Wimbledon

Sny, láska nebo vítězství? Tenhle britský chlapík toho nikdy moc nevyhrál, je na sklonku své kariéry, nicméně na legendárním Wimbledonu nechce být díky divoké kartě jen za statistu. Ač všichni tuší, že padne hned v prvním kole. Pozná vycházející americkou hvězdičku a najednou začne vyhrávat. Naopak jí se přestává na kurtu dařit. Co si budeme nalhávat? Vše je jasně nalajnované jako čáry na centrkurtu, lobů se moc nepodaří, smeče jsou jen ojedinělé. Rozestavení figur je klasické a předvídatelné, nicméně postavy jsou civilní, žádná potrefená ucha. Jen se prostě mělo (mnohem) víc těžit z toho, že jsme v Anglii, kde se jede na jízlivý ironický humor. Tenis jako takový obsahuje až moc digitálních pomocníků, protože takhle hra (jedna výměna za druhou s takovou úrovní rychlosti, akrobacie a přesnosti) fakt nevypadá. Ve výsledku neokoukané prostředí, velmi dobří herci (sympaťák Bettany, roztomilá Dunst) i místy funkční romantika. (16.06.2017)

Wimbledon by se dal označit za klasickou romantickou komedii, neboť z klasického schématu nijak nevybočuje. Tvůrci si zdatně pohráli s romantickými klišé, které ale používají tak zdatně, že nepůsobí rušivě, ale právě naopak. Máme tu rozhádané rodiče, jejichž vzájemné bydlení pod jednou střechou je vážně ohroženo. Bratra, který sází na wimbledon, ovšem tím způsobem, že si vždy vsadí na protihráče svého sourozence. Hromadu trapných situací a samozřejmě krásný páreček, který se přes hromadu překážek dává dohromady. Přesto všechno je ale Wimbledon jiný, má trumf v rukávu, kterým si svého diváka zcela jisté získá, britský humor. Ano, je to vážně tak, nemusíte čistit brýle a leštit monitor, opravdu jste přečetli ''britský humor''. Právě tento fakt spolu s dokonalým hereckým obsazením a skvěle zvládnutou režii dělá z Wimbledonu jednu z nejlepších romantických komedií všech dob, u které se za maximální hodnocení opravdu nemusím stydět. (18.04.2006)

Inu co, docela dobré, jenže přestože bych měl spíš koukat na Kirsten Dunst, film povyšuje hlavně Paul Bettany, kterého jsem si oblíbil jako Maturina v Master and Commander. Tenisové zápasy, i když zoufale předvídatelné, byly pěkně udělané. Angličani si aspoň na plátně splnili sen a vyhráli Wimbledon. (03.10.2005)

Wimbledon na první pohled vypadá jako další z mnoha nadprůměrných romantických komedií, kterých jsme mohli vidět už spoustu, ale narozdíl od většiny podobných snímků má v soboě originální nevtíravý humor. Navíc se celý film odehrává v novém a neokoukaném tenisovém prostředí, což je další velké pozitivum. Co se dá označit za "klasiku" byl písničkový soundtrack, tvořený klasickou romanticko-popovou směskou převážně ženských interpretů - nic proti tomu, protože v celkovém výsledku působí film poměrně dobře a to je to hlavní. (11.02.2005)

Příjemný a svěží zážitek. Je pravda, že podstatnou část úspěchu nesou na svých bedrech ultrasympaťáci v obou hlavních rolích, ale to není na škodu. Matrixovské zpomalovačky a podobné hrátky vypadají hezky, stejně jako celé zápasy. Dokonce jsem se přistihl, že Peterovi napjatě fandím. Co je však nejdůležitější - u humorných a romantických chvil jsem se nervózně neošíval, působí lehce a přirozeně, vyloudí na tváři úsměv. To je přeci primární cíl podobného filmu, ne? Jinak je nutné říct, že Wimbledon pouze víceméně povedeně recykluje své zdařilejší předchůdce... (06.04.2008)