Hrozba

V socialistické společnosti se žádné katastrofy neodehrávají, jen se odvrací jejich hrozba. 1) Věcný charakter snímku mě mile překvapil. Sice jde spíš o televizní inscenaci (pořád se tu jen mluví), ale příběh je věrohodný a socialistický patos nějak chybí. Vlastně by se něco podobného asi mohlo natočit i dnes._____ 2) Výborný 49letý Vladimír Menšík (nemocný vedoucí provozu Budil) decentně hraje. Ještě jsem zaznamenal 32letého Jiřího Wohanku (dispečer Jan Pernica) a 29letého Vladimíra Durdíka ml. (nový vedoucí Kašík). (10.01.2020)

Již od první chvíle je zřejmé, že budeme mít co do činění s výbornou hudbou Luboše Fišera. Přes poetický začátek se záhy z filmu vyloupne rozvětvené drama, které se stejnou vervou věnuje všem postavám a neponechává žádnou z nich bez uspokojivé pointy jejich příběhu. Vyjma Zedníčka, jehož závěrečná excentrická hra na esmeraldu se vymkla jakékoliv kontrole, odvedli herci velmi dobrou práci. Frej asi tušil, že jednou bude dabovat Lino Venturu a odkoukal od něj okouzlující úsměv, čehož využil ve scénách s Eliškou Sirovou. Menšík dal svému Budilovi do vínku strach, oddanost, odpovědnost, lásku, ale i jistou dávku dojemnosti. Jeho Budil je natolik precizně propracovaný, že ho vnímáme natolik komplexně, jako kdybychom jej znali léta. Budil se zuby nehty brání odložení do starého železa, kope na všechny strany a především do svého nástupce, jehož častuje jednou jízlivou poznámkou za druhou. Když je Budil se svým sokem vystaven krizové situaci, musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v pohrdání mladým mužem, nebo budou společně řešit problém. Ve chvíli, kdy Budil nahlédne do papírů, sehrál Menšík nezvykle uměřeným způsobem během pár sekund několik různých emocí. Kvůli téhle scéně, která patří k vrcholům Menšíkova herectví, ale nejen kvůli ní, má smysl film vidět. (10.03.2023)

Oficiální text distributora psal asi také někdo, kdo se po Sametové revoluci potřeboval "očistit". V celém filmu se vůbec nemluví o nějakém socialismu, plnění plánu či nutnosti "společnými silami vybudovat komunismus". Ono se tam ani moc nesoudruhuje a myslím, že výstižná je pasáž - "Co by to udělalo, kdyby to bouchlo? - Kde bydlíte? - U divadla - Tak to máte smůlu - Až takový je to průser?" Hlavní hrdinové musí kromě Hrozby řešit i své osobní problémy a nic z toho není násilné, ani vycucané z prstu. Jasně - Skleněné peklo, Zemětřesení nebo Dobrodružství Poseidonu to není, ale všemu, co se děje na plátně nebo obrazovce můžete věřit. Dovolím si ještě jeden osobní postřeh. A to přechod od idylické úvodní pasáže k titulkové části. V tu chvíli vizuální a hudební složka hodně připomíná Vernovo Ocelové město. (03.11.2020)

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)

Poměrně slušně odvedený film, který podle mne není až tak pokusem o katastrofický žánr, jak tvrdí Březina v Lexikonu českého filmu, ale spíše psychologicky laděný snímek, kombinující různé druhy ohrožení - malé dcerky, manželství, vztahů, kariéry, a nakonec i fyzického ohrožení možným výbuchem. Některé linie jsou slabší, nedotažené, ale třeba Frejův smutek nebo rozhovor Menšíka s Dvorskou jakožto jeho ženou, která za ním nikdy nestála, jsou velice silné. (14.11.2012)