompetentnosti paradoxně ještě nadutěji. (27.12.2023)

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval. (16.11.2023)

Moje obavy boli neopodstatnené. Edwards je režisér, ktorý dokáže príjemne prekvapiť. Film, ktorý sa bohapusto nespolieha na CGI, ale naopak využíva skutočné lokácie, čo pôsobí, hlavne v tejto prapodivnej filmovej dobe, neuveriteľne sviežo. Ako závan starých čias. Ale najväčším plusom filmu je, že John David Washington tam nepôsobí toporne ani kostrbato. Edwards naplno využíva jeho obmedzený herecký potenciál, a hoci jeho úsmev a slzy občas zaškrípu, hlavne keď sa treba emočne naplno prejaviť, jeho motiváciám rozumieme. A tak to ide celým filmom. Čo by som mohol vytknúť je určitá absencia plynulejších prechodov - hlavne keď postavy putujú z bodu A do bodu B ( čo sa tam deje niekoľko krát). Vždy to pôsobí dojmom, že tam chýba pár sekúnd alebo dokonca celá jedna pasáž. A tieto skoky a preskoky a úskoky, narúšajú tempo a zabraňujú určitým vzťahom komplexnejšie sa vyvinúť. Čo hlavne cítiť medzi Joshuom a jeho kamošom a tiež medzi Joshuom a Alphie ( kde chýba vrúcnejšia scéna). Emócie ale fungujú. Vizuál je parádny a myšlienkový presah citeľný. Aj napriek tomu, že sa stále vraciame k Asimovi a jeho zákonom robotiky. Najslabší Edwards, ale zároveň jeden z tých lepších filmov roku 2023. Po dlhom čase pre mňa jeden z tých ojedinelých prípadov, kedy klady značne prevýšili zápory. (19.11.2023)